Článek
Sedím si tak pěkně v čekárně na odběrech, jdu na proslulý test na cukrovku, teda jako na tu křivku, jejíž zkratku si nejsem schopná správně zapamatovat, už počtvrté za život, užívám si to. A najednou zaslechnu rozhovor dvou známých.
Muž: „Co tu děláš? Nejsi v práci?“
Žena: „Podzimní prázdniny.“
Muž: „Kura, vy máte furt nějaké prázdniny.“ (Ano, kura, jsme v Ostravě a pán byl slušný.)
A já jsem se v duchu zasmála, protože bych mohla být potvora a na ten test na cukrovku, kdy tady trávím tři a půl hodiny svého drahocenného života a času, jít v pracovní době, ale já na týhle plastový židli v přetopený čekárně trčím a snažím se nepoblít během prázdnin. Aby mě žáčci nepostrádali, aby se za mě nemuselo suplovat.
Ale jsem vděčná! Ano, máme pořád nějaké prázdniny. Je to tak. Benefit učitelského povolání, totálně nefér. Ale co. Můj muž pracující v soukromém nečeském sektoru má zas jednou za měsíc firemní snídaně, benefity Pluxee, homeoffice a pracovní dobu tak flexibilní, že hledím.
Ty snídaně bych mu pravda závidět nemusela, občas mi nějaké dítě ve škole nabídne k ochutnání kousek zmačkaného donutu, takže jsme na tom vlastně skoro stejně (až na to, že u nás ve škole máme žloutenku mnohem častěji než on v práci), ale chápeme se…
Pokud někdo opět a zase řeší, že učitele mají to nejlepší povolání na světě, má bezesporu pravdu. A mě jen mrzí, že tolik lidí, kteří sympatizují s učitelstvím, má životní překážky, které jim brání si to učitelství jít dostudovat. Nicméně pokud vy jako učitel pocit s výhrou v loterii nemáte, nejlepší obrana proti záviděčům prázdnin rozhodně není útok. Nejvíc tyto obdivovatele pedagogické profese odzbrojíte zářivým americkým úsměvem a výpočtem dalších plusů, které naše práce nese. „Ty peníze! Je jedno, která strana zrovna vládne, pořád nám přidávají. A ta pracovní doba. Fantazie. Hele, fakt je mi tě líto, mám to prostě skvělý.“ Šup a je to. Konec diskuze, vy se cítíte dobře, on se vlastně taky cítí dobře, že jste mu dali za pravdu, a …? Všichni jsou happy.
