Článek
Přemýšleli jste o tom někdy?
Za 100 let, jako v roce 2125, budeme všichni pohřbeni s rodinou a přáteli, zapomenutí a rozprášení v čase !
Cizí lidé budou žít v našich domovech, z které jsme tak tvrdě budovali a za které jsme bojovali, a budou vlastnit vše, co dnes patří nám. Veškerý náš majetek bude neznámý a neurčený včetně auta, za které jsme utratili jmění, pravděpodobně bude ve sběru, v lepším případě nejlépe v rukou neznámeho sběratele .
Naši potomci sotva budou vědět, kdo jsme byli a čím, pravděpodobně si nás nebudou ani pamatovat .Kdo z nás zná otce svého dědečka? Po smrti na nás budou ještě pár let vzpomínat, potom budeme jen portrétem na něčí poličce a o pár let později naše historie, fotografie a skutky mizí v zapomnění dějin. Nebudeme ani vzpomínky.
Kdybychom se jednoho dne zastavili a analyzovali tyto otázky, možná bychom si uvědomili, jak ignorantský a slabý byl sen toho všeho dosáhnout. Kdybychom o tom mohli jen přemýšlet, samozřejmě bychom změnily naše přístupy, naše myšlenky, byli bychom jiní lidé s jinými prioritami života.
Vždy je víc honba za luxusem ,mit a vlastnit víc než soused, není čas na to, co je v tomto životě opravdu cenné a to je velmi smutné .Tohle všechno bych změnila, abych žila a užívala si výlety, které jsem málo delala, objetí, která jsem nedavala, ty polibky pro naše děti a naše blízké, které pod tihou povinnosti a honbou za bohatstvim jen letmo rozdavame, vtipy, na které jsme neměli čas a kterým jsme se neuměli zasmát. Tohle by byly určitě ty nejkrásnější okamžiky, na které si můžeme pamatovat, protože by naplnily naše životy radostí. A místo toho trávíme den za dnem honem za penězi a dokonalostí,touhou mit a vlastnit vic a vic ,chamtivosti a nesnášenlivosti ,to vše za cenu osamělosti, otupělosti,bez citu a lásky,bez vzpominek, které nám budou chybět, až se budeme muset rozloučit se vším,co jsme si mysleli, že nám patří a vydáme se na poslední cestu . Na cestu bez zavazadel,pouze se svými pocity a vzpomínkami.
