Článek
Ahojky,
Jmenuji se Labyrint a jsem bohužel pes, co dostal jméno podle své povahy.
Vzali si mne lidé od mé milované maminky a byli mnou nadšeni, pořád mě někde nosili, tulili se se mnou na gauči, spal jsem s nimi v posteli, mohl jsem si dělat, co jsem chtěl. Byla to překrásná doba plná dobrodružství, zjistil jsem, že když počůrám koberec, tak mě vykoupou,a mazlí se pak se mnou a litují mě, že mě nechali chviličku o samotě, když jsem roztrhal jakoukoliv šustivou a nebo hadrovou věc, měli z toho radost a dávali mi spoustu věcí na trhání a kousání a já byl nadšen, myslel jsem, že když přinesou nějakou hračku co zapáchá divně a cize, prý ji koupili, pro mne… no nevím co to znamená, ale je to nechutný a ošklivý smrad, tak jim nevadilo, že to nechci, uložili to do kouta na zem a tvrdili, že časem si to oblíbím.
No, já si to teda neoblíbil nikdy, pořád to bylo plné ošklivého a nehezkého zápachu a tak mi dávali věci co nádherně voněli po nich, mých páníčkách, jenom ty voněli nádherně. Jenže tohle období trvalo jen krátce, vzali mne mojí mamince, když byla zima a všude sníh a doma měli blyštivý nádherný smrk ověšený spoustou hraček co se prima houpali, když jsem do nich strčil packou a pak krásně lupali, když jsem je strhl a skoučil na ně, hodně se tomu smáli a lidská štěňata mi to potají dávali na hraní, no prostě ráj.
Ale pak se prý se mnou stalo něco pro ně děsivého, začal jsem růst a na to jsem hrdý, rostl jsem rychle a díky mému cílenému tréningu na botech, bundách, nábytku, ono ohryzat botník a pounout a dva tři metry, to chce páru,díky tomu jsem byl i hodně statný. Nechálali mne dlouhé hodiny doma samotného, klidně i celé dopoledne a část odpoledne a když se vrátili, tak měli velikou radost, že jim skočím přímo do náruče a říkali mi chudáčku ty jsi se tu nudil!
No co tak v takový obří krabici vysoko ned zemí mám celé ty hodiny dělat že?? Pak začili křičet na svoje štěňata, Zase jste neuklidili boty!, nebo Proč byly ty knihy na zemi? a spoustu dalších výčitek, už se jim nelíbilo, že jim skáču do náručí Za pár týdnů mě najednou začali bít za to, co jim předtím nevadilo, strašně se rozčilovali, že jsem počůral koberec! no a kam mám jít, když ven se nedostanu a na dlažbě to cáká a pak toho mám plný kožich, kdo to má pak olizovat! To je naprosto logický ne??
Jednoho dne, to ni bylo asi 12 měsíců jsem přivítal paničku jako vždy skokem do náručí, ale nevím proč, najednou byla na zemi a její štěňata stašně křičela, najednou tam bylo sposta lidí v bílém oblečení co moc divně zapáchalo, ten zápach jsem neznal, paničku odvezli a mě páníček odvedl k jinému bílému plášti, ze kterého šel strach a hrůza, tak jsem musel bránit statečně svůj vlastní život a povedlo se!!
Ten bílý plášť už na mne ani nesáhl! Postavil jsem se výhružně doprostřed místnosti a nahlas mu řekl,
Ještě jednou na mne šáhneš smraďochu, tak tě fakt kousnu!!
Smraďoch to okamžitě pochopil a sedl si za veliký stůl, abych na něj nemohl, no byl jsem tak nazlobený, že ta jeho ubohá schovka mě překvapila a tak jsem si sedl a bedlivě ho sledoval.
K mému překvapení začal na mého páníčka mluvit velice ostře a nepříjemně, pochopil jsem,že mu vyčítá nějaký 2+1 v pátým patře, nevím proč mu vynadal za jeho dvě malá štěňata, nevím co je koupelna, ale prý mě tam nemůže zavítat na dopoledne, netuším, co znamená věta,
Jenom blbce by napadlo pořídit dvěma malejm dětem 50ti kilovýho psa do paneláku bez dostatku pohybu!!!
A pak se stalo něco fakt děsivého!! Páníček mě násilým nacpal do nějaké směšné malé bedničky na maličký gauč, sám si sedl přede mne do takového divného křesla a nějakým zázrakem ta bednička začala vrčet a klepat se a vše okolo se začalo hýdat a já jsem nemusel udělat ani krok! Nevím, proč mi páníček nadával, že to auto bude samý chlup a že ho bude muset nechat vyčistit než maželku pustí z nemocnice, No povím ti, takhle jsem se v životě nikdy nebál!!
Najednou bednička ztichla a já jsem zjistil, že páníček vystoupil z tý bedýnky a šel do velké budovy, kde byl dlouhou dobu.
Když vyšel, byl hodně rozzlobený a sedle si do toho svého divného křesla a jeli jsme dál.
Po chvíli zastavil a mne z tý bedýnky vytáhl nehezkým způsobem a zařval na mne
Táhni do Pekla!!!
Chvíli jsem tam stál a rozhlížel se, po šedivé cestě projela další krabice, tak jsem za ní chtěl vyrazit, ale ten asfalt páplil do pacek a tak jsem usoudil, že tudy cesta nevede a vrátil se.
Rozhlédl jsem se ještě jednou a pořádně a uviděl lesní cestu, do kopce se mi nechtělo, tak jsem šel rovně přímo za čumákem, jo,jo tohle je ta správná cesta do Pekla.. určitě..
pořád jsem šel po té velké hlavní polní cestě, míjel různé odbočky, ale tam vždy byla nějaká věc, co se mi nelíbila,
kopřivy, bahno, dokonce a vosí hnízdo, v kapradí zas bylo plno klíšťat,o ty jsem taky nestál a tak jsem šel pořád dál,
přišel jsem na rozcestí, kde byl dřevěný domeček, myslel jsem, že bych tam mohl bydlet, ale neklaplo to, i když tady bylo spousta místa na běhání a pohyb, podle pachu tu bylo i spoustu žrádla co by se dalo ulovit, prostě psí ráj.
Bohužel sem dorazil člověk v zelené kamizole a když mne uviděl, sedl si vytáhl z kapsy kus chleba se salámem, to já měl tuze rád a už dlouho jsem ho neměl a nabídl mi, jasně, že jsem si to vzal, už mne tápil hlad, pak začal ten zelený človíček vyzvídat co tu dělám a proč tu jsem a začal mne hladit, to bylo blaho, to už dlouho nikdo neudělal a tím si mne získal.
Všechno, co se mi stalo ze mne vypadlo ve chvilce a on mi prozradil, že je zdejší hajný a že se o to tady stará a že já tady v krmelci bohužel bydlet nemůžu.
Poradil mi kudy dál. Sěděli jsme v tichu lesa, za zády krmelec, před námi rozcestí a on mi povídá.
Vrať se zpátky na cestu, tahle odbočka není bezpečná, půjdeš li pořád dál po cestě, po které jsi přišel a budeš dávat dobrý pozor, tak až bude odbočka doprava, do kopce, tak tam už z cesty uvidíš modrou turistickou značku, víš co to je??
Jasně, že vím jak vypadá modrá turistická značka, kývu hlavou na souhlas. Ta vede přímo do Pekla!
Jo paráda, to je ono, přesně tam mě můj páníček poslal!!
Tam se potřebuju dostat!
Dal jsem hajnému pac jako poděkování a štěkl na něj AHOJ A DÍKY ZA RADU!
Od krmelce se vrátil na cestu a pokračoval dál, po chvíli jsem odbočku našel, značka byla vidět pěkně z cesty trochu sice v kopci na pravé straně, ale to nevadí, hlavně, že jsem ji našel. Vydal jsem se k modré turistické značce, ale jak moje velké tělo nabylo zvyklé na pohyb tak asi 10 až 13 metrů za značkou v tom kopečku mi došel dech a já se otočil a sedl si. Už se smrákalo a den byl moc hektický a já byl unavený, rozhlížel jsem se dokola co dál.
Najednou jsem to spatřil, další morá turistická značka! je to šipka a kam to ukazuje???
pozorně jsem se podíval a co nevidím! mé nadšení bylo obrovské!!!
v opačném směru než ukazuje šipka je veliký balvan a na něm pařez!
skvělé místo na noc a tak jsem tam šel a našel něco nevídaného!!!
podle někých pověstí přesně takto vzniká duha a podle jiných bájí se takto ukrývají poklady!!
