Článek
Odpad jako součást každodennosti
V Tanzanii je běžné, že se odpadky odhazují a válí všude kolem. Podél cest, kolem domů, na okrajích vesnic i v krajině. Ne proto, že by místním lidem bylo jedno, kde žijí, ale proto, že neexistuje funkční odpadové hospodářství.
V odlehlých oblastech systém nefunguje vůbec. To, co doma doslouží, zůstane ležet, nebo se později spálí. Plasty, obaly – všechno končí v otevřeném ohni. Ve větších vesnicích se někdy plasty svážejí na jedno místo a odvážejí na skládku, ale ani tam problém nekončí. Odpad se hromadí a často se znovu pálí.
Kouř, zápach a toxické látky jsou bohužel běžnou součástí života.
Malý řád tam, kde systém chybí
I v těchto podmínkách se snažím alespoň doma nastavit základní řád. Ne proto, že by to vyřešilo celý problém, ale proto, že nechci žít obklopená odpadky všude kolem.
Máme doma místo, kam dáváme odpad. Děti, ale i dospělé učím, že obaly se nehází jen tak na zem. V prostředí, kde je odhazování odpadu normou, je to vědomé rozhodnutí – malé, ale důležité.
Otázka, co s odpadem dál, ale zůstává. Ve většině případů stejně skončí v ohni. Ne proto, že by to někomu připadalo správné, ale proto, že jiná možnost často neexistuje.
Zakopat, spálit, nebo využít
Některé komunity, například Masajové, část odpadu zakopávají – zejména organické zbytky. Plasty však zakopat nelze. Ty se pálí.
Zároveň je pozoruhodné sledovat, jak si místní, a především děti, dokážou poradit s tím, co mají. Plastová víčka nejsou automaticky odpad. Děti si s nimi hrají, zahříváním z nich dokážou vytvořit kuličky nebo jednoduché hračky.
Je v tom obrovská kreativita a schopnost využít minimum zdrojů. Zároveň je to ale i připomínka, jak hluboko je plast v každodenním životě zakořeněný.
Oblečení: pomoc, která často není potřeba
Jedním z rozšířených mýtů je představa, že obyvatelé afrických zemí potřebují oblečení z Evropy. Realita je jiná. Oblečení je zde dostatek. Ve velkém se dováží z Evropy i dalších částí světa a prodává se na trzích.
Oblečení je levné a dostupné a místní si ho běžně kupují. Dovážet další z Evropy nemá smysl. Jen se tím zvyšuje množství odpadu, který dříve nebo později skončí na skládce nebo v ohni.
Pokud chce člověk pomoci, je smysluplnější nakupovat oblečení přímo na místě a tím podpořit místní prodejce i ekonomiku.
Co si z toho může odnést ten, kdo tam nežije
Ne každý v Tanzanii žije a ne každý tam chce nebo může pomáhat. Přesto má smysl o těchto zkušenostech mluvit. Ukazují, jak snadno se dobrý úmysl může minout účinkem, pokud nevychází z reality místa, kam směřuje.
Ať už člověk cestuje kamkoli, nebo jen přemýšlí o pomoci z domova, často stačí změnit přístup. Místo automatického přivážení věcí se nejdřív ptát. Místo rychlých řešení hledat ta, která dávají smysl místním lidem. Není to návod, spíš připomínka, že pomoc má mnoho podob – a některé jsou méně viditelné, ale trvalejší.
Pomoc nemusí znamenat vozit věci přes půl světa. Někdy stačí zpomalit a zjistit, co dává smysl právě tam, kde chceme pomoci. Skutečná pomoc často nezačíná tím, co přivezeme, ale tím, že se nejdřív zeptáme, co je skutečně potřeba.
