Článek
Všechno je dražší, všechno je složitější a všechno je prý v pořádku. Jen lidé jsou nějak víc unavení, víc naštvaní a míň se smějí. Ale jinak je vlastně všechno skvělé. Stačí se jen nedívat na účtenky a nemluvit s lidmi.
Dnešní člověk jde do práce, aby si mohl dovolit jít zítra znovu do práce. Takový nový kruh života. Ráno vstaneš, jdeš do práce, vyděláš peníze, zaplatíš složenky a můžeš jít další měsíc znovu. Kdyby to nebylo smutné, byl by to docela dobrý vtip.
Po internetu kolují videa koní u benzinek. Lidé se tomu smějí. Jak je to vtipné, jak je to roztomilé, jak se vracíme k přírodě. Jenže ono to není roztomilé. Je to spíš symbol doby. Auto stojí, kůň žere trávu. A tráva je zatím ještě zadarmo. Zatím.
Nejhezčí věta dnešní doby je, že se máme uskromnit. To říkají lidem, kteří se uskromňují už deset let. Levnější jídlo, nikam nejezdit, nekupovat si oblečení, netopit, nesvítit, nejlépe ani nedýchat, protože i kyslík bude jednou zpoplatněný. Člověk už neví, kde by ještě ubral, aby byl považovaný za zodpovědného občana.
Lidé jsou podráždění. Na silnicích, v obchodech, v práci. Stačí málo a každý vybuchne. A pak se všichni diví, proč je společnost nepříjemná. Jenže ono to není o tom, že by lidé byli horší. Lidé jsou jen unavení. Strašně dlouho unavení.
A nejhorší na tom všem je, že se vlastně nic neděje tak hrozného, aby se proti tomu někdo postavil. Jen se děje dost na to, aby se lidem pomalu brala radost ze života. Takové pomalé utahování šroubů. Ne moc, aby byl křik. Ale dost, aby to bolelo.
My Češi máme jednu zvláštní vlastnost. Vydržíme strašně moc. Budeme nadávat, budeme si dělat legraci, budeme sdílet vtipy o koních na benzinkách, ale ráno stejně vstaneme a půjdeme do práce. Jsme národ, který přežije všechno. Jen už někdy nepřežívá rád.
A tak se smějeme. Protože humor je poslední věc, která je ještě zadarmo. Zatím.
Ale čím dál víc lidí se nesměje proto, že je to vtipné. Smějí se proto, aby nebylo vidět, že je to celé nějaké smutné.
