Článek
Kdo je Laďka Něrgešová a proč mě zajímá?
Hodně lidí se aktuálně zajímá o zdravotní stav Laďky Něrgešové. Moderátorka, s kterou má moje generace spojenou první sérii Česko hledá superstar, kterou vyhrála Aneta Langerová, tehdy moderovala s Ondřejem Brzobohatým a i díky nim byla atmosféra nové soutěže tak přitažlivá, že mě každou neděli přišpendlila k televizi.
Jako herečku jsem ji pak zaznamenala ve filmu podle knihy Michala Viewegha Román pro ženy, ve kterém velmi autenticky ztvárnila jednu z vedlejších postav. Momentálně není televize mou nejvýznamnější zábavou, takže jsem zaregistrovala, že uvádí pořad TOP STAR, ale aktivně ho nesleduju.
Sdílet či nesdílet?
V minulém týdnu zveřejnila záběry z léčby onkologického onemocnění, s nímž se potýká. A dle komentářů jsem nabyla dojmu, že se komentující dělí na dva tábory. Jedni to kvitují, druzí odsuzují. Naštěstí jsme ještě neztratili lidskost úplně, takže snad všechny reakce, které jsem zahlédla, zmiňovaly přání uzdravení. S tím se nedá jinak než souhlasit a Laďce přát, aby vše dokázala zvládnout.
Já se však začala zamýšlet, jak vlastně zmíněné fotografie/video a otevřenost působí na mě. Člověka, který si tímto onemocněním neprošel, ale už se s ním v nějaké formě setkal. A vlastně mi to připomnělo nedávný rozhovor.
Když bolí duše…
Minulou středu jsme s mužem navštívili slavnostní zakončení výstavy v rámci Týdnů pro duševní zdraví v hradecké kavárně Artičok, kde proběhl také fantastický koncert Adély Černíkové s maminkou Evou (duo Nevadí), který nemohu nezmínit. (pozn. Adélčinu tvorbu najdete na youtube kanálu, který má pod svým jménem)
Právě tam jsem byla zapojena do diskuse se dvěma arteterapeutkami nad obrazy a otázkou, zda je či není morální veřejně prezentovat výtvarná díla lidí s duševním onemocněním. Zejména ta, která tvoří v akutním stádiu své nemoci, a jsou tedy velmi intimní zpovědí. Tehdy jsem zcela bez jakýchkoliv pochybností za sebe, tedy člověka se zkušeností s duševním onemocněním, odpověděla, že se domnívám, že je to naprosto v pořádku a žádoucí, pokud autor souhlasí se zveřejněním svého díla.
Považuju to za způsob, jak lidem přiblížit svět s psychickou nemocí. Způsob, jímž duše promlouvá. Způsob, jak ukázat, že lidé se zkušeností s duševním onemocněním mohou být nesmírně talentovaní a psychické problémy neznamenají neschopnost nebo snížený intelekt. Ale právě naopak mohou výtvarně vyjádřit hloubku svých pocitů, svého prožívání světa i jeho komplikovanost.
Žádná nemoc nemá být tabu!
Když se proto vrátím k Laďce Něrgešové, jsem všemi deseti pro, že tyto intimní fotografie sdílí. Není to senzace - ukázat oholenou hlavu. Není to způsob, jak přitáhnout pozornost, honit si na nemoci slávu nebo vzbudit ve veřejnosti lítost. Je to způsob, jímž dává lidem naději. Přibližuje jim svět člověka s vážným onemocněním, touhu po životě i sílu, kterou v sobě dokáže najít.
Nemoc, a to žádná (!!!) není důvod se skrývat, stydět se za ni nebo se tvářit, že neexistuje. Naopak. I proto k sobě buďme vzájemně laskavější. Upřímnější. Otevřenější. Vnímavější. Najděme v sobě o trochu víc lidskosti. Potřebujeme ji všichni.
S láskou,
Helli
