Článek
Herečka Chantal Poullain (69) působí na první pohled jako zosobnění francouzské lehkosti. Elegantní, přirozená, s nadhledem, který není naučený, ale spíš odžitý. Zároveň ale není typem člověka, který by se nechal unášet okolnostmi. Když se na konci 80. let rozhodla odejít do Československa, šlo o krok, který v tehdejší době rozhodně nebyl samozřejmý.
Láska, která přišla rychle
Do jejího života tehdy vstoupil Bolek Polívka (76), kterého potkala v roce 1978 v Ženevě. Studovala tam herectví, i když její původní představy o budoucnosti byly úplně jiné. Jako dítě tíhla spíš k dobrodružství než k divadlu, ale vyrůstání v umělecké rodině ji nakonec přirozeně nasměrovalo na hereckou dráhu.
Setkání s Polívkou mělo rychlý průběh. Nešlo o dlouhé sbližování, spíš o okamžitou shodu, která oba překvapila. Zkrátka ji okouzlil. „Mnozí se podivují, jak to takhle mohu říkat. I pro mě je to velká záhada, ale takhle se to stalo. Zamilovala jsem se do něj ve vteřině,“ vysvětlovala. Zajímavé je, že na jeho představení původně ani nechtěla jít, byla pracovně vytížená a volný čas pro ni měl v té době velkou cenu. Nakonec ale změnila názor, a právě ten večer se stal začátkem vztahu, který ovlivnil její další životní směřování.
Bolek Polívka a Chantal Poullain v představení „Šašek a královna“ v roce 1983
Československo bylo velkou zkouškou
Kvůli lásce přehodnotila i další plány. Ve hře byla možnost odjet do Spojených států, kterou nakonec odmítla. Místo toho se rozhodla pro život po boku muže z prostředí, které bylo pro ni do té doby spíš neznámé. Vztah se rychle posunul, následovala svatba v zahraničí a poté ještě jedna v Brně, protože první sňatek nebyl v tehdejším Československu uznán.
Nové prostředí pro ni znamenalo výraznou změnu. Československo konce 80. let na ni působilo uzavřeně, lidé podle jejích vzpomínek nepůsobili příliš uvolněně a celková atmosféra byla jiná, než na jakou byla zvyklá z Francie. Rozdíl vnímala i v každodenních detailech, od oblékání po způsob komunikace.
Sama se ale přizpůsobila jen do určité míry. Svůj styl si zachovala, ať už šlo o vzhled nebo vystupování. Nepřehlédnutelná byla nejen díky tomu, jak působila, ale i díky své češtině, kterou si osvojila po svém. Nikdy nebyla bezchybná, ale právě to jí dodalo osobitost, která se dobře propsala i do hereckých rolí.
Nikdy není konec
Postupně si začala budovat vlastní kariéru. Nezůstala jen „partnerkou známého herce“, ale našla si své místo na divadle i před kamerou. Objevila se v projektech, které kombinovaly její původ i nové prostředí, a její projev si diváci rychle spojili s určitou lehkostí a nadsázkou.
Vladimír Polívka je synem Chatnal Poullain a Bolka Polívky
Vztah s Polívkou trval zhruba dvě dekády. Jeho konec ale nepřišel ve vyhrocené podobě. Poullain se k tomu vrací spíš věcně, v určité fázi měla pocit, že se ztrácí sama v sobě a potřebuje větší prostor pro vlastní směřování. Do toho vstupovaly i rozdílné představy o životním stylu a pracovním nasazení.
Rozvod tak neznamenal definitivní přerušení vazeb. Naopak, oba si k sobě našli nový způsob fungování. Spojuje je syn Vladimír Polívka, se kterým má Poullain velmi blízký vztah. Právě rodina pro ni dlouhodobě představuje pevný bod, ke kterému se vrací. „Když máte opravdu velkou lásku, nikdy není konec. Ten vztah je pak jiný a každý jde jinou cestou, ale pro mě je to tak, že když tu někdy byla velká láska, tak pro člověka tou láskou zůstane. I když už máte jiný život, ta láska tam je a zůstane,“ tvrdila.
Nová role, je z ní „nonna“
Dnes působí vyrovnaně a bez potřeby něco dohánět. Stále pracuje, objevuje se v televizi i na divadle a její projev zůstává snadno rozpoznatelný. Nepůsobí jako někdo, kdo by se snažil zapadnout nebo přizpůsobit očekávání. Spíš si drží odstup a vlastní tempo.
Nedávno do jejího života přibyla další role – babička. Narození vnučky Rosalie bere jako přirozené pokračování rodinné linie, ale i tady si věci nastavuje po svém. Místo tradičního oslovení si vybrala „nonna“, což možná není zásadní detail, ale dobře vystihuje její přístup neřídit se automaticky tím, co je běžné, ale tím, co jí dává smysl. „Já nejsem ani grand-mère, ani babička, ale nonna. Naše malé andílek výrazně rozumí francouzsky,“ potvrdila.
Zdroje: cnn.iprima.cz, idnes.cz, zeny.iprima.cz, tn.nova.cz, super.cz
