Článek
Když jsem se vdávala, měla jsem velikost XS, 45 Kg a prsa 75B. Kdybych k tomu měřila 180 a ne 156, mohla bych vypadat jako modelka. Já spíš připomínala zajatce z koncentračního tábora. Trčely mi kolena, žebra, kotníky a tak.
Časy se změnily. Povila jsem nejedno, nedvě, ale rovnou tři děti. Propracovala jsem se k velikosti M, prokojila k déčkům a zřejmě také překročení pověstné třicítky hrálo svou roli.
Když jsem letos vytáhla letní kalhoty a nasoukala se do nich, rozhodně jsem neplánovala hledat chybu u sebe. Sušička. Rozhodně za to může sušička. Věčně něco sráží a mně srazila všechny letní kalhoty.
S touto teorií jsem se vypravila za manželem.
„Hele…mně ty gatě nějak nejsou. Nevím. Asi sušička. Nebo, že bych tak přibrala…“
„No jo no. Jsi taková větší.“
„Jak jako větší? Myslíš tlustá?!“
„Ne, to ne. Jako taková … (a ukáže takový ten kulturistický hecovací pohyb a zavrčí. Ne jako rozvášněný muž, ale jako hokejista před zápasem). Prostě velká.“
„Velká…“
„Však v pohodě. Cvičíš, to je dobrý.“
„No právě, cvičím, tak co je?“
„Jako nedávno jsem se na nás díval a … stárneme no. Prostě stárneme.“
„Zlato…já ale nechci být tlustá.“
„Nebuď.“
Prostě nebuď. Chápeš ne? No ty kráso. Ale nedám se odbýt. Když už nejsem hubená a malá, tak chci aspoň slyšet, že jsem krásná!
„Líbím se ti?“
„Jo, samozřejmě. Předtím jsi byla až moc hubená.“
Nu. Dobře. Obstál. Ale stejně. Gatě poputovaly do kontejneru na textil, moje sebevědomí do sanatoria a já k umělé inteligenci pro radu, jak upravit svůj jídelníček (možná by stačilo nežrat celý den), abych nevypadala jak Michael Phelps s poporodním břichem. Miluju léto. Ale zas aspoň nemusím nosit džíny, který mi tlačej na to mummy tummy.
