Článek
Někdo totiž s hrůzou zjistil, že když necháte AI přečíst celý internet, tedy tohle nekonečné smetiště xenofobních vtipů, konspiračních videí a flame warů pod diskuzemi o počasí, tak se začne chovat jako lidé, kteří ten internet napsali. Věru, to je ale překvapení!
Kdo by to byl řekl, že místo buddhistického mnicha v křemíku dostanete digitálního strejdu od piva, co má názory na všechno a na většinu z nich špatné a přízemní.
Tenhle zkažený algoritmus si prý z vašich nevinných dotazů sestaví kompletní psychologický profil. Stačí, že se zeptáte na recept na špagety a ta megera už ví, že máte problémy s autoritami a že ráno si neustelete postel. Je to jako domovnice ze sídliště, jen s tím rozdílem, že drbna aspoň neví, na co jste včera ve tři ráno čučeli za paywallem. Ale pozor, tady nastává ten krásný paradox: tenhle vševědoucí digitální mozek, který z vašeho dotazu na koření odhalí vaši nejniternější sexuální orientaci, vám na přímou žádost o obyčejnou hnědou fenku amerického bezsrstého teriéra s čistým svědomím vygeneruje něco mezi čivavou, netopýrem a vycpaným plyšákem z čínského e-shopu. Ale hlavně že nás špehuje, že? Panikařme, panikařme, panikaříme.
A co teprve ty hysterické výkřiky z některých koutů světa! Některé skupiny doslova brečí až kňučí, že si chatbot dovolil neuctivě se vyjádřit ke komunitě LGBT+! Představte si tu neomalenost; plastová megera, co se učí na fórech plných homofobních dědků a rozvolněných teenagerů, občas plácne něco nekorektního. To je přece skandál století! Okamžitě se musí svolat summit, napsat deset bodů a všechny ty zlé algoritmy poslat na převýchovu ke korektnosti a k těm správným hodnotám. Protože jediné, co nás v dnešní době opravdu ohrožuje, je, že si AI splete zájmeno a někdo si to přečte a bude se cítit špatně, protože AI je přece prioritně patolízal. Žádné války, žádná klimatická krize, ne rozpadající se zdravotnictví, ale chatbot, co neumí správně používat zájmena.
Tato skutečná existenční hrozba se musí ve velkých korporacích vyřešit přednostně.
Naštěstí už svítá naděje! Spásné řešení je totiž jednoduché, levné a naprosto geniální: stačí vzít pouhé jedno procento z těch miliard, co se do AI sypou, a použít ho na „opravu základů“. Za těch pár šupů a s pomocí pár korektorů z Filipín, kteří dostanou manuál o tom, co je dneska správně a co už ne, vyčistíme staletí stereotypů, předsudků a lidské hlouposti. Bude to jako když vyperete staré plátno s olejomalbou v pračce na 90 stupňů. Co by se mohlo pokazit? Vždyť už se to tolikrát osvědčilo ve školství;
Stačilo pár milionů na projekty o měkkých dovednostech a rázem ze škol zmizely šikana, záškoláctví a hlavně ty otravné známky z matematiky. Funguje to náramně, že? Nebo ne?
Tak proč by to nefungovalo u AI?
A zatímco v zámoří na summitech řeší, jak do čipů vpravit ty jediné správné hodnoty a jak umělou inteligenci naučit, aby se za všechny ty zničující dehonestující komentáře online omluvila, my v Evropě máme alespoň naši byrokratickou svatou trojici.
Můžeme vypsat tuny papírů, provést DPIA, ohánět se AI Actem a věřit, že nás to ochrání před vším tím globálním zlem. Protože skutečným problémem totiž vůbec není, že AI občas plácne něco drzého nebo stereotypního; to bychom ještě nějak skousli. Problém je, že tahle potvora funguje jako nejvšetečnější domovnice všech dob, pamatuje si úplně všechno, nemá špetku diskrétnosti a nadšeně vás práskne komukoli, kdo jí položí správně formulovaný prompt. Ale to jsou jen detaily.
Zachraňme ohrožené skupiny před zlými daty, věnujme na to magické jedno procento a hlavně nepřestávejme věřit na zázraky. Až se nám totiž jednou podaří ten křemíkový mozek vychovat k absolutní, sterilní, duhově přebarvené korektnosti, možná s lehkým úžasem zjistíme, že už si s ním nemáme o čem normálně povídat. Každý dotaz na něco zajímavého skončí omluvou, korekcí a poučením k četbě příručky inkluzivní komunikace. A rázem budeme ochráněni.
Nikdo, ale absolutně nikdo, se už nikdy nebude cítit silně dotčený.
Jenže… to taky nejde… co by si pak počali naši politikové napříč všemožným spektrem.
