České školství připomíná předrevoluční dobu. Zaostalé osnovy a rychlé začlenění do systému

Když jsem odcházela ze školy, uměla jsem vypočítat obsah lichoběžníku, poznala jsem vyjmenovaná slova a dokázala vyjmenovat významné bitvy nebo chemické značky. Přesto jsem netušila, jak funguje daňové přiznání, co znamená RPSN, jak číst pracovní smlouvu nebo proč je důležité vytvářet finanční rezervu.

Čím jsem starší, tím častěji si kladu otázku, proč se některé praktické dovednosti ve škole téměř neobjevily. Nemyslím si, že by matematika, čeština nebo dějepis nebyly důležité. Naopak. Jen mám pocit, že vedle nich by měl být mnohem větší prostor i pro témata, se kterými se většina lidí setká hned po škole. Abych byla přesnější - je dobré znát základní fakta 2. světové války, ale je důležitější si pamatovat přesný datum bitvy před finanční gramotností? Myslím že ne!

Když jsem poprvé nastoupila do zaměstnání, nerozuměla jsem většině údajů na výplatní pásce. Nevěděla jsem, jaký je rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou ani proč se odvádí zdravotní a sociální pojištění.

Později přišlo první daňové přiznání. Další otázky vyvolala nájemní smlouva, pojištění domácnosti nebo spoření na budoucnost. Všechno byly věci, které jsem musela studovat sama, přestože se s nimi během života setká téměř každý.

Stejně tak jsem si až po škole začala zjišťovat, jak fungují úroky, proč je dobré mít finanční rezervu nebo jak si sestavit rodinný rozpočet. Dnes považuji tyto znalosti za stejně důležité jako mnoho toho, co jsem se učila několik let ve školních lavicích. Vlastně za důležitější…

Velkým tématem je podle mě také podnikání. Ne každý bude zaměstnancem celý život. Někteří lidé se rozhodnou podnikat, pracovat jako osoby samostatně výdělečně činné nebo si přivydělávat vlastní činností. Základní orientace v tom, jaké mají povinnosti vůči státu, jak vystavit fakturu nebo jak plánovat příjmy a výdaje, by podle mě mnoha lidem usnadnila začátek.

Je fér říct, že české školství se postupně mění. V posledních letech se více mluví o finanční gramotnosti, digitálních dovednostech nebo kritickém myšlení a řada škol tato témata do výuky skutečně zařazuje. Zároveň se připravují změny rámcových vzdělávacích programů, které mají některé praktické kompetence posílit.

Přesto mám pocit, že mezi školou a skutečným životem stále existuje určitá mezera. Mnoho mladých lidí odchází ze školy s dobrými teoretickými znalostmi, ale první pracovní smlouva, pronájem bytu nebo založení živnosti je zastihnou nepřipravené.

Nemyslím si, že řešením je vyhodit polovinu současných předmětů. Spíš bych uvítala, kdyby se některé praktické oblasti staly běžnou součástí výuky. Jak funguje rozpočet domácnosti. Jak poznat nevýhodný úvěr. Co znamenají podmínky pracovní smlouvy. Jak komunikovat s úřady. Jaké povinnosti má zaměstnanec i podnikatel.

Právě tyto znalosti totiž většina z nás využívá desítky let.

Když dnes slyším děti učit se látku zpaměti, občas si říkám, že by si stejně dobře zasloužily jednu hodinu týdně věnovanou věcem, které budou řešit hned po škole. Možná by díky tomu vstup do dospělého života nebyl pro mnoho lidí tak složitý.

Nejde o to, že by škola byla zbytečná nebo že by všechno učila špatně. Spíš si myslím, že vedle tradičních znalostí by měla dát větší prostor i dovednostem, které pomohou mladým lidem orientovat se ve světě práce, financí a běžného života. Právě tam totiž začíná vzdělání, které člověk využije téměř každý den.

Samozřejmě záleží škola od školy a určitě se v některých zařízeních najdou průrazní kantoři, kteří se snaží dětem dopřát učivo 21. století. Ale prostě mi přijde, že jsou děti dnes tlačeny k tomu, aby co nejdříve ukončily školu (to rovněž potvrzuje současná diskuze ohledně zrušení 9. ročníku základní školy) a zmizely v systému.

Souhlasíte také s tím, že by bylo dobré rychleji modernizovat osnovy a začlenit do nich více praxe?