Článek
V dnešní době také posíláme svým známým obrázky z cest a posíláme jich mnohem víc. Ale jinak, po Whats up. Na pohled si vzpomene jen málo kdo.
Ovšem pokud si někdo vzpomene, je potěšení příjemce, když najde ve schránce mezi reklamními letáky pohlednici od přátel z výletu, určitě veliké. Na věku příjemce a vzdálenosti odesílatele vůbec nezáleží. Je to opravdu příjemný pocit. Dnešní cestovatelé si pohledy tak často neposílají a tak ten pocit asi vůbec neznají.
Na posílání pohledů mě přivedl pan Gondík když jezdil s karavanem po Slovensku. Překonával zavedený pořádek zaslání jednoho pohledu z jedné dovolené. Posílal své rodině pohledy z každého místa kde byl. Takhle daleko jsem se nikdy nedostala, ale nápad s pohledy byl na světě.
S pohledy zažívám jiný druh cestovatelské zábavy. V zahraničí není vždy snadné najít dopisní schránku nebo poštu. S tím pomohou mapy Google, ale občas schránka není na místě, kde ji mapy Google umisťují. Dopisní schránky mají v různých zemích rozdílný tvar a barvu. Prodavači pohlednic nabízejí i známky na pohled. Anglické slovo stamp je výraz nejen pro známku. A tak jsem trochu nerozumněla prodavačce pohledů na nejvyšší budově světa Burj Khalifa v Dubaji, když mě chtěla prodat nejen známku, ale na pohled vtisknout i památeční ozdobné razítko. A to památeční razítko může být další hezkou památkou z cest.
Aplikaci Whats up využívám i při posílání pohlednic. Přiznám se příjemci, že mu posílám pohled a vyfotím schránku nebo natočím prostředí, z jakého pohled posílám. U příjemce tak navodím pocit nekonečnosti čekání zakončené vítězným výkřikem: „Hurá, je tady!“ Při nálezu pohledu ve schránce si také vzpomene na prostředí, v kterém cesta pohlednice začala.
Časem jsem si začala uvědomovat, že jsou dost velké rozdíly mezi zeměmi a dobou, kdy pohled dorazí. Škoda, že jsem si od začátku nedělala přesnou statistiku.
Pokud jste v kontinentální Evropě, do 5 až 7 dnů pohled přijde. Změna nastává, pokud jste za mořem. Z Kanárských ostrovů, Egypta nebo Dubaje jde pohled asi 10 až 12 dnů. Na ostrovním státě Malta jsou schránky stejné jako v Anglii – vysoké červené sloupy. Pohled došel za 14 dnů, přičemž pohlednice vhozené do stejné schránky jednu hodinu po té první nepřišla do teď. A to už je víc než rok.
Naprostým rekordmanem co se týče vzdálenosti a času doručení je Japonsko. Pohled poslaný ze schránky ve vesničce Motosu u jezera Motosu pod horou Fuji přišel přesně za 14 dní.
Mimo ztraceného pohledu z Malty je největším loudalem pohled z Bali. Má to chudák asi nejdál. Jeden vhozený do schránky před poštou v Ubudu došel za 40 dní. Ten další, vhozený do schránky na letišti v Denpasaru 30. září přišel skoro přesně za 3 měsíce, v prvních lednových dnech dalšího roku.
Představuji si, jak se můj světem putující pohled houpal na vlnách několika moří, jak mu houkaly lodní sirény v Singapuru a snad i v Bombaji a jak se potom se svou lodí protáhl mezi vysokými břehy Suezského průplavu a po tom dlouhém putování se ještě povozil autem a snad i letadlem z některého z evropských přístavů. No ten se má, ten cestovatel.
