Článek
Když v únoru roku 2019 zemřel režisér Václav Vorlíček, odešla jedna z nejvýraznějších osobností českého filmu. Tvůrce legendárních snímků jako Tři oříšky pro Popelku, Arabela nebo Dívka na koštěti se nesmazatelně zapsal do několika generací diváků. Jeho filmy se pravidelně vysílají dodnes a zejména o Vánocích patří k nejsledovanějším pořadům televizních stanic.
Pro Nory Popelku nenatočil
Vorlíček zemřel ve věku 88 let po boji s rakovinou plic. Poslední roky života trávil spíše v ústraní, přesto zůstával respektovanou osobností české kultury. Ještě v roce 2017 převzal na filmovém festivalu v Karlových Varech cenu za mimořádný přínos kinematografii. Jeho odchod ale znovu otevřel i téma obrovské hodnoty autorských práv k jeho filmům. Právě ta totiž představují mimořádně cenné dědictví.
Nejslavnějším Vorlíčkovým dílem zůstává bezpochyby pohádka Tři oříšky pro Popelku. Film se stal fenoménem nejen v Česku, ale také v Německu, Norsku a dalších evropských zemích. Právě Norové na něj dlouho tlačili, aby natočil jejich vlastní Popelku. Nevyšlo to. „Přijel jsem do Osla, a když jsem viděl tamní děvčata, uvědomil jsem si, že tam žádnou druhou Libušku nenajdu,“ tvrdil režisér.
Každoroční televizní reprízy znamenaly pro režiséra velmi významný zdroj příjmů. za natočení popelky dostal Václav Vorlíček 40 tisíc korun. „Na tehdejší dobu to byly ale slušné peníze,“ glosoval to. Mnohem větší balík ale získal postupem času. Jen za vysílání Popelky přibližně si od jejího natočení přišel na necelé tři miliony. Honoráře přicházely nejen z České republiky, ale samozřejmě i ze zahraničí, kde je pohádka mimořádně populární.
Autorská práva jako odkaz
Právě autorská práva představují jednu z nejcennějších částí jeho odkazu. Podle českého autorského zákona totiž náleží dědicům honoráře ještě desítky let po smrti autora. U audiovizuálních děl se lhůta počítá 70 let od smrti posledního spoluautora filmu. Režisér se ženil v roce 1952, tedy ve svých dvaadvaceti letech vzal studentku Emila Filly, výtvarnici Sofii Vukolovou. Po pár měsících se jim narodila dcera Kateřina, o pět let později druhá dcera Zuzana.
Václav Vorlíček v Petrou Černockou a Ivou Janžurovou
Ovšem po Vorlíčkově smrti se začalo mluvit také o rozsahu jeho majetku. V Praze dva luxusní byty a na bankovních účtech měl desítky milionů korun. Celková hodnota dědictví měla přesahovat sto milionů korun. Na rozdíl od mnoha herců své generace totiž Vorlíček neprofitoval pouze z jednorázových honorářů za natáčení. Jako režisér a spoluautor filmů měl nárok na pravidelné tantiémy z repríz a zahraniční distribuce. A právě jeho filmy patří mezi nejčastěji vysílané české klasiky.
Král českých pohádek
Václav Vorlíček se narodil v roce 1930 v Praze. Už od mládí ho fascinoval film a po studiích na FAMU nastoupil na Barrandov. Postupně se stal jedním z nejvýraznějších režisérů československé kinematografie. Společně se scenáristou Milošem Macourkem vytvořil jedinečný styl plný fantazie, humoru a absurdních situací. Diváci dodnes milují filmy jako Pane, vy jste vdova!, Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách nebo Kdo chce zabít Jessii?. „Najít někoho, kdo by to uměl tak jako Miloš Macourek, je velmi těžké, byl to člověk s obrovskou fantazií,“ zamýšlel se později.
Mimořádnou popularitu získal také seriál Arabela, který spojil pohádkový svět s běžnou realitou. Dodnes patří mezi nejúspěšnější české televizní projekty vůbec. Kolegové o Vorlíčkovi často mluvili jako o mistrovi inteligentní komedie. „Kdyby se narodil v Hollywoodu, tak by ho znala celá zeměkoule,“ tvrdil o něm například režisér Zdeněk Zelenka.
Smíchem si prodlužujeme život
Na rozdíl od mnoha jiných slavných osobností si Vorlíček své soukromí střežil. Po smrti své ženy v roce 2009 žil spíše uzavřeným životem. Přestože býval obklopen slavnými herci a pohyboval se ve světě filmu, mediálním skandálům se většinou vyhýbal. Více než společenský život ho zajímala práce a nové filmové nápady.
Do posledních let života také sledoval, jak jeho filmy stále oslovují nové generace diváků. A právě to bylo pro něj podle jeho slov nejdůležitější. „Každá vteřina, kterou prosmějeme, nám prodlužuje život,“ uvedl. Na to nelze říct nic jiného než to, že je to velká pravda.
Zdroje: autorský článek s využitím
