Článek
Případ se stal v roce 2019, založením společnosti s.r.o. majitel zvolil a ustanovil jednatelku, jež měla za všechno rozhodovat. Společnost se zabývala systémem zprostředkování logistické dopravy. Pronajímala vlastní vozový park a najímala i externí dopravce pro dopravu vnitrostátní i mezistátní.
Chyba nastala až porušením několika článků dopravci, jež se smluvně zavázali neporušovat GDPR a to v rámci VOP. Nesplnění podmínek dopravy včasné dopravy, bezproblémové spolupráce a hlavně porušení GDPR, dostali tito dopravci v rámci smluv sankce, jež umožňuje zákon až do výše pět milionů korun. Veškeré tyto náležitosti řešili právníci firmy, jež si je najala. Přesto i když nedostali zaplaceno, za mizerně odvedenou práci, ztrátu klienta pro jejich nedbalost byl trestán majitel firmy za jejich špatně odvedenou práci.
Soud uznal vinným za podvod majitele, i když veškerá legislativa tvrdí, že za firmu rozhoduje jednatelka. Ta u soudu lhala, že si nebyla ničeho vědoma. Dále dovozci přiznali porušení několika bodů GDPR ze smluv a VOP. Načež se cítili hodně poškození, když oni zaplaceno nedostali. Kde je právo?
Zákon hovoří jasně o sankcích za porušení GDPR a zároveň i o správném pojednání o zákonu podvodu.
Dále byl určen soud, tzv. rozhodčí, jež se zabývá spory v podnikatelské sféře, proč tedy toto neřešil náležitý soud, ale nějaký okresní, jež v tomto obvykle nerozhoduje? Proč je pokořeno podnikatelské prostředí, jež bude mít za následek další a další případy, které se jistě objeví? Kde soud vzal potaz podvodu, když všechny strany byly náležitě informovány ještě před započetím spolupráce, souhlasili s tím svým podpisem a nikdo je k ničemu nenutil?
Kdo by na tohle mohl odpovědět? Kauza nyní míří k nejvyššímu soudu.
