Článek
Muži jsou mužní, galantní, obětaví, všímaví, rozvážní a inteligentní, ženy chytré, krásné, pracovité, tajemné a cudné. Jak říkám, skoro se postavám nedá nic vyčíst, až na jeden malý, drobný, droboulinký detail. Tito lidé z románů ve skutečnosti neexistují, aspoň muži určitě ne. Normální muž nebude skomírat touhou zavázat vám tkaničku nebo podat kapesníček, nezačne roztomile koktat, jakmile se vedle vás ocitne v parku sám, a rozhodně vám nevyzná svou lásku takovým způsobem jako pan Darcy Elizabeth. A to je ten problém.
Princ na bílém koni
Romantické knihy a filmy jsou vlastně takové porno. Není to realita, a proto to ničí vztahy. Ze zkušenosti vím, že nejsem jediná, kdo čekal na prince na bílém koni, i když jsem byla vnitřně přesvědčena, že ne. Představa tohoto dokonalého prince, který bude živ snad jen samým obdivem ke mně, má své kořeny právě v této „nevinné“ literatuře a také kinematografii. Což o to, on se nějaký ten princ objeví, ale zřejmě to nebude jak udatný alfa samec, tak nejbystřejší a nejmovitější muž v hrabství a zároveň něžné, stydlivé štěňátko, tedy pokud se ocitne ve vaší „skromné“ přítomnosti.
Realita je kapku jiná
No a všechny tyto naivně romantické představy pak dělají neplechu v dlouhodobých partnerských vztazích a v manželství. I když už dávno romantickou literaturu nečtu a na romantické filmy se nedívám, pořád mám tak nějak pocit, že moje drahá polovička má do dejme tomu pana Elliota (Romance u moře, Austenová) daleko. Denně nežasne nad mou bystrostí a vůbec se mu ze mě nepodlamují kolena. Nechce dělat trapně romantické věci a nepotřebuje stále setrvávat v mé přítomnosti a ujišťovat mě o své lásce.
Já: Měl bys být víc romantický.
On: Jak jako? Však ty taky nejsi romantická.
Já: No a co. Ty stejně žádnou romantiku nepotřebuješ.
On: Ty taky ne.
Já: Já jo! Buď romantický.
On: To snad není pravda.
No tak nějak to vypadá, když se dají dohromady dva neromantičtí „burani“. Rozhodně nežijeme tak, že by o nás Austenová mohla napsat knihu. A pozor, nebylo tomu tak ani v chození.
Nejsou všichni pan Darcy
A proto se budu snažit své dcery držet od podobných knih dál, i když je mi jasné, že pokud budou po mně, tak se mi to nepodaří. Určitě budu za Jane Austenovou vděčnější víc než za 50 odstínů šedi, ale nechci, aby viděla muže a jejich projevy lásky vůči ženám tak zkresleně. Muži prostě milují po svém. A pokud to znamená okvětní plátky růží, básničky, dlouhé pohledy do očí a romantické noční vycházky, proč ne, super. Pokud to ale bude jinak, což je dost možné, taky dobrý. Jedna věc je jistá. I když doma nemáme plukovníka Brandona nebo pana Knightleyho, pokud jsme si láskou svého muže jisté, nevadí to, nevadí. Nejsou všichni pan Darcy, toho musíme nechat Elizabeth.
