Článek
Už nějakou dobu jsem se cítila prostě špatně. Pořád jsem byla unavená, večer jsem se dojídala sladkým a přes den jsem měla nafouklé břicho a těžký pocit sama ze sebe. V hlavě mi pořád jelo, že bych se měla „dát dohromady“, jenže místo toho jsem si po práci otvírala lednici a říkala si, že začnu zítra. Pak na mě na Instagramu začaly vyskakovat všelijaké očistné výzvy a já měla pocit, že přesně tohle potřebuju. V práci zrovna skončily uzávěrky, bylo o něco klidněji, tak jsem si řekla, že teď je správný čas na nějaký restart. Představovala jsem si, jak po pár dnech budu lehčí, plná energie a najednou mi půjde všechno snadněji.
Detox, který měl všechno změnit
Nakonec jsem si vybrala pětidenní detox na šťávách. Vypadalo to „profesionálně“, připravené lahvičky na celý den, jasný plán, jen pár nápojů a jinak nic. Kafe zakázané. Když jsem si to pročítala, trochu mě děsilo, jak málo toho jídla vlastně je, ale uklidňovala jsem se tím, že tolik lidí to zvládá, tak to přece nemůže být tak hrozné. Večer před začátkem jsem se přistihla, jak dojídám všechno, co doma bylo otevřené, jen abych to další dny neměla na očích. Nebyl to zrovna zdravý rituál před „očistou“, ale v tu chvíli mi to přišlo logické. Ráno jsem vstávala s pocitem, že začínám nový režim a že bych si to neměla hned na začátku sama sabotovat.
Až večer před detoxem mi došlo, že zrovna ten první den mám mít velkou poradu s vedením, kde mám prezentovat svůj projekt. Na chvilku mě napadlo, že bych měla začátek posunout, ale připadalo mi, že hledám výmluvy. Přesvědčovala jsem sama sebe, že dokážu zvládnout zároveň detox i prezentaci, že to přece není žádná velká věda. Ráno jsem místo normální snídaně vypila první šťávu a vynechala kafe. V tramvaji jsem si ale najednou připadala zvláštně prázdná. Nebylo to jen obyčejné kručení v břiše, spíš taková směs hladu a nervozity. Připisovala jsem to stresu z porady a říkala si v duchu, že to přejde, jakmile se do toho dostanu.
Když se detox střetl s realitou porady
Dopoledne v kanceláři jsem se snažila soustředit, ale moc mi to nešlo. Jednou částí hlavy jsem řešila slidy k prezentaci, druhou částí jsem sledovala, kdy mám vypít další lahvičku. Místo pocitu lehkosti se objevovalo spíš to, že se mi lehce motala hlava. Hodně jsem pila vodu a uklidňovala se myšlenkou, že tělo si jen zvyká na změnu. Když si kolegyně všimla, že nejdu na kafe jako obvykle, zmínila jsem, že zkouším detox, a trochu jsem se tím i pyšnila, protože mi to dodávalo pocit, že mám věci pod kontrolou. Uvnitř jsem ale cítila napětí a přála si, aby už bylo po poradě a já měla klid.
V zasedačce bylo hodně teplo a vzduch byl těžký, což mi nepřidalo. Jakmile jsem začala prezentovat, cítila jsem, jak mi vlhnou dlaně a rozjíždí se ve mně známé vnitřní chvění, které mívám, když jsem hodně hladová. Snažila jsem se soustředit na obsah, vnímat, co říkám, a neřešit svoje tělo, ale šlo to čím dál hůř. Obraz na plátně se mi začal jakoby zužovat, v uších se objevilo hučení a já měla pocit, že stojím na měkké podlaze. Poslední, co si vybavuju, je, jak se dívám na jeden graf, snažím se pokračovat a v hlavě mi běží jen to, že se teď nesmím ztrapnit.
Omdlení, stud a návrat k obyčejnému jídlu
Probrala jsem se na zemi, opřená o okraj stolu. Nohy jsem měla zvednuté a kolem mě stáli kolegové i šéf. Chvíli jsem vůbec nevěděla, kde jsem a co se děje, jen jsem vnímala směs trapnosti a zmatku. Někdo mi podával vodu, jiný mi dával do ruky sušenku a pobízel mě, ať ji sním kvůli cukru. Všichni se ptali, jestli jsem v pořádku, a snažili se mi nějak pomoct. Mezi vysvětlováním ze mě vypadlo, že jsem od rána skoro nic nejedla. V tu chvíli mi došlo, jak nesmyslně to v té situaci zní, a cítila jsem se ještě víc hloupě než před chvílí u prezentace.
Šéf navrhoval, jestli raději nezavoláme sanitku, ale cítila jsem, jak se mi po vodě a něčem malém k jídlu postupně ulevuje. Byla jsem hlavně rozhozená, unavená a strašně zahanbená. Nakonec jsme se domluvili, že se porada přeruší, prezentaci doděláme jindy a já pojedu radši domů. Všichni byli spíš ohleduplní a klidní, nikdo mi nic nevyčítal, jen já sama sobě. Cestou jsem si koupila normální oběd a když jsem seděla nad obyčejným jídlem, došlo mi, jak moc jsem byla ochotná ignorovat svoje tělo kvůli představě nějaké rychlé očisty. Ten den jsem detox ukončila a místo dalších „výzev“ jsem si řekla, že začnu menšími, rozumnějšími změnami, které mi nevezmou vědomí uprostřed zasedačky.
