Článek
Když měl film Čert ví proč v roce 2003 premiéru, bylo jasné, že nepůjde o klasickou českou pohádku. Režisér Roman Vávra se scenáristou Ondrejem Šulajem vsadili na temnější atmosféru, výraznou výtvarnou stylizaci a příběh, který se nebál mluvit o chamtivosti, zneužívání moci ani o tom, jak snadno mohou peníze převážit nad poctivostí. Výsledkem byla pohádka, která si získala řadu příznivců a pravidelně se vrací na televizní obrazovky.
Děj se odehrává v království Dobromila, kde se ze života vytratila spravedlnost. Král se ve snaze zachránit svou zemi rozhodne k zoufalému kroku a upíše svou duši peklu. Situace se tím ale jen zhorší, protože skutečnou moc postupně převezme proradný ministr Subalus. Nadějí se stává až mladík Filip, kterého popletená bylinkářka Apolena považuje za zachránce ze svého prorockého snu.
Peklo připomínalo obrazy Hieronyma Bosche
Jedním z největších trumfů filmu je bezesporu výtvarné zpracování pekla. Výtvarník František Lipták vytvořil svět, který se výrazně odlišoval od tradičních českých pohádek. Inspirací mu byly mimo jiné fantaskní obrazy nizozemského malíře Hieronyma Bosche, známého svými bizarními výjevy plnými démonů a podivných strojů. Za svůj výtvarný počin nakonec získal i ocenění na festivalu Novoměstský hrnec smíchu a film byl nominován také na Českého lva za výpravu.
Peklo proto nepůsobí jen jako místo plné ohně. Připomíná spíš obrovskou průmyslovou továrnu, kde se lidské hříchy doslova zpracovávají. Objevují se tu nejrůznější bizarní zařízení – lisy na hříšníky, válce deformující lidská těla nebo pece, v nichž se taví mince. Celá symbolika přitom odkazuje na chamtivost, moc i korupci.
Právě motiv přetavování mincí patří k nejzajímavějším nápadům filmu. Ministr Subalus totiž nechává královský poklad převážet do pekla, kde se mince znovu razí jeho vlastním jménem. Tvůrci tím pohádkovou formou připomněli praní špinavých peněz i zneužívání státní moci.
Skrytý vtip se jménem ministra
Tvůrci si pohráli také s jazykem. Jméno hlavního padoucha Subalus totiž není náhodné. Když se přečte pozpátku, vznikne „Su Lábus“, tedy nenápadná slovní hříčka odkazující na představitele ministra Jiřího Lábuse.
Právě Lábus patří k největším ozdobám filmu. Jeho ministr nepůsobí přehnaně komicky, ale spíš jako vypočítavý manipulátor, který se za každou cenu snaží získat moc. Díky tomu patří mezi zapamatovatelné pohádkové padouchy posledních desetiletí.
Lucifer měl původně vypadat úplně jinak
Zajímavý příběh se váže také k obsazení Lucifera. Slovenský herec Csongor Kassai se původně castingu účastnil jen jako doprovod známého. Režiséra ale zaujal natolik, že mu nabídl rovnou jednu z hlavních rolí. Nakonec si vybral samotného vládce pekla. Protože však jeho výrazný slovenský přízvuk nezapadal do výsledné podoby filmu, byl v české verzi kompletně předabován Oldřichem Kaiserem. Podle původních plánů měl Lucifera ztvárnit Bolek Polívka, k tomu ale nakonec nedošlo.
Také hlavní hrdina Filip má dvě tváře. Před kamerou ho ztvárnil Štěpán Kubišta, zatímco hlas mu propůjčil Jan Dolanský. Tvůrci tehdy podobný postup využívali poměrně často, zejména u mladších herců nebo zahraničních představitelů.
Natáčelo se na hradech i v průmyslových halách
Výpravnost filmu stojí také na pečlivě vybraných lokacích. Zámecké a hradní interiéry vznikaly například na Grabštejně, Lemberku, Pernštejně nebo na hradě Lipnice nad Sázavou. Exteriéry se natáčely také v Pieninském národním parku na Slovensku nebo v okolí Kokořínska. Samotné peklo pak vzniklo v průmyslových objektech na Kladensku, jejichž syrová atmosféra dodala scénám jedinečný vzhled.
Ve filmu se objevuje i řada známých tváří v menších rolích. Vedle Josefa Somra, Ivy Janžurové, Evy Holubové nebo Pavla Lišky si krátké epizody zahrál také Jan Budař. Režisér Roman Vávra se navíc objevil v závěru filmu jako jeden z poutníků.
Proč funguje i po letech?
Velkou roli hraje také hudba Petra Ostrouchova. Závěrečnou titulní píseň nazpívala Zuzana Navarová a dodnes patří mezi nejvýraznější hudební motivy českých pohádek nového tisíciletí. Ve filmu zazní i skladba Václava Koubka, která dobře zapadá do lidového a lehce středověkého stylu celé pohádky.
Na první pohled jde o klasickou pohádku o boji dobra se zlem. Při dalším sledování ale vyniknou motivy, které oslovují i dospělé diváky, ať už je to korupce, manipulace, zneužívání moci nebo posedlost penězi. Tvůrci je přitom podali s nadsázkou a bez moralizování. I proto si Čert ví proč drží své místo mezi nejoblíbenějšími českými pohádkami posledních dvou desetiletí.
Zdroje: autorský článek s využitím
