Článek
Zážitků z cesty mám opravdu hodně a tak si mohu vybírat. Například cestování městským autobusem v Kjótu.
V tak velkém městě jako je Kjóto jezdí autobusových linek samozřejmě hodně. Při hledání spojení a místa zastávek vám spolehlivě pomohou Mapy Google. Čísla autobusů jsou na vozidle napsána úplně stejně jako u nás. Jedna jízda stojí vždy 230 jenů a nezáleží, jestli jedete jednu zastávku nebo přes polovinu města. Pokud potřebujete přestoupit na jinou linku, budete muset znovu zaplatit 230 jenů.
Tím končí podobnost s jízdou MHD u nás a začínají rozdíly.
Jezdí se vlevo a tak může lidi zmást zastávka na opačné straně ulice oproti směru jízdy, kterým jsme zvyklí dojet do místa kde chceme být.
Na zastávce se lidé vždy řadí do řady. V místě nástupu jsou na chodníku vyznačena dvě stopy pro prvního budoucího cestujícího. Pak jsou podle kraje chodníku vyznačeny ještě stopy pro dva lidi a někdy, když je dostatečně široký chodník, je naznačen dvojstup. Shluk lidí na zastávce jako u nás, kteří se potom cpou do autobusu, nepřipadá v úvahu.
Do autobusu se nastupuje pouze zadními dveřmi. Řidič vždy zastaví zadními dveřmi u prvního člověka ve frontě. Dveře ovšem ještě neotevře. V autobuse totiž zatím probíhá jiný proces.
Z autobusu se vystupuje vždy předními dveřmi. Teprve při výstupu se platí jízdné! Cestující mají několik možností platby. Mohou zaplatit jízdné hotově. Nejlepší je mít peníze přesně. Ale pokud nemáte, u řidiče je automat, který vám peníze rozmění. Mnohem jednodušší je platba japonskou dopravní kartou, které se prodávají v pokladnách na nádražích. Karet je hodně a platí pro cestování po celém Japonsku nejen autobusy, ale i vlaky nebo metrem. Mě se hodně osvědčila ICOCA. Přiložíte kartu na čtečku a můžete vystoupit. Platebními kartami platit jízdné nelze. Až když vystoupí všichni, kdo chtěli vystoupit, otevře řidič zadní dveře k nástupu.
Řidiči jsou oblečeni v pěkných tmavých uniformách s bílou košilí. U úst mají mikrofon, pořád něco hlásí cestujícím a nejsou to jen jména zastávek. Poslouchala jsem zvuk jeho řeči. Velmi zvláštně protahuje poslední slabiku věty. Českému uchu s českým charakterem může jeho řeč znít jako: nacpěte se sééém, postupujte dále do vozůůůů, jak dlouho budu ještě čekáááát, a tak podobně. Zkusila jsem si pustit překladač Google a jaké bylo mé překvapení… Český charakter se změnil na japonský, a já čtu na překladači: vítám vás v mém autobusůůů, děkuji že se mnou jedetééé, omlouvám se že jste na mě museli tak dlouho čekááát, omlouvám se že musíte stát a tak se prosím držte madééél, děkuji za jízdnééé, velmi příjemně se mě s vámi cestujééé… Je to opravdu velmi zvláštní způsob komunikace s plným autobusem lidí.
Byla jsem svědkem střídání řidičů na trase. I u nás se tak děje. Řidič zastavil na zastávce, vstal ze sedadla, postavil se čelem k lidem směrem do uličky, položil si ruku na prsa, uklonil se japonskou uctivou úklonou, vzal si svoji tašku a vystoupil. Nový řidič nastoupil a postup se opakoval: směrem k lidem, ruku na prsa, úklona, sednout za volant a jedem.
Tak jsem sledováním řidiče a překladače Google zapomněla vystoupit a přejela na další zastávku. Vůbec mě to nevadilo, jen jsem se trochu prošla. Za poslech melodie řidičovi řeči to určitě stálo. Japonská úklona je tak nakažlivý pohyb, že jsem se po pár dnech začala klanět taky…
