Článek
Doma má být pohoda
To je snadné. Doma je doma. Naše doma milujeme. Je to místo nirvány. I když před dětmi jsem si nirvánu nepředstavovala jako lego kostičky rafinovaně ukryté ve vysokovlasém koberci (blbost, BLBOST, nepořizujte si), tunu drobků pod stolem a výtvory z plastových krabiček od masa, které si do roku 2036 budou muset uchovat čestné místo na výstavce, nicméně fajn. Bereme, co je. Ale auto?
Auto není sranda, hele
Vůz, to je zcela jiná kategorie. Vůz používáme, abychom se dostaly z bodu A do bodu Z přes body B, C, Č, D, Ď, atd., rozuměj Zásilkovna, školka, škola, práce, obchod, knihovna, zkrátka rozumíme si. Auto používá moderní matka a žena na to, aby neměla ruce od tahání těžkých igelitek vytahané jak opice (říkávala moje maminka) a aby jej naplnila balíky z Balíkovny. A kufr naplnila dětskými koly, odrážedly a helmami. A taky aby vozem mohla dojet na cvičení. Což je ohromně produktivní a zdraví prospěšné, dojet autem na cvičení. Ale to už je moderní doba a pokrok a ten nezastavíme.
Auto jsou nervy
Navíc auto je nesmírně stresující prostředí, takže k němu nemáme to správné pouto a nevěnujeme mu adekvátní úklidovou péči. Protože! Každá žena, která sedne za volant, se automaticky ocitá na mušce macho řidičů, kteří mávali řidičákem na porodníka hned při výlezu z dělohy. Protože každá žena automaticky řídí jako hospodářské zvíře rodu ženského. Přitom všechny ty pedály, rychlosti, předpisy, značky a přechody, všechny ty pitíčka, svačiny a příšerné dětské odrhovačky, kterých se pasažéři na zadních sedadlech dožadují. To si přece zaslouží alespoň kapku pochopení. No tak jsme do vás trošku nabouraly. Kdybyste poslouchali Štístka a Poupěnku, napálíte to do protijedoucího kamionu dobrovolně. (Nic proti nim, děti je samozřejmě milují). Auto prostě není místem nirvány. Auto je obrněným transportérem, auto je trenažérem psychické odolnosti, auto je věcí potřeby a spotřeby. A proto jej neuklízíme. Je mi jedno, že je podělaný od ptáků nebo zadrobený od drobků. Do auta si nezvu návštěvy. Koneckonců, kam taky. Zadní sedačky jsou obsazené autosedačkami a ta spolujezdcova je obsazena mým ruksakem s pitíčky, svačinou a náhradním oblečením.
Chlapi? Je to na vás
Takže proč že to auto vlastně teda nečistíme? Protože víme, že auto je váš miláček. (A nekecejte, že ne, máte radost z nových stěračů nebo nemrznoucí směsi do ostřikovačů.) A že vám to nedá. Prostě ze stejného důvodu, proč vy nepulírujete nábytek v obýváku. Necháváme to na vás. Chápete? Prostě kdo dřív vyměkne. Víme, že se na vás, naše auto moto rytíře, můžeme spolehnout. Že vám to nedá a na tu myčku zajedete. A že i když nevíte, kde máme doma utěrky, na čištění auta si ten hadříček z mikrovlánka vyžádáte. A ty nechutný koberečky vysajete. Hlavně, když se jede ke tchánovcům. Taky mimochodem zajímavý český fenomén. No nechceme vám zkrátka upřít tu radost a zásluhy za to, že auto se leskne jako psí…známka. Merci.
