Článek
Loni na jaře jsem byla na ulici svědkem rasistického útoku na žáka deváté třídy, syna našich sousedů, přičemž se ale mé matce a mně už předtím jeho spolužák svěřil, že tomuto chlapci děti ubližují i ve škole, a to ještě hůře. Vlastně ani nevím proč, náš nápad to rozhodně nebyl, byly jsme s mou matkou přizvány dne 23.4. 2024 na schůzku do místní školy. Upřímně, vůbec jsme tam neměly chodit. Při řešení šikany jsou totiž dány jasné postupy, má být přítomen zákonný zástupce žáka, v případě češtiny neznalých rodičů i tlumočník, což se zde opravdu nestalo. Paní ředitelka věc řešila způsobem „Jsou to jen takové šarvátky mezi vámi kluky. A on na tebe X sahá? Na rameno? Ukaž najisto, kam ti sahá!“ Přesná citace. Bylo to něco tak odporného, úplně nás to konsternovalo, myslím, že to vadilo i zde přítomné paní zástupkyni. Či zazněla věta: „Ale to je jen proto, že se ti Y líbí ( spolužačka). Líbí se ti?“(!!) Chudák kluk, skoro brečel, třídní se jen usmívala. Rodiče agresorů přitom byli pozváni na další den a „vše se hned zdárně vyřešilo.“ Dle zápisu školní inspekce.
V této inspekční zprávě stojí, že stížnost na šikanu je nedůvodná, jedním dechem ale zároveň paní inspektorka přiznává, že si žáci všimli, že je ve třídě někomu ubližováno. Též to, že se učitelky nevhodně vyjádřily o některých dětech. Též to, že oběť přiznala, že na ni proti její vůli sahají a nelíbí se jí to. Inspektorka úplně přešla nepřítomnost zákonných zástupců žáka na schůzce. S klidem zaznamenala i to, že již předtím, tj. v březnu loňského roku, museli navíc podepsat oba nezletilí kluci, oběť i její zastánce, jakýsi papír, že „Nebudou už o šikaně s nikým mimo školu mluvit.“ Dle slov jednoho z nich je dvě učitelky držely ve třídě tak dlouho, dokud to nepodepíšou. Toto inspektorka, PhDr. MU, zaznamenala, myslím tím to podepisování nezletilých dětí a „zavázání se k něčemu;“ od dvou maminek z naší obce vím, že tato praxe, kdy i mladší děti musejí podepisovat, že něco budou či nebudou dělat, se ve škole nestala poprvé.
Jinak ředitelka školy v L. je sama bývalou školní inspektorkou z našeho kraje. O celé situaci jsem nedávno mluvila s právníkem z MŠMT, který seznal ve zprávě několik pochybení.
Ale jsou tu i jiné věci. Škola porušila GDPR, v případě matky jednoho žáka loňské šesté třídy zveřejnila jméno tam, kde by neměla (po stížnosti matky odstraněno). Po cizí osobě zase poslala třídní loňské deváté třídy rukou psaný papír (!) s osobními údaji a hodnocením žáka, kdepak alespoň obálka, desky nebo tak. Tou osobou je moje matka, již předtím pozvaná jeden den na osmou hodinu do školy, a zde marně a bez omluvy dvě hodiny čekající na chlapcovu třídní, která se nedostavila; na moji matku si oblastní pedagogickopsychologická poradna někde sehnala telefonní číslo, že prý vědí, že rodině pomáháme a že škola nereaguje na žádosti o údaje o dítěti. Po několika týdnech ( jde stále o našeho souseda) jel chlapec se svým otcem (ten tedy neumí česky skoro vůbec, matka pouze číslovky a názvy zboží) a mou matkou do poradny.
Výše zmíněná maminka žáka loňské šesté třídy a zároveň žákyně páté třídy si toho ale se školou zažila tolik, že by to vydalo na samostatný článek. Šikana dětí, porušení GDPR, nesmyslné udávání rodiny, atd.
Mám kamaráda, ředitele v jedné plzeňské SŠ, který dostával opakovaně od České školní inspekce tzv. čočku, že aktivně neshání kvalifikované učitele, ač se snažil. To musí totiž ze zákona každá škola v rejstříku MŠMT. Inzerce na sociálních sítích, úřadech práce, pracovních webech. Pokud příslušné vzdělání chybí, musí si jej učitel, vychovatel nebo asistent začít doplňovat. Jakási benevolence existovala pouze do roku 2015. Rovněž by měl být nekvalifikovaný pedagog zaměstnán „po dobu nezbytně nutnou a v menším úvazku,“ výňatek ze zákona, byť to tam není takhle přesně napsáno. Ředitel školy musí za něj prokazatelně a aktivně hledat kvalifikovanou náhradu. Jedna „nezbytně nutná paní“ je přitom v L. takto 19 let (!!) na plný úvazek. Samotné studium ještě NENÍ kvalifikace, což bývá často, a to i inspekcí, zaměňováno, že to jakoby stačí, doplňovat si kvalifikaci. Nestačí. Stejně jako u elektrikáře, právníka, zdravotní sestry… nemluvě o lékaři, strojvedoucím… Je to jako maturita, zbrojní průkaz či řidičák, buď člověk má, nebo nemá. Ano, učitelé chybějí, ano, samotný „papír“ ještě dobrého učitele rozhodně nedělá. Kvůli nedostatečné poptávce po kvalifikovaných učitelích už byla v L. inspekce minimálně dvakrát, vycházím jen z toho, co vím od někoho, četla jsem zprávy. Nejprve pan inspektor, Mgr. ZD, našel závažné nedostatky, při následné kontrole najednou „otočil,“ že například u učitelky matematiky na druhém stupni „stačí, že studuje.“ Zde musím doplnit, že předloni odešla na vlastní žádost kvalifikovaná a plně aprobovaná učitelka matematiky. Vlastně na vlastní žádost odešlo učitelek více a nejen loni a předloni. Na výše zmíněnou nekvalifikovanou (a neaprobovanou) učitelku matematiky si před několika týdny stěžovali rodiče žáků osmé třídy ohledně kvality výuky a ponižování dětí, takže školu v L. navštívila inspekce znovu. Loni na jaře úplně jiný inspektor dal za pravdu další matce, tentokrát ohledně výuky angličtiny; mimochodem také vyučující angličtiny školu o loňských letních prázdninách opustila. Fluktuace tu není úplně velká, stabilní sbor to ovšem není a mimo španělského lektora angličtiny, a to před několika lety, ve sboru již dvacet tři let nebyl žádný muž. Jen poznámka. Studuji na VŠ školský management, vím, jak poctivě se drží mnoho škol zákona a přijímají a poptávají pouze kvalifikované uchazeče ( teď nemyslím oblasti jako například Karlovarsko, Praha a blízké okolí, kde je situace samozřejmě jiná). Zatímco již zmíněný plzeňský pan ředitel byl jejich krajskou inspekcí kárán. Na podzim tedy ČŠI sehnala stížnost na školu ohledně kvalifikací (šlo i o družinu) důvodnou, posléze inspektorovi opět „stačilo studium nekvalifikovaných“ a inzeráty škola, oproti tisícům jiných, publikovala jen sporadicky, formou poptávky po kvalifikovaném učiteli; jednom. V menším sboru je přitom nyní nekvalifikovaných učitelek šest. Na prvním i druhém stupni. Veřejně visela a visí jen poptávka po asistence pedagoga.
Mám písemné odmítnutí kvalifikované učitelky prvního stupně, staré tři roky, která mi jej s důvěrou poskytla. Tato mladá slečna vystudovala UK, obor Učitelství pro první stupeň ZŠ, zažádala o místo v L., paní ředitelka jí ale sdělila, „že pevně věří, že nekvalifikovaná paní učitelka první třídy bude dobrá.“ To je ta, co je ve sboru bez kvalifikace už devatenáct let, viz. výše. Já sama jsem tu žádala o místo učitelky MŠ před lety, v té době jsme se s paní ředitelkou ani osobně neznaly ( ta dojíždí denně desítky kilometrů z úplně jiného okresu, není zdejší), nebyla jsem tehdy přijata a nastoupila následně nekvalifikovaná učitelka MŠ. Toto si vůbec neberu osobně, je mi jasné, že nás bylo za ta léta takových více. Samozřejmě, že ředitel nemusí vzít kohokoli kvalifikovaného, lidé si ani nemusejí být sympatičtí, ale vžijme se do pocitů hypotetické uchazečky o pracovní místo, která například pět let studuje náročné učitelství pro první stupeň ZŠ ( zákon je tu v požadavcích kvalifikace mnohem přísnější, než pro druhý a pro 1., pozn.). Se vším tím plaváním, placenými kurzy lyžování a turistiky a výtvarky v plenéru, dřením hry na hudební nástroj, testy ze středoškolské matematiky, atd., a potom si nějaký ředitel kdyžtak „své nekvalifikované případně před inspekcí obhájí.“ A u studia při zaměstnání nemluvě, u starších studentek a studentů s rodinami, co tito musejí podstoupit. Je mi jasné, že toto se neděje jen v L.
Chtěla jsem o nechutné schůzce ve škole, té z 23.4. 2024, mluvit na loňském červnovém veřejném zasedání zastupitelstva, i o šikaně a pochybení inspekce, ale bylo mi sděleno panem starostou a dvěma zastupiteli, že „si vymýšlím, nic mi do toho není“ a „mohlo by se to obrátit proti mně.“ Šermování právníky…apod. Že děti z devítky popřely šikanu, já jsem jediná, kdo něco řeší. A to jsem tyto zastupitele s důvěrou volila…Za předchozího vedení obce a ředitelování jisté paní E., která později dělala nynější ředitelce zástupkyni, totiž nebylo o mnoho lépe, moje neteř měla například v páté třídě postupně čtyři třídní učitelky, nejvíce si tehdy od bývalé ředitelky (stále členky sboru) „zkusila“ skvělá učitelka JŽ. Jinak, ředitelka nynější je sice z daleka, škola má ovšem nyní vazbu obec - škola, myslím v příbuzenstvích, hned čtyřnásobně. Netvrdím, že všichni z toho jsou špatní lidé. Tak to nemyslím. Jen to, že školské úřady měly něco do sebe, prostě „neutrální půda“. Škola má samozřejmě i spádovost, zhusta si tedy stěžují rodiče „přespolní,“ kteří mají vlastní zastupitelstva.
Na loňské červnové zasedání obce jsem tedy nešla, říkala jsem si, že jsme se do toho s mou mámou vůbec pletly. Koncem června mne ale, k mému velkému překvapení, kontaktovaly dvě maminky žáků. Vůbec jsem totiž netušila, že inspekce rozhodně loni na jaře nebyla ve škole jen kvůli „naší“ šikaně v devítce. Že se řešila šikana v jiných třídách, stížnosti byly seznány důvodnými ( jedna z obětí má stále psychické následky), že se řešila s inspekcí angličtina, atd. Hodně mne to překvapilo. Že jsme v tom nebyli sami. No a dostávám se tím k nedávné stížnosti dalších rodičů, když se řešila za učitelka matematiky v osmé třídě.
Závěrem bych se chtěla tímto zastat mladého pana N., občana naší vsi, který ještě za minulého vedení odcházel před několika lety jako malý na jinou školu, též kvůli šikaně, a nedávno - za skvělou práci vyznamenaná Mgr. Sch. - mu „na rozloučenou“ tehdy připravila ponižující rozlučku. Něco ve smyslu „zbavení se uplakánka s dudlíkem.“ Pan N. musel před několika dny něco vysvětlovat úřadům, dopadlo to naštěstí v jeho prospěch. Dočetl se prostě o tom vyznamenání za vynikající práci paní Sch. a reagoval na to po svém a veřejně.
Zrušení školských úřadů bylo vskutku velkou chybou. Vedení všech obcí si vážím, mají toho sami tolik, jenže nemají prostě už mnohdy kapacitu na „školní“ věci. Zároveň se škole nemstím, nikdy jsem v ní nepracovala, neměla dítě, nikdo z doby mého dětství v ní už nepůsobí a osobně znám (mimo ředitelky) jen čtyři pedagožky, jejichž práce si vážím také.
Jen jsem chtěla podotknout, že zákony v této zemi platí jen někdy a pro někoho.
