Článek
Když se dnes řekne Holky z porcelánu, většina diváků si vybaví pohodovou komedii plnou mladých skladnic, zmatků kolem lásek a nezapomenutelných hereckých výkonů. Pro režiséra Juraje Herze ale snímek z roku 1974 nepředstavoval vysněný projekt. Naopak. Vznikl v době, kdy se po nástupu normalizace musel přizpůsobit novým poměrům, pokud chtěl dál točit filmy.
Film vznikl z donucení
Herz patřil mezi výrazné tvůrce československé nové vlny. Po roce 1968 se ale dostal do nemilosti režimu a dostal jasně najevo, že pokud chce zůstat za kamerou, měl by natočit film z dělnického prostředí. Místo budovatelského dramatu však přišel s odlehčenou komedií odehrávající se ve skladu porcelánu.
Předlohou se stala povídka Jaromíry Kolářové Inventura u světlušek. Ani samotný název filmu neprošel bez výhrad. Funkcionářům připadal výraz „holky“ nevhodný a prosazovali právě původní název povídky. Herz si ale svůj titul nakonec uhájil. Natáčelo se převážně v porcelánce v Klášterci nad Ohří, kde filmaři využívali především vadné kusy porcelánu, takže se při filmových karambolech nemuselo šetřit.
Problémy nekončily ani po dokončení filmu. Cenzorům vadily některé dialogy i to, že mladé dělnice nepůsobí podle jejich představ dostatečně vzorně. „Soudruzi řekli, že jsem z dělnic udělal prostitutky, protože jedna z nich má nemanželské dítě! Jenže asi nevěděli, že realita je ještě horší – čtyři sta ženských a žádný chlap. Kdybych otočil kameru, viděli by dělnickou třídu,“ vzpomínal režisér. Několik scén proto muselo z konečné verze zmizet.
Dagmar Veškrnová přišla o své dlouhé vlasy
Jednou z největších zajímavostí je obsazení tehdy téměř neznámé Dagmar Veškrnové, pozdější Dagmar Havlové. Juraj Herz ji objevil ještě jako studentku JAMU. Nejprve jí chtěl svěřit jinou postavu, ale po osobním setkání změnil názor a dal jí temperamentní roli Dany.
Kvůli ní se musela vzdát svých dlouhých vlasů sahajících až do pasu. Pokus o zesvětlení navíc dopadl jinak, než maskéři plánovali, a místo blond odstínu vznikla výrazně zrzavá barva. Mladou herečku to tehdy rozplakalo, ale výsledek režiséra přesvědčil natolik, že jí krátce poté nabídl hlavní roli i ve filmu Holka na zabití. Za výkon v Holkách z porcelánu získala své první významnější ocenění.
Lenka Kořínková: všichni mi koukali na prsa
Zatímco pro Havlovou znamenal film odrazový můstek, Lenka Kořínková na něj vzpomíná mnohem kritičtěji. Role Marušky jí sice přinesla popularitu, zároveň ji ale podle jejích slov navždy zařadila do škatulky naivních dívek.
V pořadu 13. komnata později otevřeně přiznala: „Ten film mi v podstatě zničil život, české myšlení mě zařadilo do takové škatulky, ze které jsem už pak nevybředla. Kamkoli jsem přišla, koukali mi všichni na prsa.“ Kořínková později emigrovala do Austrálie. Po návratu do České republiky se věnovala spíše psaní knih o zdravém životním stylu než herectví.
Dagmar Havlová ušla od natáčení filmu dlouhou cestu
Talentovaná herečka zemřela ve 23 letech
Nejtragičtější osud potkal Evu Čeřovskou, představitelku Věry. Absolventka DAMU měla slibně rozjetou kariéru a nastoupila do divadla v Hradci Králové. Jen dva roky po natočení filmu ale utrpěla při autonehodě vážná zranění. Několik měsíců bojovala o život, nakonec však zemřela. Bylo jí pouhých třiadvacet let.
Také další členové hereckého obsazení se vydali nečekanými životními cestami. Marta Rašlová, které se přezdívalo „slovenská Marilyn“, po několika dalších filmových rolích dala přednost soukromému životu. Zdeněk Loveček, představitel Petra, emigroval do Spojených států, přijal jméno Steve Lichtag a vybudoval si mezinárodní renomé jako dokumentarista specializující se na filmy o podmořském světě a žralocích.
Na filmu se vedle mladých tváří podílely i zkušené herečky Míla Myslíková nebo Marie Rosůlková, jejichž postavy dodaly příběhu potřebnou dávku humoru i lidskosti. Právě kombinace zkušených herců s tehdy začínající generací patří k důvodům, proč Holky z porcelánu fungují i po více než půlstoletí.
Zdroje:
