Článek
Některé herečky se zapíší rolemi, jiné osobností. Božidara Turzonovová (83) už dávno zvládla obojí přesto, že je stále herecky aktivní. Její život nebyl rovná cesta od premiéry k premiéře, ale spíš mozaika velkých lásek, těžkých rozhodnutí, rodinných dramat i profesních triumfů. A i když odehrála desítky výrazných rolí, pro mnoho diváků má jednu tvář navždy - tvář Emy Destinnové.
Holka z multikulturní Bratislavy
Narodila se do rodiny s řecko-srbskými kořeny, což jí dalo do vínku výrazný vzhled i přirozenou eleganci. V tehdejší Bratislavě to ale nebylo nic exotického. Město bylo pestrou směsí národností a kultur. Doma se dbalo na vzdělání a vztah k umění, jenže malou Božidaru víc než učebnice přitahovalo jeviště. Rozhlasový dětský soubor byl její první ochutnávkou světa, kde emoce a příběhy mají větší váhu než známky ve škole.
Herectví si nevybrala jako dětský sen o slávě. Spíš jako přirozenou cestu. A když nastoupila do Slovenského národního divadla, rychle bylo jasné, že na jevišti nepůsobí „naučeně“, ale pravdivě. To je kvalita, která se nedá natrénovat. „Jako studentka Vysoké školy múzických umění jsem film neuznávala, trochu jsem jím opovrhovala. O divadle tehdy vycházely dobré knihy a časopisy. Pro mě bylo právě divadlo médiem, které šlo do hloubky a odkrývalo podstatu,“ vzpomínala před časem.
S Jozefem Adamovičem herečka zůstávala v dobrém i ve zlém
Autonehoda, pád letadla i rakovina
Osudovou kapitolou byl vztah s hercem Jozef Adamovič. Nešlo o filmovou romanci, ale o dlouhé partnerství plné kontrastů. Zatímco ona působila klidně a rozvážně, on byl temperamentní, někdy až divoký. Zpočátku jí připadal jako příliš sebevědomý krasavec. On ale tvrdil, že se zamiloval na první pohled. Spojili se přes společné zájmy, práci i lásku ke koním. Vznikl pár, který veřejnost obdivovala, jenže doma se ne vždy žilo v harmonii.
Adamovič přežil těžkou autonehodu, unikl smrti při leteckém incidentu. „Seděl jsem u okénka a všiml si jakéhosi plamínku. O pět minut později vyhlásili poplach. Padali jsme prý šest kilometrů,“ uvedl. Později také bojoval s rakovinou. Každá z těchto událostí otřásla rodinou. A pak přišly i rány vztahové. Nevěra, nemanželské dítě, finanční problémy z neúspěšného podnikání.
Turzonovová mohla odejít. Neudělala to. Ne proto, že by neuměla bouchnout dveřmi, ale proto, že vztah brala jako závazek. „Samozřejmě to chce hodně úsilí, manželství je náročné „zaměstnání“. A zvlášť v naší branži je to problém. Hodně ale záleží na vašem rozhodnutí,“ říkávala. Že stále zůstávala a odpouštěla, o ní také hodně vypovídá.
Doma jich mohlo být osm
Vedle herectví je také mámou dvou dcer. Jenže o čtyři další potomky bohužel přišla. „Mám dvě dcery, ale kdybychom měli být kompletní rodina, jak to mělo být, bylo by nás doma osm,“ přiznala. Silné bylo její pozdější zjištění, že děti její herectví neprožívaly jen jako „práci maminky“. Když ji vídaly v televizi v tragických rolích, braly to vážně. Smrt na obrazovce pro ně nebyla fikce.
Božidara Turzonovová je stále velice aktivní
Možná i proto si obě dcery zvolily profese mimo umění. A Turzonovová to nikdy nebrala jako zklamání. Spíš jako důkaz, že každá generace má jít svou cestou. Stejně jako ona. Má na kontě bezpočet rolí. Ovšem pro mnoho diváků i fanoušků navždy zůstane Božskou Emmou, tedy Emmou Destinovou.
Nebyla druhá Destinová, byla sama sebou
Natáčení nebylo komfortní. Rozpočet napjatý, kostýmy se sháněly složitě, produkce improvizovala. Turzonovová ale k roli přistoupila s maximální poctivostí. Učila se pěvecké party, studovala dobové reálie, hledala charakter. Nešlo o imitaci slavné pěvkyně. Vytvořila její lidskou verzi. Proto byla tak úžasná. Film měl ohlas i v zahraničí, což u československé tvorby té doby nebylo samozřejmé.
Po smrti Adamoviče mluvila otevřeně o samotě. Nejen o smutku, ale i o tom, že jí chyběly jejich hádky a dlouhé rozhovory v autě. „Být vdovou je velký rozdíl. To je totiž definitivní. Je smutné, že až když člověk ztratí manžela, pochopí, jaká je to ztráta,“ popisovala svůj postoj. Dnes má vnoučata, který jí dělají radost. Stále je aktivní, není ten typ, kdo by si lehl doma a čekal, až všechno skončí.
Zdroje: filmsk.sk, dobrenoviny.sk, sme.sk, vlasta.cz, zeny.iprima.cz, extra.cz
