Článek
Ve svých teen letech jsem od Austenové přečetla všechno. Několikrát. A čekala na svého „prince“, který bude stejně něžný, galantní, důstojný a do mě bezmezně zamilovaný jako pan Darcy. Když zavřeme obě oči, můžeme tvrdit, že skoro úplně přesně někoho takového mi samo nebe seslalo. Jen tyto všechny své přednosti mistrně skrývá. Zřejmě proto jsem situace jako v románu tak úplně nezažila. Pomalu jsem se začínala po 11 letech šťastného manželství a třech dětech smiřovat s tím, že už si svou Pýchu a předsudek nezažiju.
Ale omyl. Kdepak. On má život smysl pro humor, že.
„Překvápko“ na ultrazvuku
Šla jsem na tzv. velký ultrazvuk. A doufala, že ten mimozemšťan, který nyní ve mě přebývá, bude mít gender, pohlaví a identitu chlapec/muž. Když mi pan doktor prozradil, že čekáme další holčičku (doma máme jednoho kluka, dvě holky a fenu, která svými manýry vydá za další 3 ženy, které právě mají PMS), musím ke své ostudě přiznat, že jsem měla slzy tak trochu na krajíčku.
Holky byly ok. A když jsme se z toho já, manžel a syn, který mimochodem vyloženě románovsky propukl v pravý, nefalšovaný pláč, vzpamatovali, objevily se v mé hlavě dosud nepoznané myšlenkové pochody.
„Za koho ty holky provdáme? Kde pro ně seženeme chlapy?“
„Kolik vložek, tamponů a menstruačních kalhotek budeme mít doma?!“
„Pomoc! Sušák bude plný podprsenek.“
Dobré nebe, já jsem paní Bennetová!
A pak mi to došlo. Jsem paní Bennetová (teda zatím ještě ne, ale kdo ví). Žádná Elizabeth, Jane, Mariana, Elinor, Emma, Anna, … ale paní Bennetová, matka mnoha dcer, která bude dbát na jejich vzdělání, vychování a počestnost, aby si je nějaký šlechetný, čestný, charakterní a nejlépe bohatý muž vzal. (Ne, že bych nevěřila na ženskou samostatnost a rovnoprávnost, ale ve dvou se to lépe táhne že jo.)
Takže nikdy neříkejte nikdy. Možná jste taky kdysi jako já vzdychaly (tvrdé y je tam záměrně samozřejmě) u románu a představovaly si příběhy, které se nikdy neuskutečnily. Nezoufat, vaše kapitoly možná ještě čekají. Já se z mladé a samozřejmě krásné intelektuálky na vdávání přesměrovávám na matku-guvernantku-dohazovačku?
Na což mě ostatně již včera začali připravovat osmáci, když mi dali přednost ve dveřích s tím, že „staří mají přednost“. Pěkně děkuju.
Takže tak. Já jsem spoko. Koneckonců…Žiju si svůj sen.
