Hlavní obsah
Rodina a děti

Školka v přírodě. Taky tak truchlíte?

Foto: Hana Bordovská

Školka v přírodě je dar. Pro děti samozřejmě. Pokud vás napadlo, že je to skvělé pro rodiče, kteří konečně dítě pod záminkou pobytu v přírodě s kamarády, vyšoupnou z baráku, tak fuj, styďte se, děti jsme si přece nedělali proto, abychom je odkládali!

Článek

I když…Ale ne, ne, ne. My rodiče s velmi těžkým srdcem, slzou v oku a snahou přesvědčit naše děti, aby přeci jen neopouštěly rodnou hroudu, neodjížděly za zábavou, kamarády a lesem, a to ani na pár hodin, natož na 4 noci, nakonec neústupnému dítěti sbalíme jeho kufříček, do batůžku vložíme plyšáčka, a posmrkáme tuny kapesníků, zatímco máváme za odjíždějícím autobusem pamatujícím doby rekreací ROH.

A pak musíme těch necelých 5 příšerných dní zvládnout bez dítěte. A to je skutečně úkol jen pro statečné rodiče. Takže apeluji na vás, rodiče dětí, které se rozhodly vyměnit rutinu za dobrodružství, rodinu za kamarády, obývák za mýtinku, byt v novostavbě za socialistickou ubytovnu, matku za učitelku („Mami, tebe mám radši než paní učitelku, ale hodně křičíš, takže ji mám ráda opravdu jenom o maličký kousíček míň než tebe.“), držte se! Tento úkol vyslat děti do světa s padesáti osmi učitelkami a pěti zdravotnicemi není úkol pro slabé povahy. Je třeba se vzmužit. Nedělat scény. Neprat se s učitelkou o dítě, které touží nastoupit do autobusu. Musíme se těch 5 dní naučit žít i bez nich. Bude to těžké? ANO! Ale musíme je nechat jít. To je úděl rodičovství. Osamostatnění.

Jak budeme truchlit my? No, horečně. Na školku v přírodě nám odjíždí sice jen jedno dítě, nicméně to, co si tři týdny před odjezdem zlámalo ruku, i to školku zatím nenavštěvující, ohlídají prarodiče, abychom měli dostatek prostoru zpracovat naše emoce. Se smutkem se budeme muset zřejmě vyrovnat v kině, na masáži, na horách, na kole nebo v restauracích. No. Nebo, jak tak hledím na předpověď, tak na bruslích, lyžích a saních. Každopádně budeme stateční a budeme zamačkávat slzy. Hodně, hodně hluboko. Nebo vlastně zběsile brečet, protože emoce se přece nemají potlačovat. Tak já nevím. Ale uvidíme, kdo nakonec bude smutnit víc. Jestli děťátka po domově nebo my po děťátkách…Protože i když často děláme ramena, jak jsme bez dětí ok, stačí pár dní a začínáme být bez pokladů nervózní. Co vy a školka v přírodě?

A na závěr, jako již tradičně, děkuji všem paním učitelkám, které s dětmi jedou! Jste hvězdy! ♥

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz