Článek
Rodák z malého moravského městečka Zábřeh na Moravě se proslavil svou prací na několika sovětských projektech. Jan Eskymo Welzl se stal prvním vynálezcem perpetuum mobile, úspěšným vypravěčem a především aktivním cestovatelem a dobrodruhem. Ničeho se nebál a do všech projektů se vždy pouštěl rovnou po hlavě. Bylo mu jedno, pro koho pracuje, důležité bylo, jaké finanční ohodnocení za práci přišlo. A jeho kvality byly natolik vysoké, že si ho k práci vyžádal i samotný Sovětský svaz. Dodnes má svou sochu postavenou ve svém rodném městě. Poslední roky svého života strávil Welzl na svém milovaném Severu v kanadském Dawsonu, kde 19. září 1948 ve věku 80 let zemřel a kde byl před 75 lety pohřben.
Vydal se na cestu kolem světa
Tento mladý, tehdy ještě pětadvacetiletý urostlý chlapec se vydal na cestu kolem světa krátce poté, co zemřeli jeho rodiče. Tato smutná tragédie ho zasáhla v roce 1893. Jenže samotné cestování ho zprvu jeho života nebavilo tak, jak si zřejmě on sám představoval. I když je nutno podotknout, že během svého života a putování po světě stihl tehdy pro běžného člověka něco absolutně nemožného. Například se sám dokázal přeplavit na své mladé loďce po světových mořích, postavil Transsibiřskou magistrálu, což však mnoha lidem z jeho rodné země vadilo. Ptali se ho, proč spolupracuje se Sovětským svazem a jaký vliv to mělo na jeho život. Někteří ho do konce jeho života podezřívali ze špionáže. On byl však zcela nevinný a svobodný člověk, který se rozhodl procestovat svět. Po přibližně třiceti letech se vrátil zpět do Československa.
Památník, který byl na Welzlovo počest v Hranicích na Moravě vybudován.
Vysloužil si bojovnou přezdívku
Právě za svou statečnost, hrdinství a nebojácnost si vysloužil přezdívku arktický Bismarck. Tu mu přibližně v roce 1900 dali bílí polárníci. Když se totiž rozhodl vrátit do Evropy, jeho loďka ztroskotala u ledových břehů Aljašky. To se stalo v roce 1924. Krátce poté ho americký soud vyhostil s odvoláním na neexistující rakousko-uherskou monarchii. Ani to však jeho cestám nebránilo. Nakonec se usadil v Hamburku, kde se pokusil spojit s tehdejším redaktorem Lidových novin. Tím byl budoucí autor první knihy o polárních dobrodružstvích Rudolf Těsnohlídek. Do svého rodného města se Welzl vrátit až na stáří. Začal pracovat jako vypravěč a s chutí popisoval, co na svých cestách zažil. O jeho životě bylo napsáno mnoho knih. Největší památkou na tohoto dobrodružného člověka je však jeho socha, kterou dodnes nalezneme v Hranicích na Moravě, ve městě, které se nachází jen kousek od velké moravské metropole, Olomouce.
Zdroje článku: Město Zábřeh, Lidovky, tištěná kniha Ledové povídky Eskymo Welzla, ISBN: 13-148-67
