Článek
Představte si to nejabsolutnější, nejčistší zlo. Zlo, které se neskrývá v temných průjezdech, ale s největší pravděpodobností dřepí rovnou za zavřenými dveřmi těch nejúhlednějších předměstských domků. Zlo, které dokáže vzít bezbranné, plačící dítě, utlouct ho k smrti a pak ho vyhodit na skládku jako kus rozbitého, nepotřebného nábytku.
Píše se 25. únor roku 1957. Byla tuhá, mrazivá pennsylvánská zima. Jistý mladý muž se toho pošmourného dne obezřetně plížil po zalesněné oblasti poblíž silnice Susquehanna Road v klidné filadelfské čtvrti Fox Chase. Šel si tajně zkontrolovat své ilegální pasti na ondatry, když mu zrak náhle padl na něco, co do zasněženého lesa zjevně nepatřilo. V hustém křoví, nedaleko silnice, ležela velká lepenková krabice, původně určená pro prodej levné dětské proutěné postýlky z proslulého obchodního domu JCPenney. Kolem se povalovaly nejrůznější odpadky.
Když muž přistoupil blíž a nakoukl dovnitř rozevřeného kartonu, naskytl se mu pohled, který ho měl v nočních můrách pronásledovat až do konce jeho života. Na samotném dně vlhké krabice leželo drobné, ztuhlé tělíčko malého chlapečka. Byl zabalený pouze do staré, tenké, laciné kostkované flanelové deky. Byl úplně nahý. A byl beznadějně mrtvý.
Z obavy, že by mu policie zabavila jeho ilegální lovecké pasti, se muž rozhodl nález zatajit. Až o několik dní později tělo náhodou objevil vysokoškolský student, který se domníval, že vidí pohozenou panenku. Jakmile si uvědomil, na co se skutečně dívá, zalarmoval policii.
Zneužívaný anděl
Když na místo dorazila kriminální policie a ohledávající koroner, i těm naprosto nejotrlejším vyšetřovatelům z oddělení vražd, kteří za svou kariéru viděli už spoustu zvráceností, se udělalo fyzicky nevolno. Fyzický stav, ve kterém se tělo ani ne čtyřletého dítěte nacházelo, vydávalo do nebe volající, křiklavé svědectví o nepředstavitelném, vleklém peklu, jakým si muselo za svůj kratičký život projít.
Chlapec byl extrémně, až kostlivě podvyživený. Jeho vyhublé tělíčko, na kterém bylo možné snadno spočítat všechna žebra, bylo doslova poseté mnohačetnými hlubokými, fialovými a žlutými modřinami různých fází hojení. To naprosto jasně a nezpochybnitelně ukazovalo na systematické, dlouhodobé a brutální fyzické týrání. Podle detailní pitevní zprávy měl chlapec na těle také sedm specifických, už zahojených jizev, z nichž některé vypadaly jako po profesionálních chirurgických zákrocích – nejvýrazněji na levém kotníku, v tříslech a na bradě.
Zároveň bylo pro patology zcela očividné, že se vrah po svém hrůzném činu pokusil narychlo, zmateně a v panice zamaskovat chlapcovu identitu. Jeho světlé vlásky byly těsně u hlavy velmi hrubě, zbrkle a nešikovně ostříhány. Odstřižené chuchvalce vlasů mu totiž stále visely přilepené na odhalené, studené kůži, což pro vyšetřovatele znamenalo jedinou mrazivou věc – stříhali ho až posmrtně, v krabici, protože se ho vrah už ani neobtěžoval omýt.
Soudní lékař vzápětí určil jako oficiální a bezprostřední příčinu smrti vraždu způsobenou masivním tupým poraněním hlavy. Někdo tohoto malého anděla prostě a jednoduše utloukl k smrti, sbalil ho do staré deky, narval ho do krabice od nábytku a zahodil ho v lese jako nepotřebný odpad.
Telefon, který nikdy nezazvonil
Detektivové okamžitě a s obrovským nasazením rozjeli masivní vyšetřování. Byli si skálopevně jistí, že objasnění totožnosti oběti bude otázkou maximálně několika málo hodin, možná dní. Mrtvé čtyřleté dítě přece nemůže jen tak zmizet! Kde je sakra jeho rodina? Očekávali plačící, hysterickou matku na stanici, očekávali otce obcházejícího sousedy, očekávali vystrašené telefonáty od učitelek ze školky nebo od pediatrů, kterým nedorazil malý pacient.
Ale ten telefon u oddělení vražd nikdy nezazvonil. Naprosto nikdo se neozval. Za celé dny, týdny a dlouhé měsíce nepřišel na celém východním pobřeží absolutně nikdo nahlásit zmizení malého, modrookého kluka.
Filadelfská policie udělala tváří v tvář tomuto zlověstnému tichu kroky hraničící s naprostým profesním zoufalstvím. Aby nevyvolali šok, nechali chlapce v márnici formálně obléci, posadili mrtvé tělíčko na židli a vyfotili ho s otevřenýma očima v naději, že ho někdo z veřejnosti na této upravené, děsivě „živé“ fotce pozná a smiluje se.
Vytiskli neuvěřitelných 400 000 plakátů s jeho obličejem. Tyto letáky vložili rovnou do obálek s účty za plyn, které v ten měsíc dostala do schránky doslova každá jedna domácnost v celé Filadelfii. Rozeslali je na policejní stanice napříč celými Spojenými státy, detailně přečesali databáze pěstounských péčí, sirotčinců, domovů pro svobodné matky a pečlivě prověřili i tu nejtenčí stopu vedoucí k oné zakoupené dětské postýlce z JCPenney.
Všechno to bylo marné. Stopy se rozpadaly a vždy vedly do slepých uliček.
Teorie vězení ve sklepě
Během dlouhých let se objevila řada děsivých a pokřivených teorií, nad kterými zůstával rozum stát. Ta absolutně nejmrazivější a nejdiskutovanější pocházela od ženy vystupující pod pseudonymem „Martha“ (či „M“), která v roce 1989 kontaktovala policii s neuvěřitelně detailním příběhem.
Tato žena detektivům přesvědčivě tvrdila, že její krutá a násilnická matka chlapce v roce 1954 koupila od neznámých rodičů, kteří potřebovali peníze. Následně ho prý dlouhé roky držela zavřeného v temném sklepě jejich předměstského domu, kde ho obě dvě těžce fyzicky a sexuálně zneužívaly. Závěr jejího příběhu byl zdrcující: chlapec prý po jídle pozvracel pečené fazole, což matku rozlítilo k nepříčetnosti, mrštila s ním o podlahu koupelny, utloukla ho a následně se ho v noci v lese zbavily.
Ačkoliv zkušení policisté a psychiatři považovali její do detailu popsanou výpověď za překvapivě věrohodnou a zcela korespondující s pitevní zprávou o zbytcích fazolí v žaludku, nenašly se bohužel žádné fyzické důkazy. Sousedé navíc tuto teorii nakonec rezolutně odmítli s tím, že v domě této rodiny žádný malý chlapec nikdy v životě nežil, a policie smetla případ ze stolu kvůli Marthiným vlastním psychickým problémům.
Případ tak zcela a mrazivě vychladl. Stala se z něj ta největší a nejbolestnější noční můra filadelfské kriminálky. Generace detektivů nastupovaly do služby, s nadějí přebíraly na svůj stůl jeho tlustou složku a po třiceti letech odcházely do důchodu s pocitem hořkého selhání, aniž by dítěti dokázaly vrátit jeho identitu. „Chlapec v krabici“ byl nakonec pochován na hřbitově Ivy Hill pod neosobním náhrobkem, na který museli úředníci vytesat jen onen bolestivý a truchlivý nápis „Neznámé dítě Ameriky“. K tomuto hrobu mu úplně cizí, pohnutí lidé nosili po celých 65 let plyšáky, hračky a o Vánocích ho zdobili.
Záhada vyřešena. Po 65 letech
Když lidské snažení, slzy a klasické, staré policejní metody definitivně selhaly, nastoupila ve 21. století do hry konečně ta nejmodernější věda. Vyšetřovatelé nechali tělo chlapce v roce 1998 exhumovat a podařilo se jim získat vzácné a zachovalé vzorky jeho DNA. S pomocí pokročilé forenzní genetické genealogie a systematického, nesmírně zdlouhavého propátrávání tisíců veřejných rodokmenů se na podzim roku 2022 začal konečně dít skutečný, zlomový zázrak.
Opona této tragédie definitivně a s velkým třeskem padla 8. prosince 2022. Tehdejší policejní komisařka Danielle Outlawová předstoupila před blesky fotoaparátů a plný sál novinářů, kteří v napjatém tichu zadržovali dech. Oznámila světu to, na co celá Amerika čekala celý lidský život. „Tento případ pronásledoval naši komunitu, oddělení i celý národ téměř 66 let,“ pronesla k novinářům. Mrtvý chlapec z krabice konečně, po neuvěřitelných 65 letech, 9 měsících a 13 dnech ležení v chladném a anonymním hrobě, dostal své ukradené jméno zpět.
Jmenoval se Joseph Augustus Zarelli.
Narodil se 13. ledna 1953. Policie pomocí profilování DNA bezpečně identifikovala i jeho biologické rodiče. Byli jimi Augustus John Zarelli a Mary Elizabeth Plunkettová z oblasti západní Filadelfie. Oba dva rodiče byli v době tohoto šokujícího odhalení již dávno po smrti, ale vyšetřovatelé s úžasem zjistili, že malý Joseph má stále dosud žijící, a naprosto netušící sourozence na obou stranách své biologické rodiny. Rodina Zarelli byla zprávou o existenci zavražděného příbuzného naprosto šokována.
Kdo mu ale to peklo, to hladovění a konečné smrtící znetvoření vlastně udělal? Odpověď na to, kdo přesně uštědřil malé, dětské lebce osudné rány a odhodil ho do krabice k silnici, zůstává stále temně nezodpovězena. Oddělení vražd případ Josepha Zarelliho ani po odhalení jména a uplynutí sedmi dekád ostře odmítlo uzavřít. Stále aktivně pátrají po vrahovi a dokonce vypsali odměnu 20 000 dolarů.
Jak před novináři podotkl jeden z velitelů detektivů, kapitán Jason Smith: „Bude to pro nás obrovský boj s větrnými mlýny, abychom definitivně určili, kdo přesně způsobil smrt tohoto dítěte… Možná už po těch letech nikoho nezatkneme. Možná tu identifikaci vraha už nikdy neuděláme. Ale uděláme sakra všechno pro to, abychom se o to pokusili.“
Dave Drysdale, správce hřbitova Ivy Hill, který se o chlapcův bezejmenný hrob dlouhé roky osobně staral, celou tu situaci shrnul za celou plačící Ameriku: „Ten chlapec pro nás všechny vždycky znamenal strašně moc, právě proto, že jsme nevěděli, kdo to je… Teď už to konečně víme. A teď už bude mít to jméno – jeho skutečné jméno – navždy vytesáno do kamene.“
A co vy, moji drazí čtenáři? Jaký na tento mrazivý případ, který hýbal temnou historií Ameriky přes 65 let, máte názor? Myslíte si, že chlapce brutálně ubili přímo jeho vlastní biologičtí rodiče, kteří si své ohavné, krvavé tajemství vzali zbaběle s sebou do hrobu, a proto ho nikdy na policii nenahlásili jako nezvěstného? Nebo spíše věříte oné děsivé teorii od bláznivé Marthy o neoficiálním prodeji dítěte a životě s monstrem ve sklepě? Měla by policie z peněz daňových poplatníků takto staré případy vůbec ještě otevírat, když jsou všichni pravděpodobní pachatelé dávno mrtví, nebo má každá nevinná oběť i po desetiletích absolutní právo na vrácení své lidské identity? Napište mi váš vlastní pohled a názor dolů do komentářů!
Zdroje
The Boy In The Box: The Mysterious Case That Took Over 60 Years To Solve: https://allthatsinteresting.com/boy-in-the-box
Murder of Joseph Augustus Zarelli (Wikipedia): https://en.wikipedia.org/wiki/Murder_of_Joseph_Augustus_Zarelli
CTV News: Police reveal identity of Philly's slain 'Boy in the Box': https://www.ctvnews.ca/world/article/police-reveal-identity-of-phillys-slain-boy-in-the-box/
Sky News: Mysterious ‚boy in the box‘ cold case murder gets vital clue: https://news.sky.com/story/mysterious-boy-in-the-box-cold-case-murder-gets-vital-clue-and-restores-childs-dignity-12764434
WHYY: Philadelphia police identify victim known as the “Boy in the box”: https://whyy.org/articles/boy-in-the-box-philadelphia-cold-case-victim-identified/
