Článek
Když se dnes na Světáky díváme, působí především jako dokonale sehraná komedie plná absurdních situací, slovních přestřelek a hereckých osobností. Jenže okolnosti jejího vzniku byly podstatně méně veselé. Natáčení začalo 26. září 1968, tedy jen několik týdnů po srpnové okupaci Československa. Film byl dokončen v červnu následujícího roku a do kin vstoupil 10. října 1969.
Světáci vlastně měli velké štěstí
Zdeněk Podskalský si dobře uvědomoval, že společenská atmosféra se rychle mění. Herci proto dostali při natáčení poměrně neobvyklou volnost. Scénář Vratislava Blažka pro ně nebyl vždy pevně danou hranicí a některé dialogy vznikaly přímo na place. Improvizace Jiřího Sováka, Vladimíra Menšíka, Jiřiny Bohdalové nebo dalších herců se později stala jedním z důvodů, proč film funguje i po letech.
Světáci měli jedno obrovské štěstí. „Sice vznikali až po srpnu 1968, ve chvíli, kdy scenárista byl dávno v emigraci, kdy se na Jiřinu Jiráskovou, Zdeňka Podskalského a další už hrnuly zákazy, ale ještě to byl takový šťastný okamžik, kdy se ty věci daly udělat. Definitivní zlom v kinematografii začíná rokem 1970,“ vysvětloval filmový publicista Jaroslav Sedláček.
Oldřich Nový nakonec na roli kývl a nelitoval
Oldřich Nový měl nejdřív úplně jiný názor
Jedním z nejzajímavějších příběhů kolem filmu je obsazení Oldřicha Nového. Prvorepublikový elegán tehdy už překročil sedmdesátku a nabídky si velmi pečlivě vybíral. Role emeritního profesora Dvorského se mu po přečtení původního scénáře příliš nezamlouvala a váhal, zda ji vůbec přijmout.
Podskalský ale nechtěl o Nového přijít. Společně s Jiřím Sovákem proto scénář během jediného dne přepracovali. Sovák se na úpravě podílel natolik výrazně, že za tento autorský vklad dostal mimořádnou odměnu devět tisíc korun. Teprve potom Nový na nabídku kývl.
Nakonec se ukázalo, že jeho obavy byly zbytečné. Dvorský patří k nejvýraznějším postavám filmu a Nový v něm mohl využít přesně to, čím byl známý – noblesu, kultivovaný projev a schopnost zahrát člověka, který se pohybuje v úplně jiném světě než tři poněkud neohrabaní fasádníci.
Tři muži, kteří chtějí být gentlemany
Ústřední trojici tvoří Jiří Sovák jako Skopec, Vlastimil Brodský jako Prouza a Jan Libíček jako Petrtýl. Všichni tři pracují v Praze jako fasádníci a po práci zatouží poznat svět luxusních restaurací a nočního života. Jejich první pokus v podniku Diplomat Grill ale skončí fiaskem.
Muži se však nevzdají. Nechají si ušít společenské obleky a začnou chodit na lekce společenského chování a tance k Dvorskému. Jejich proměna je ovšem pouze vnější. Stejně jako ženy, které později potkají, se totiž snaží hrát někoho, kým ve skutečnosti nejsou. V tom spočívá jeden z důvodů, proč Světáci nejsou jen sledem vtipů. Podskalský a Blažek si dělají legraci z lidské potřeby vypadat lépe, vzdělaněji a společensky výše, než člověk ve skutečnosti je. Dnes se na tento motiv dá dívat úplně stejně jako před více než půl stoletím.
Bohdalová o ničem nevěděla
Jedna z nejznámějších historek z natáčení se týká Jiřiny Bohdalové a Vladimíra Menšíka. Při natáčení jejich společné scény Menšík několikrát improvizoval a přidával vlastní, poměrně odvážné repliky. Ty se samozřejmě do výsledného filmu nemohly dostat, a proto se záběr musel opakovat. Při dalším pokusu už se Menšík držel scénáře. Režisér Zdeněk Podskalský ale natáčení přesto zastavil, tentokrát z jiného důvodu. „Klidně můžeme pokračovat, Jiřinko, pokud ti tedy nevadí, že máš venku jedno ňadro,“ řekl tehdy režisér. Bohdalová zkrátka v zápalu natáčení vůbec netušila, že se odhalila až příliš.
Vladimír Menšík to s improvizací někdy přeháněl
Nejlepší hlášky vznikly mimo scénář
Řada scén vznikala spontánně. Při usazování postav ke stolu například nebyla původně napsaná slovní přestřelka kolem toho, kdo vlastně sedí a kdo si má sednout. Vznikla jednoduše proto, že Iva Janžurová měla vedle Jiřiny Bohdalové a Jiřiny Jiráskové výrazně méně pohodlné místo. Z improvizace se postupně stal jeden z nejpamátnějších momentů filmu.
Podobný případ představuje Menšíkova poznámka o muzeu při lezení po lešení. Herec ji vypustil bez předchozího varování a ostatní měli problém zachovat vážnou tvář. Takové momenty dávají Světákům jejich charakteristickou přirozenost. Ne všechno působí jako přesně vypočítaný gag. Často jde spíš o situaci, která se rozvine díky tomu, co konkrétní herec udělá nebo řekne.
Záběr, který musel zmizet kvůli jedinému písmenu
Dobová cenzura si přitom na film posvítila. Některé narážky musely být odstraněny nebo upraveny. Jedním z nejznámějších případů byl neonový nápis, u něhož zhaslo jedno písmeno a výsledkem bylo heslo „Ovoce z Lenina“. To ovšem soudruhům vůbec nevonělo a záběr proto z finální verze zmizel. Problém představovaly také další narážky na společenské a politické poměry. Kvůli nim se později rozšířila legenda, že Světáci skončili v takzvaném trezoru a jejich uvedení bylo zakázáno.
Některé vtípky jsou navíc mnohem rafinovanější. Jan Libíček například v jedné scéně použije motiv čmeláka a žihadla, který odkazuje na Havlovu Zahradní slavnost. Pro běžného diváka přitom podobná narážka snadno zůstane skrytá. I díky tomu Světáci fungují na několika úrovních. Jeden divák se směje tomu, že se tři fasádníci snaží naučit etiketu, jiný si všímá společenské satiry a další zachytí narážku na dobovou realitu.
Zdroje: autorský článek s využitím
