Článek
Taaak děti, jak jsem říkala, na lavici budou barvy, štětec, voskovky. Kdo má, prosím vás, kdo má. Ten si to nachystá. Kdo nemá, vyřešíme.
Proč se tady válí svačina?
Ty jsi Edu kopl do nohy? Edo, pojď sem, Pavlík by se ti rád omluvil. Tak.
Ano, vím, že někteří nemáte štětce, vyřeším to. Můžeme se konečně uklidnit a pozdravit? Pa rá da.
Jistě, vím, že nemáš voskovky. Dořešíme to.
Ne, nemůžeš rozdat papíry. Zatím ne.
Dobře, sedni si s Albertem.
Ty Vojto pojď naopak dopředu, sem ke mně. Protože tam rušíš. Šup.
Supr. Poslouchejte. Mám tady erární štětce. Každý, kdo… Karle! Mluvím já.
Každý, kdo…Dobře, dobře, počkám, ale to pak ty kuřata nestihnete že. (Vím, že bych měla říct ta kuřata, ale neřekla jsem.)
Každý, kdo nemá štětec, si půjčí tento, ale musí ho umýt a vrátit!
Fajn. Oukej, když se vy dva tak nudíte, pojďte rozdat papíry.
Papír si každý podepíše. Tužkou. A pak ho otočí a dá na výšku. Super. Vezmete si voskovku a nakreslíte kuřátko, které vidíte na tabuli nebo nějaké podobné. Voskovku, prosím vás, ne barvou. Ale jistě, že to zvládneš. To není těžké. Bude to hezké.
Evičko, ten papír měl být na výšku, ale ok, nevadí, pokračuj.
Petře. Obrys toho kuřete kreslíš voskovkou, ne barvou, to až potom. Vždyť jsem to říkala, ne?
Vojto, proč jsi pod lavicí? Vylez.
Dobrá. Ano Martine, vezmi si tyto barvy.
Proč nemaluješ? Nemáš štětec? Můžeš si přece půjčit ten, co mám na stole.
Pokusy?! Jaké pokusy?! (celá lavice zlitá špinavou vodou) Kluci, tohle není vědecký kroužek, ale výtvarka. Uklidit, vysušit, pokračovat.
Brouku, ten papír jsi měl přece obrátit, podpis má být zezadu.
Jistě, máš to pěkné, ale proč tam není kuře, když kreslíme kuře? Ach, dobrá, dobrá.
Fajn. Krásné to máš Sandro (to se taky neříká, že), dobře, dej to uschnout. No tam kam vždycky. Pod tabuli.
Máme ještě 7 minut na malování, pak uklízíme.
Ano, to věřím, že maminka nebude ráda, že máš špinavé kalhoty.
Hej! Zpátky k lavicím. Co je to tu za binec?
Kdo dneska zametá?
Radime, proč vylíváš tu vodu z kelímku na lavici? Snad víš, co se s tou vodou dělá, ne? Já si myslím.
Emo, Karle, Samueli, pojďte pro kelímky a odneste je na okno, nemůžete je přece nechat na umyvadle.
Ne, Simi, netuším, kde je hadra. Musíte ji pohledat.
Děcka, nepůjdeme nikam, zvedněte židle za spolužáky, co tu nejsou, to je snad jasné.
Jak to že je tady rozlitá voda?! Honem, poutírat.
Vrať se k lavici Leoši a pozvedej ty papírky, co jsi natrhal.
Čí je ta mikina?
Ano, zvoní, ale vy ještě nejdete domů, takhle tu třídu nemůžete nechat.
První dvojice. Druhá dvojice. Ano. Kde máš dvojici? Musíš si nějakou najít. Čí je to pití? Další dvojice. Fajn. Tak se mějte hezky a zase zítra, miláčci.
Uff. Zvládli jsme to. Proto nechápu, proč mi od tří dětí chybí výkres kuřete. Jsou prostě věci mezi nebem a zemí.
