Článek
Genius loci volební místnosti
Přijdete do té komunistické místnůstky (nic ve zlém, ale my máme zkrátka štěstí na volební místnosti, které vypadají navlas stejně jako ty před dejme tomu 40 lety, až na to, že na stěně nevisí Husák, každopádně dekorace interiéru je totální retro) a vyhledáte své stanoviště. Zatímco vás člověk mající na starosti vaše písmenko nemůže najít, vy skenujete nejen volební místnost, ale také volební komisi, která se mimochodem skládá z tolika zajímavých, nesourodých lidí, kterým v celé té tlačenici nadšených voličů měnících svým hlasem budoucnost naší vlasti nezbývá nic jiného než líně svačit, luštit křížovky nebo hledět na vás zpátky a tajně hádat, koho volíte. Pak šup za paravan, šup k urně, sbohem a šáteček, za pár měsíců se uvidíme u dalších voleb. No není to krásné? Navíc skvělý důvod zkontrolovat, jestli mám ještě vůbec občanku. Policajti už mě dlouho nestopli a na nic jiného ji vlastně nepotřebuju.
Volby s dětmi, jak dojemné
Pakliže přijdeme k volbám s dětmi, stáváme se příjemným povyražením. Tedy většinou příjemným. Dojaté důchodkyně se usmívají, ženy středního věku naše děti chválí, snaží se s nimi komunikovat, a my vzorně působíme jako reklama na heslo „rodina je základ státu“.
Dnes jsme však bohužel měli tu smůlu, že jsme děti odvezli k prarodičům, takže jsme šli volit v bezdětném módu, což má ovšem také své výhody. Sice nebudíme s houfem našich tří káčátek tolik pozornosti a neroztikáváme biologické hodiny mladších, zatím bezdětných členek volební komise, ale zase nemusíme řešit prekérní situaci. Voliči jsme dva (já a muž) a zájemců o vhození obálek do krabice je o jednoho více. Ta nejmladší naštěstí při minulých volbách ještě nepochopila, že zatímco její dva starší sourozenci vhozením našich kandidátů do urny mění dějiny, ona hodila jen prázdnou modrou obálku do koše na odpadky, ale je mi jasné, že při příštích volbách už pochopí, půjde na nože, a do doby, než bude moci volit nejstarší, máme o konflikty a negativní pozornost postaráno.
Na dnešní volby jsem mírně (po)zapomněla
Přiznám se. Normálně jsem dneska pozapomněla, že volby probíhají. Zjevně jsem se ve své fantazii chytla zoufalých výkřiků starostů Krnova, Opavy, Brantic a podobně a čekala, že volby spláchla voda a nic nebude. O to větší překvapení pro mě bylo, kolik lidí, a to převážně seniorů, jsem dnes mezi druhou a třetí potkávala. V tu chvíli mi mimochodem docvaklo, že máme volební víkend. Já vím, chytrému napověz, …
Proč by volby měly být častěji?
Já vám řeknu, chodím s dětmi ven v tuto hodinu skoro každý den a v životě jsem větší koncentraci lidí nad 60 let v místě našeho bydliště a v místě dceřiny školy neviděla. To je samozřejmě dobře, každý by měl brát volby tak zodpovědně jako senioři, které jsem potkala, neb se slavnostně, vycházkovým krokem v hezkém oblečení vydali naši zem dát konečně do pořádku. Nicméně si říkám, kde jsou ti milí, hezcí lidé ostatní dny v roce? A nebylo by jim na slunci lépe i někdy jindy než v osudové dny proměny našeho státu? Volby jsou tedy výbornou záminkou vytáhnout zalezlé lidi na slunce.
Takže nejen, že máme šanci psát dějiny, vzájemně se na sebe culit s volební komisí a nechat děti vhodit lístky do urny, ale zároveň vytáhneme lidi ven. Volby by měly být minimálně jednou týdně. A to minimálně! Nu co, ve zdravém těle zdravý duch, no ne?
P.S.: Ano. Dělám si legraci. A ano. Vím, kolik volby stojí. Teda nevím, ale vím, že hodně. Hodně. Hodně. Ale zas, co bychom pro zdraví populace neudělali, že jo? Když teď možná budou ty bílé plomby zadarmo…
