Článek
Jsme Ostraváci. Známe Beskydy, máme je blízko. Ale tady je draho a přelidněno. Takže jsme letos pronajali chatu na Vysočině. Raději už v lednu. Protože cena byla super, tak aby nám ji někdo nevyfoukl. A taky proto, že ne každý pronajímatel je nadšený z představy třicetikilové koule chlupů, tedy našeho „pejska“.
Popravdě? Čím víc se termín pobytu blížil, tím méně jsme se těšili. Co budeme dělat s městskýma děckama a ročním štěnětem na chatě? Ok, opečeme párky, zajdeme do lesa, věčně budeme hlídat psa, aby se nezaběhl…a dál? No…Kdoví, jaké to tam bude. Jo a to nejsme žádní zhýčkanci, máme rádi přírodu, ale těch 7 dní se nám zdálo moc.
Dovolená za všechny prachy (teda vlastně naopak)
Nicméně řeknu vám, kam se hrabou Bulharska, Chorvatska a Egypty. Loňská Itálie sice byla bombová, ale tahle chata kdesi na Vysočině byla ještě o kapku nebo možná o flašku lepší.
Znáte ten pocit, že byste si po příjezdu z dovolené potřebovali vzít další dovolenou? Tak přesně takhle jsme se vůbec necítili. Vrátili jsme se absolutně odpočatí. Proč?
Protože kolem té chaty nebylo nic. Teda další tři chaty, na kterých ale nikdo nebyl! To by se u nás v Beskydech nestalo. Ale byl tam potok, louky, les, trasy, které buď byly vyznačené v mapě a neexistovaly, nebo naopak existovaly, ale mapa je v životě neviděla. Myslivecké posedy, ale žádný myslivec. Nekonečné lány kukuřice. A dalších plodin, které nepoznám. Ano, stydím se.
Co jsme v tom zapadákově dělali?
Co tam ty naše děti dělaly? Hrály si, hádaly se (jako obvykle, některé věci čerstvý vzduch nevyléčí), trénovaly s námi fotbal a badminton, pomáhaly tátovi rozdělávat oheň, utíraly nádobí (to neznají, doma máme myčku) a zametaly (to neznají, doma máme vysavač). Hodně jsme četli, hráli člověče nezlob se (jednou jsme se zhádali skoro celá rodina, prostě idylka) a chodili jsme na „průzkumy“, které manžel podal mega dobrodružně motivačně, i když vlastně šlo jen o výlet k zastávce autobusu nebo ke studánce (ke které jsme se samozřejmě i přes velkou snahu nedostali, protože jsme narazili na oplocené pozemky). V noci jsme je vzbudili, aby se podívaly, jak vypadají hvězdy, když skutečně jsou vidět.
Do toho jsem četla knihu, jak důležitá je pro děti volná hra v přírodě (ne že bych to nevěděla, ale on to člověk jinak prožije, když mu za oknem nehučí auta, nevykuřuje soused a popeláři nevysypávají kontejnery) a upřímně, ani se nám do toho našeho městského baráku zpátky nechtělo.
Moje rada? Pokud si chcete odpočinout, zajeďte si na chatu.
Něco málo o Vysočině z pohledu Ostravačky
Vysočina je oproti Moravskoslezskému kraji polovičně zalidněná, přitom je ještě o trochu větší. Takže nenarážíte všude do lidí, to je skvělý. Vzhledem k tomu, že v Ostravě bydlíme v exotické lokalitě, překvapilo nás, že i podíl romského obyvatelstva je velice nízký.
Je tam spoustu volné přírody, kde není nic. Fakt, že nic. Jedete autem, rozhlížíte se, krása a ? Nic. Co se týče služeb, je to ale taky trochu jiný level než v Moravskoslezském kraji. Aspoň kolem Pelhřimova. Zažili jsme, že na koupališti během dopoledne třikrát vypadla elektřina (takže ani klouzačky chvílemi nejely), lanové centrum, pokud se tomu tak dá říkat, půl dne opravovali ("za půl hodinky to bude"), na obsluhu v restauraci jsme čekali 40 minut, popletené objednávky neřeším. Tím nechci nic kritizovat, jen jsou to věci, na které nejsme zvyklí. V malých vesničkách není kromě kapličky a baráků vůbec nic. Ale vůbec nic. Nicméně internet praví, že na Vysočině je bezpečno a sociálně stabilno, což se o mé domovině říct nedá.
Zkrátka tenhle kout Vysočiny má všechno, co občas člověk potřebuje, aby se zklidnil. Prostě každý večer rozdělat oheň, sledovat hvězdy, koupat se v potoce, ve kterém plavou ryby a vodoměrky, učit děti chytat kobylky a hodně být spolu bez spěchu a internetů (ten tam teda byl, ale krotili jsme se).
Možná se mi smějete, že jsem teda objevila Ameriku, ale řeknu vám, není chata jako chata. My byli na chatě i loni, pro změnu zlínský kraj. Ale tam to takhle relaxačně nepůsobilo.
A jak vy vnímáte, když fakt že vypnete? :) A dovedou se vaše děti adaptovat na nerušivé prostředí?
