Článek
Mám vystudovaný obor sociální práce a ani já jsem nebyla schopna zpětně zvrátit rozhodnutí posudkové komise, i když jsem využila všechny možnosti, které současné právní normy umožňují.
Na druhou stranu jsem získala mnoho zkušeností, o které bych se ráda podělila s ostatními, aby má dvouletá snaha nebyla úplně marná. Pokud můj článek pomůže lidem, aby pro ně příspěvek na péči byl pomocí v náročné situaci, tak jak bylo původně zamýšleno, tak budu nesmírně vděčná.
Z mého pohledu se v současné situaci v celém procesu ztrácí samotný člověk, jeho potřeby a potřeby pečujících osob. Člověk, který se ocitl kvůli nemoci, úrazu nebo věku v situaci, že potřebuje pro každodenní život pomoc jiné osoby, což samo o sobě je dost těžké a frustrující, a má problémy se s tím sám vypořádat, se mění pro úřady a posudkové lékaře na souhrn diagnóz, osobu bez důstojnosti, osobu bez základních lidských práv.
Jak skloubit lidskou důstojnost, potřebu soběstačnosti, potřebu nemít pocit, že jsem na obtíž s tím, že se ocitnu v situaci, kdy spoustu věcí nezvládám, i když bych moc chtěl, ale mé tělo mi to už nedovolí? Víte, co se odehrává v hlavě člověka, který není zvyklý chodit po doktorech, natož lékařům říkat, co mají psát do zprávy, aby bylo černé na bílém, co zvládá a co nezvládá? Dokážete si říct o pomoc? Dokážete si říct, když neudržíte stolici nebo moč, aby vám vaši blízcí pomohli? Natož aby vám pomohl úplně neznámý člověk, i když to je náplní jeho práce? Dokážete si vzpomenout na vše, co zvládáte a nezvládáte, když se vás přijde domů ptát úplně neznámý člověk na sociální šetření? Dokážete mu s klidem říct, že neudržíte stolici, moč? Že si nenakoupíte, neuděláte jídlo a podobně? Často se stává, že lidé neřeknou pravdu, protože se cítí poníženi. Tak raději řeknou, že to zvládají a nedojde jim, že i díky tomu jim příspěvek nemusí být přiznán. Dělají to tito lidé schválně? Ne, nedělají. Pokud je někdo vychováván, že si nemá stěžovat, že má všechno zvládnout sám…Hlavně neprojevit slabost. A ano, jsou i výjimky na druhou stranu, kdy lidé lžou a říkají, že něco nezvládnou i když zvládnou, s vidinou možného finančního příjmu. Podle mého názoru je těchto lidí méně a zákon by neměl být tak přísný ze strachu, že jej někdo zneužije. Potom se může stát, že pomoc se nedostane tam, kde je potřeba nejvíce. V případě sociálního šetření je lepší, když je přítomna i osoba pečující. Ani to nezaručí, že se na něco nezapomene a v zápisu ze sociálního šetření to pak chybí. Sociální pracovníci by se měli ptát podrobně, ale zároveň jemně, což vždy není jednoduché. Kvalitně a podrobně sepsaný záznam ze sociálního šetření je důležitým dokumentem, který máte právo si vyžádat k nahlédnutí, nebo si pořídit jeho kopii.
Dalšími důležitými dokumenty jsou zprávy od praktického a odborných lékařů. Nechte si vysvětlit, co znamenají vaše diagnózy a co způsobují ve vašem těle. Nechte si i do zprávy napsat, co na základě jaké diagnózy v praktickém životě nezvládáte, ale i co zvládáte. Vím, že je těžké toto po lékařích chtít, ale máte na to právo. Protože dobře napsaná lékařská zpráva může ušetřit mnoho starostí. A z mého pohledu by lékaři měli znát oblasti, kterých se týká příspěvek na péči, protože pokud není ve zprávě jasná zmínka, co diagnóza u konkrétního člověka způsobuje za obtíže, pak samotná diagnóza často nestačí. Máte právo být u sepsání formuláře pro potřeby OSSZ u praktického lékaře. Máte právo si vyžádat jeho kopii.
Když dostanete upozornění, že byl vyhotoven posudek lékařem posudkové služby, máte právo si vyžádat jeho kopii. A pak posudek porovnat s výstupy ze sociálního šetření a zápisem praktického lékaře, zprávami od odborných lékařů. Pokud najdete nesrovnalost, můžete ještě před rozhodnutím podat námitku na lékařský posudek. Ideální je vždy napsat konkrétní věci, se kterými nesouhlasíte, které vidíte jinak. Obzvláště, pokud budou obsaženy v sociálním šetření a lékařských zprávách, ale posudkový lékař je neuzná. Samotné vyjádření nesouhlasu, bez konkrétních námitek, nestačí.
Pokud i přesto posudkový lékař neuzná námitky a je vydáno rozhodnutí, se kterým nesouhlasíte, pak můžete podat odvolání. Opět je důležité věcně a jasně formulovat námitky a mít je ideálně doložené lékařskými zprávami. Termíny do kdy se můžete odvolat jsou uvedeny v rozhodnutí. A i u odvolání platí, že můžete podat námitku ihned po vyhotovení nového posudku, pokud s ním nesouhlasíte. Pokud se posudkový lékař podrobně a jasně k vaší námitce nevyjádří a je vydáno rozhodnutí, pak se nenechte zmást, že další odvolání není možné a podejte správní žalobu. Na úřadě vám mohou říkat, ať podáte novou žádost, ale nová žádost už nebude obsahovat dobu před podáním žádosti. Novou žádost můžete při zhoršení zdravotního stavu podat, i když předchozí žádost bude u správního soudu.
Teď se ale dostáváme k jádru věci. Toto je právě už handrkování o něco, na co máte právo, když splňujete podmínky. Něco, co by mělo být jasné, rychlé, protože mnohdy může jít i o situaci, kdy člověk, pro kterého se o příspěvek žádá, může být blízko smrti. Pak by rychlá pomoc státu umožnila lidem být na tu dobu se svým blízkým. Ano, nikdo nevíme dne ani hodiny našeho odchodu a nedá se s tím tedy dopředu počítat. Sama jsem zažila, kdy otec byl v nemocnici, byli jsme připravováni, že operaci nemusí přežít. V té době mi přišel posudek, že otec je podle nich snad naprosto soběstačný. Ta šílená bezmoc a zoufalství, co lidé v tu chvíli zažívají, to se nedá ani popsat… To už člověk nemá sílu na nic… a řeší, jestli jít do dalšího kroku, protože se o svého blízkého postará, i když bude mít jen první stupeň závislosti nebo žádný. A vy jste zpětně vděční za všechna rozhodnutí, která jste učinili, protože máte možnost rodině pomoci. Ale ne všichni jsou v situaci, kdy si to mohou dovolit. Rychlé a jasné přiznání adekvátní výše příspěvku může situaci hodně usnadnit.
Ano, odbočila jsem. Správní soud však nemůže zasahovat do zdravotního posudku jako takového, nemůže nařídit přezkum zdravotního stavu tak, jak to je třeba u žádosti o invalidní důchod. Může posoudit pouze jasnost, přesnost a dostatečnost vypořádání se s vašimi námitkami. A i když správní soud vyhrajete, jako se to podařilo nám… Neznamená to, že vám vyšší stupeň, o který jste žádali, bude automaticky přiznán. Věc je vrácena stejné komisi k přezkoumání a i když vracíte námitkami posudky a i když si vyžádáte revizní posudek u jiné komise, kde zjistíte, že nikdo nečetl vaše námitky a do toho se více zhorší zdravotní stav vašeho blízkého, pak člověk ztrácí sílu a snadno udělá chybu.
Ano, i s mým vzděláním jsme v průběhu udělali několik chyb, kterých si jsme vědomi. A ano poslední moje chyba znamenala prohru, zamítnutí druhé správní žaloby. Myslela jsem, že z odvolání jsou mé námitky jasné a není potřeba vše znovu vypisovat do žaloby, bylo toho i hodně. Bohužel toto nelze a já to nevěděla. Soud mohl požádat o doplnění žaloby, ale nemusel, neučinil tak. Tím skončilo veškeré mé snažení. Tolik emocí, tolik bolesti, tolik zoufalství, tolik ztraceného času… Kasační stížnost k nejvyššímu soudu už nemá cenu podávat, protože by neřešil mé námitky, ale jen správnost postupu soudu. Soud nepochybil. Já ano. Je to pro mě těžké, ale všechen ten čas, který jsem tomu věnovala potřebuji zúročit.
Zpětně již nedostaneme proplaceno nic a jedná se o dost peněz. Žádné peníze nevyváží to, že máme štěstí, že otec třikrát, díky péči lékařů i své vnitřní síle, přežil situace, kdy jsme byli připravováni na jeho odchod. Říkám, že to jsou tři zázraky a obdivuju tu sílu, kterou v sobě našel a stále má.
A já už mám sílu vrátit lékařskou zprávu a požádat o její přepracování, pokud v ní jsou nesrovnalosti. Nyní už si umím pohlídat, aby vše bylo rozhodnuto hned na první instanci, mít vše potřebné. A když to i přesto nevyjde, pak už neudělám stejné chyby…
Ale ta pachuť, že příspěvek, který byl koncipován jako pomoc pro pečující i v domácím prostředí, není přiznáván v adekvátním stupni. Nejčastěji je přiznáván pouze první stupeň, ze kterého si člověk nezaplatí téměř žádnou službu, pak s tímto příspěvkem není vše v pořádku. Mělo by se jednat o změnách, které usnadní rodinám být se svými blízkými, tak aby zhoršený zdravotní stav buď do úzdravy nebo odchodu blízkého byl co nejjednodušší a nejpříjemnější pro všechny zúčastněné.
Přetíženost posudkových lékařů je věc jiná. Podle mne by bylo žádoucí, aby se změnila situace a na jednoho člověka stačil jeden kvalitní posudek, od kterého by se odvíjelo vše, na co má osoba se zdravotním postižením nárok. Ne, aby se na každou žádost o jiný příspěvek musel vyhotovovat posudek nový. Též musí být možnost kontroly práce posudkových lékařů. Též je potřeba, aby měli k dispozici kvalitní zákony a metodické pokyny, ve kterých se nebude ztrácet lidskost a člověk zůstane pořád člověkem.
Ideální stav by byl, kdyby lidé měli důvěru ve své lékaře, dokázali popsat vše, co je trápí. Souhlasili s tím, aby to bylo zapsané ve zprávě. Aby se lidé nebáli hovořit o svých problémech, dokázali si říct o pomoc. Aby věděli, že mají svoji hodnotu i tehdy, pokud už něco nemohou nebo nezvládnou udělat. Aby zákony byly nastavené jednoduše pro lidi, aby dosáhly tam, kde jsou potřeba. Aby schvalování příspěvků bylo pro lidi pomocí a ne bojem.
Samozřejmě, že nejideálnější by bylo, kdybychom byli všichni zdraví až do své smrti a nikdo nemusel řešit takovéto situace. Bohužel současná realita toto neumožňuje, tak pojďme udělat vše pro to, aby se nám tu žilo společně co nejlépe a nemuseli jsme spolu o nic bojovat…
