Článek
Vážený odbore přestupkových řízení, (v roli formativního mentora a průvodce mým řidičským rozvojem)
Reaguji na Vaše oznámení o spáchání přestupku (překročení rychlosti v obci o 3 km/h, tj. naměřeno 53 km/h na padesátce) spojené s výzvou k úhradě částky 700 Kč.
Jako řidič, který se snaží neustále posouvat na své profesní i lidské dráze, jsem tímto přístupem hluboce znepokojen. Vámi zvolená metoda vykazuje veškeré znaky zastaralého, represivního sumativního hodnocení, které se orientuje pouze na konečný výkon, zcela ignoruje proces mého učení a fatálním způsobem narušuje bezpečné klima na pozemních komunikacích.
Vzhledem k moderním pedagogickým trendům a nutnosti reformovat procesy zpětné vazby Vás tímto oficiálně žádám o storno finanční pokuty a její nahrazení formativním hodnocením podle následujících zásad:
Absence kritérií úspěchu a formativního dialogu
Vaše strohé konstatování „53 km/h“ postrádá jakýkoliv individualizovaný přístup. Chybí mi popisná zpětná vazba, která by mi jasně řekla: Kde se na své cestě za padesátkou právě nacházím? Jaké konkrétní kroky mám udělat, abych příště dosáhl kýženého cíle (49 km/h)? Částka 700 Kč mi neposkytuje žádné vodítko pro budoucí strategii mé pravé nohy.
Chyba jako nástroj učení
Moderní didaktika nahlíží na chybu jako na vítanou příležitost k růstu, nikoliv jako na důvod k represi. Těchto 3 km/h navíc je třeba vnímat jako moji konstruktivní chybu v rámci formativního pokusu o optimální dynamiku jízdy. Tím, že mě trestáte, ve mně pěstujete „fixní nastavení mysli“ a strach z experimentování s plynem, což může vést k úplné ztrátě mé vnitřní motivace k řízení.
Návrh na sebehodnocení a vrstevnické hodnocení (Peer review)
V rámci odpovědnosti za vlastní proces rozvoje jsem již provedl hlubokou sebereflexi. Analyzoval jsem trajektorii svého pohybu a došel k závěru, že kompetence k udržení rychlosti je u mě v pásmu „téměř osvojeno“. Zároveň přikládám neformální vrstevnické hodnocení: řidič jedoucí za mnou na mě neblikal ani netroubil, čímž mi poskytl pozitivní neverbální zpětnou vazbu, že má jízda byla v souladu s klimatem komunity.
Respektování individuálního tempa
Každý řidič je jedinečný a potřebuje jiný čas k dosažení očekávaných výstupů. Moje vnitřní tempo se v danou sekundu zkrátka synchronizovalo s hodnotou 53 km/h. Žádám Vás, abyste toto mé specifikum respektovali a netlačili mě do rigidních tabulek, které zohledňují pouze mechanické vnímání času a prostoru.
Návrh řešení:
Namísto placení 700 Kč, které by pouze podpořilo administrativní mašinérii a ve mně vyvolalo pocit křivdy, navrhuji osobní formativní triádu (Vy – já – můj tachometr), kde společně prodiskutujeme mé portfolio jízd za uplynulé čtvrtletí a stanovíme si krátkodobé i dlouhodobé cíle v oblasti akcelerace.
Věřím, že jako moderní instituce otevřená inovacím upustíte od středověkých metod finančních odpustků a pomůžete mi růst prostřednictvím formativního dialogu.
S pozdravem a přáním bezpečného sdíleného prostoru,
vnímavý a formativně otevřený řidič
PS: Tento článek je jen satirickou ukázkou, kam až můžeme dojít, pokud zapomeneme, že hodnocení má sumativní charakter (tedy i pokuta). Když vytvoříme ve škole z dětí sněženky, proč by nemohly pak na ulici růst tulipány?
