Rok 1949: Konec tisícileté tradice

Rok 1949: Konec tisícileté tradice. Jak bylo zrušeno zemské zřízení?

Bez diskuse a bez referenda byly historické země Čechy, Morava a Slezsko zrušeny. Místo nich vznikl systém krajů navržený totalitní mocí. A my v něm žijeme dodnes.

Pozvánka k zamyšlení

Rok 1949 nepřinesl jen změnu mapy, ale i přetržení dějin.Země Koruny české – Čechy, Morava a Slezsko – po staletí tvořily rámec, v němž lidé znali svůj domov. Nebyla to hranice proti sobě, ale existence vedle sebe – s úctou k rozdílnostem i ke společné koruně.

Dnes, kdy společnost znovu debatuje o zákazu propagace totalitních ideologií, je na místě připomenout si klíčový paradox. Zatímco bojujeme proti symbolům minulého režimu, žijeme dál ve správním uspořádání, které patří k jeho nejtrvalejším a nejméně viditelným odkazům.Krajská struktura byla vytvořena právě proto, aby přerušila naši historickou kontinuitu a nahradila ji centrálně řízeným modelem.

Tento článek není výčitkou. Není výkřikem. Je pozváním – vrátit se ke kořenům a znovu se podívat, co znamená být z Čech, z Moravy, ze Slezska. A co znamená být z jednoho společného celku.

Historické země: Rámec, který držel pohromadě rozdílnost i jednotu

Zemské zřízení není výmyslem monarchie ani předmoderní relikvií. Naopak – šlo o staletími osvědčený způsob správy, který umožňoval soužití různorodých regionů v rámci jednoho státu.

Už od středověku měly Čechy, Morava i Slezsko vlastní zemské úřady, sněmy, symboliku a specifické pravomoci. Království české, Markrabství moravské a Vévodství slezské tvořily společný celek, který měl své jádro ve státním právu Zemí Koruny české (Corona regni Bohemiae) – právním i symbolickém konceptu, který trval po staletí, i když stát procházel různými formami vlády.

I za první Československé republiky byla tato historická kontinuita respektována a právně zakotvena. Každá země měla své volené zemské zastupitelstvo (jakýsi zemský parlament), které rozhodovalo o zemském rozpočtu, a také svého zemského prezidenta, který stál v čele země. Tyto orgány měly na starost klíčové oblasti života, jako byla sociální péče, část školství, údržba silnic nebo podpora zemských divadel a muzeí. Byla to forma decentralizace, která neoslabovala stát – ale naopak ho činila pružnějším.

Morava a Slezsko v tomto systému nebyly pouhou „východní částí Čech“, ale rovnocennými historickými zeměmi, jejichž identita nebyla postavena proti české, ale byla přirozenou a rovnocennou součástí společného státu.

Obr. Historická mapa Čech, Moravy a Slezska. Zdroj: Brockhaus Konversations-Lexikon, 1892. Volné dílo (Public domain), převzato z Wikipedie.

Změna nepřišla pozvolna. Přišla zákonem. Dne 21. prosince 1948 schválilo komunisty ovládané Národní shromáždění zákon č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení, který s platností od počátku roku 1949 zrušil historické zeměa nahradil je novými, účelově vytvořenými kraji.

Tento jediný právní akt znamenal konec tisícileté struktury veřejné správy. Zmizely země jako správní jednotky, zanikly zemské úřady – a s nimi i vše, co připomínalo kontinuitu s předchozími státními formami. Nově vzniklé kraje neměly žádný historický základ – jejich vymezení bylo čistě mocenské a účelové.

Cíl ale nebyl jen praktický. Byl především ideologický.Komunistický režim usiloval o vykořenění „starých“ identit – zemské, regionální i historické – a jejich nahrazení jedinou správnou identitou: příslušností k pracující třídě a loajalitou ke straně. Člověk už neměl být primárně Moravan nebo Čech, ale budovatel socialismu.

Dopad tohoto zákona byl okamžitý a pronikl až do každodenního jazyka i myšlení. V médiích se přestalo mluvit o Moravě, z oficiálních dokumentů zmizelo označení „Země Moravskoslezská“. Země, které byly po staletí základem veřejného vědomí, byly odsunuty na okraj – právně, symbolicky i jazykově.

Obr. Mapka českých krajů a okresů k roku 1950.
Zachycuje stav podle zákona č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení, a vládního nařízení č. 3/1949 Sb., o územní organizaci okresů v českých zemích.
Zpracováno podle: Hledíková, Z., Janák, J., Dobeš, J. Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha: NLN, 2005.
Autor mapy: ŠJů / Wikimedia Commons.
Licencováno pod CC BY-SA 3.0. Bez úprav.

Změna z roku 1949 nebyla jen právní, ale i symbolická. Zmizely země z map, z názvů institucí, z rozhlasového zpravodajství, z učebnic i z každodenního jazyka. Zatímco dříve lidé mluvili o „zemi Moravskoslezské“, po roce 1949 se v oficiální komunikaci začaly objevovat nové názvy: „Brněnský kraj“, „Gottwaldovský kraj“, „Jihomoravský kraj“.

Morava ani Slezsko nezanikly fyzicky. Zanikly v povědomí.

Země, které byly po staletí přirozeným rámcem identity, se ocitly mimo úřední jazyk, mimo školní osnovy, mimo strukturu státní správy. V nových krajích se lidé měli naučit myslet jinak – místo vztahu ke své zemi měli budovat vztah k „územnímu celku“, jehož název se mohl kdykoli změnit a jehož hranice byly libovolné.

Na Moravě, kde byla zemská identita obzvlášť silná, měl tento krok hlubší dopad. Pojmy jako „Moravan“, „moravské divadlo“, „moravské zemské muzeum“ přestaly být oficiálně používané nebo byly nahrazeny jinými. Někde přežívaly – spíše ze setrvačnosti a díky místní hrdosti. Ale bez institucionální opory začaly ztrácet význam i váhu.

Tento ústup nebyl náhodný. Byl součástí záměru vymazat paměť. Pokud totiž člověk ztratí vztah ke svému místu a jeho dějinám, snadněji přijme novou realitu – takovou, jakou mu určí stát.

A tato nová realita, vytvořená totalitním státem, se ukázala jako nečekaně trvanlivá. Po více než třiceti letech od Sametové revoluce se česká společnost stále vyrovnává s odkazem komunistického režimu. Probíhají debaty o zločinech minulosti a schvalují se zákony postihující totalitní symboly. O to více zarážející je však ticho, které panuje kolem toho největšího a nejfunkčnějšího pomníku komunismu – samotného administrativního uspořádání našeho státu.

Dnešní krajské zřízení je přímým dědicem systému z roku 1949, který byl stvořen s jediným cílem: rozbít historické vazby, centralizovat moc a vymazat zemskou identitu. Je to struktura navržená totalitou pro potřeby totality.

A v tom spočívá onen klíčový paradox. Zatímco s nechutí strháváme srpy a kladiva z oprýskaných zdí, každý den bez přemýšlení používáme systém, který je mnohem hlubším a zákeřnějším zásahem komunistické ideologie. Je to systém, který nás nutí přemýšlet v umělých hranicích a který úspěšně splnil svůj původní cíl: oslabil naše povědomí o tom, že tento stát po tisíc let stál na pevných základech dvou rovnocenných historických zemí.

Nejde tu o nostalgii nebo snahu vrátit kolo dějin. Jde o prosté pojmenování reality: skutečná a důsledná dekomunizace se nemůže zastavit u symbolů. Musí se odvážit podívat i na struktury, které v našem životě přetrvaly. Pokud to neuděláme, náš boj proti totalitě zůstane navždy jen poloviční.

Obr. Mapa krajů České republiky po roce 2000.
Autor: Tomáš Urban, zdroj Wikimedia Commons
Licence: GNU Free Documentation License, verze 1.2 nebo pozdější

Možná nejde o obnovu zemí v jejich starých hranicích. Možná nejde o změnu mapy. Možná jde o něco mnohem hlubšího a osobnějšího: znovu si je uvědomit. Dovolit si cítit, že tento stát nestojí jen na tom, co bylo vytvořeno v roce 1949, ale i na tom, co tu bylo po staletí předtím.

Protože poznání vlastních kořenů – ať už českých, moravských, nebo slezských – není krokem proti společnému státu. Je naopak krokem k jeho ozdravení. Silný a zdravý kmen může vyrůst jen z pevných a pravdivých kořenů.

Skutečná dekomunizace totiž nezačíná u pomníků. Začíná u paměti. A skutečně sebevědomý stát se své vlastní paměti a historie bát nemusí. Naopak – může o ni opřít celou svou budoucnost.

Zdroje

1. Z. Hledíková, J. Janák, J. Dobeš: Dějiny správy v českých zemích: Od počátků státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005.

2. Zákon č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení. Dostupné online: www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-280

3. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb., o územní organizaci okresů v českých zemích. Dostupné online: www.zakonyprolidi.cz/cs/1949-3

4. Historická mapa Čech, Moravy a Slezska (Brockhaus Konversations-Lexikon, 1892). Veřejná doména (public domain). Zdroj: cs.wikipedia.org

5. Mapka krajů a okresů k roku 1950. Autor: ŠJů, Wikimedia Commons. Licence: CC BY-SA 3.0

6. Mapa krajů České republiky po roce 2000. Autor: Tomáš Urban, Wikimedia Commons. Licence: GNU Free Documentation License 1.2 nebo pozdější.

7. Jiří Suk: Labyrintem revoluce: aktéři, zápletka a dějství jedné politické krize. Praha: Prostor, 2003.

8. Petr Pithart: O české státnosti. In: Listy, č. 4/2008. Dostupné v online archivu časopisu.

9. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) – dostupné na: www.ustrcr.cz

Tento článek čerpá z veřejně dostupných a ověřitelných historických pramenů. Text je možné sdílet při uvedení autora a zachování integrity obsahu.