Článek
Případ Mateje Čurka, bratra skladatele z Partičky Mariána Čurka (53), patří k těm kriminálním kauzám, u nichž i po letech zůstává hodně otazníků. Nejen na Slovensku se o něm mluví jako o jednom z nejpodivnějších zločinů novodobé historie nejen kvůli brutalitě, ale i proto, jak nenápadně celý příběh začínal. „Šokující případ slovenského kanibala Mateje Čurka dodnes vyvolává otázky o temných zákoutích lidské mysli,“ komentovala to například média.
Jako dospívající kluk pobodal kamaráda
Matěj Čurko se narodil v roce 1968 v Košicích. Vystudovaný ajťák, voják v záloze, otec od rodiny. Lidé z okolí ho popisovali jako tichého, spíš uzavřeného muže, který nijak nevyčníval. Měl blízko k matematice a technice, držel se stranou konfliktů a podle všeho fungoval jako běžný člen komunity. Právě tenhle kontrast mezi „normálním životem“ a tím, co vyšlo najevo později, dodává celému případu znepokojivý rozměr.
První varovný moment se objevil už v jeho dětství, kdy jako třináctiletý pobodal mladšího kamaráda. Skončil tehdy na psychiatrii, ale lékaři u něj nezjistili nic, co by jasně ukazovalo na budoucí násilnou „kariéru“. Podobné epizody se u dětí někdy vysvětlují nezralostí, impulzivitou nebo rodinným kontextem, málokdo v nich hledá předzvěst extrémního zločinu o desítky let později.
V dospělosti se jeho život tvářil spořádaně. Jenže stále víc času trávil na internetu. Nešlo jen o běžné surfování, pohyboval se v chatovacích místnostech a na fórech, kde se sdružovali lidé s psychickými problémy či sebevražednými myšlenkami. Právě tam měl podle vyšetřování vyhledávat osoby, které uvažovaly o ukončení života, a nabízet jim „pomoc“. Ta však měla zvrácený podtext. Tvrdil, že po jejich smrti sní části jejich těla.
Policie na něj políčila past
Zlom přišel ve chvíli, kdy na internetu narazil na muže ze Švýcarska, který skutečně zvažoval sebevraždu. Komunikace mezi nimi byla čím dál konkrétnější a bizarnější. Čurko posílal fotografie údajných lidských ostatků a mluvil o tom, co by s tělem udělal. Sdílel dokonce snímky jámy, kterou měl připravenou. To už neznělo jako fantazie na anonymním fóru, ale jako plán.
Švýcar nakonec udělal zásadní krok a obrátil se na policii. Následovala spolupráce se slovenskými vyšetřovateli a domluvená schůzka, na kterou místo něj dorazil policejní agent. Zásah byl připravený tak, aby došlo k rychlému zadržení. Jenže realita bývá méně předvídatelná než scénář.
Když se policista pokusil Čurka zadržet, podezřelý vytáhl zbraň a začal střílet. Zásahová jednotka reagovala okamžitě. Čurko utrpěl několik střelných zranění a po převozu do nemocnice zemřel. „Byli jsme s manželkou a našimi čtyřmi dětmi na výletě v Londýně. Právě jsme seděli v Hyde Parku, když mi máma volala, že se bratr zapletl do přestřelky. Brácha se věnoval sportovní střelbě a měl doma zbraně. Tak jsem si myslel, že měl asi problémy s nějakými vagabundy. V hotelu jsme pak ale na internetu zjistili, že jde o vraždu,“ vzpomínal Marián Čurka.Policista vyvázl s těžkým zraněním, ale přežil. Smrt hlavního podezřelého však znamenala, že mnoho odpovědí si odnesl s sebou.
Otazníky zůstávají i po jeho smrti
Vyšetřování pak pokračovalo analýzou jeho počítače a digitálních stop. Právě tam policisté našli GPS souřadnice, které je přivedly k hrobům dvou žen poblíž obce Sokoľ u Kysaku. Tyto dvě oběti jsou jediné, které se podařilo spolehlivě prokázat. Další podezření existovala, ale bez přiznání a jednoznačných důkazů zůstala v rovině spekulací. Prověřovaly se i případy v zahraničí, žádná velká série obětí se ale oficiálně nepotvrdila.
Motiv jeho jednání zůstává nejasný. Mluvilo se o kombinaci sexuální deviace, potřeby kontroly, fantazijního světa živeného internetem i o možných psychických poruchách. Jisté je jen to, že online prostředí mu umožnilo najít lidi v extrémně zranitelné situaci a navázat s nimi kontakt, který by v běžném životě vznikal jen těžko.
Na celém příběhu je možná nejděsivější právě jeho obyčejnost. Žádný filmový padouch žijící na okraji společnosti, ale člověk, který měl rodinu, práci a působil nenápadně. Prostě normální soused, chlap jako každý druhý.
Zdroje: idnes.cz, cnn.iprima.cz, ct24.ceskatelevize.cz, thedaily.sk, reflex.cz
