Článek
Rozhodně jsem čekala klasiky typu „nevíte, jak se dělají děti, o antikoncepci jste slyšeli, aha, ty už zase nechceš chodit do práce, zbláznili jste se…?“ a tak.
Jenže.
Ono nic takového nepřišlo.
Netuším, jestli je to tím, že žiju v tak úžasné bublině nebo v tak taktní bublině (a lidi si třeba myslí svoje), ale je to neuvěřitelné. Teď mě napadá, že možná žiju v tak uvědomělé bublině, kdy nám vlastně všichni vnitřně děkujou, že se snažíme plodit ty budoucí plátce důchodů, když každej druhej plodnej má starosti se svým pohlavím, nedostupností bydlení, kariérou, klimatickou krizí, mražením vajíček a cestováním kolem světa.
Těžko říct.
Každopádně všude samé gratuluju, to je krásné, rodiny jako vy by měli mít děti… Já prostě doufala, že napíšu trhák jako hrom s těma nejlepšíma negativníma reakcema na čtvrté těhotenství a budu se rozčilovat nad tím, jak se všude omílá, že Češi by měli rodit děti, ale jakmile překročíš tu magickou hranici tří (což je strop), tak se na tebe dívají jako na blázna, který si chce dobrovolně zničit život a skončit na čínských polívkách.
Ale ke svému studu musím přiznat, že teda Češi kolem mě takoví nejsou. Jsou hrozně milí (možná někteří falešně, i když to si nemyslím, no ale kdyby, tak nevadí, i to se musí uznat) a kromě pár naťuknutí ve stylu „A to jste plánovali?“, což je hlava XXII, na kterou se nedá odpovědět, protože pokud ne, tak je chlap za amatéra, který si „to“ neumí pohlídat, a pokud jo, tak jste za absolutní cvoky, na nás pršely samé pozitivní reakce.
Takže chci poděkovat našemu úzkému i širokému okolí, že se z nutnosti koupit větší dům a auto a všechny ty krámy, které jsme s velkou slávou po třetím dítěti prodali, protože my se přece „cítíme kompletní“ tak nádherně a srdečně raduje s námi.
Já jsem příjemně překvapena. Češi, zdá se, nakonec nemají do Italů tak daleko, a pokud se s vašimi čtyřmi dětmi neusadíte v restauraci k vedlejšímu stolu, tak se na vaši na gádžovské poměry nadstandardizovanou smečku možná dokonce i usmějou. :)
