Článek
Snad kdyby Jitka Smutná (73) vyrůstala v jiné době, mohlo být její dětství jiné. Třeba více šťastné a plné radostného bezstarostného smíchu, jenže se narodila zkraje padesátých let do období tvrdé komunistické diktatury. Narodila do strachu, nespravedlnosti a útlaku. Její tatínek Vladimír Smutný se tehdy živil jako fotograf a novinář a tehdejší poměry zvládal velmi těžko. Nesvoboda na něho dopadala ze všech stran a útěchu hledal podle všeho na dně skleničky. Své vnitřní běsy a frustraci si vyléval bohužel na svých nejbližších. Jitka Smutná na to nikdy nezapomněla.
Její maminka tyrana omlouvala
Cenzura, nejen ta autorská, ale i ta lidská vnitřní zapříčinila, že se otec budoucí herečky cítil prý doslova jako v okovech a nedokázal se s tím nijak rozumně vypořádat „Byl strašně napružený a jak to tak chlapi někdy řeší alkoholem, tak on taky,“ prozradila Jitka Smutná s tím, že navíc byl její otec také žárlivý a maminka to s ním neměla vůbec jednoduché. Herečka na něho vzpomíná jako na chorobně žárlivého intelektuála s rysy domácího tyrana. Navíc měl čtyři děti, o které se musel starat a které musel živit, což ho stresovalo možná ještě víc než neutěšená politická situace. V té době byly Jitce tři roky.
Maminka, která pracovala jako účetní, podle své dcer po jeho boku trpěla, přesto ho nikdy nepřestala omlouvat a bránit. Tvrdila, že i k tyranům prý může člověk cítit lásku. To se stává. Své malé dceři pak říkávala že je tatínek nemocný. „Nikdy mi neřekla, jak to je, ale já měl oči a viděla jsem, jak vypadá ta nemoc.“ Nakonec i u malé Jitky převládla láska nad nenávistí, ale stálo to prý spoustu úsilí. Když se rodiče rozvedli a Vladimír Smutný si založil s novou ženou rodinu, jeho dcera ho pravidelně navštěvovala a postupně si k němu dokázala najít cestu zpět. To, co jí, bratrům a hlavně milované mamince dělal, mu ale nedokázala nikdy úplně odpustit.
Bratry poslal pryč, důvody jsou dodnes nejasné
Závislost na alkoholu a neustálé konflikty, kterých byla jako malá svědkem, by snad ještě dokázala herečka otci odpustit, s čím se ale vyrovnávala jen těžko, byl odchod jejích bratrů Vladimíra, Tomáše a Eduarda. „Tatínek rozhodl, že kluci ve dvanácti letech, to mně byly čtyři, půjdou do vojenské školy do Bratislavy,“ vzpomíná na těžké chvíle Jitka, kdy zůstala najednou sama. Domů pak bratři jezdili jen na Vánoce a na prázdniny. Nejstarší z bratrů, Vladimír, odešel ve stejné době na učiliště do Brna, takže malá Jitka zůstala doma úplně sama.
Své bratry přitom opravdu milovala, ačkoli to s nimi coby jediná holčička neměla vůbec jednoduché. Herečka se svěřila, že si s bratry, než museli odejít, zažívala krušné chvíle. Nikdy si nechtěla připustit, že by jim nestačila nebo byla méně statečná nežli oni. A tak nebylo ničím výjimečným, když ji kluci začali třeba trénovat v běhu a honili ji kolem bloku jako splašení. Důvod, proč se otec rozhodl odsunout své syny tak daleko od domova, nikdy nevysvětlil.
Dodnes je to pro všechny tak trochu záhada, zejména pak, proč nejstarší Vláďa musel do učení až do Brna, když rodina žila v Praze a škol tu bylo dostatek. Možná chtěl otec zajistit svým synům v nejisté době lepší budoucnost, možná chtěl, aby se osamostatnili. Možná za tím ale byla jen potřeba odsunout je co nejdál od domova a zbavit se tak těch, kteří by mohli zasahovat do jeho počínání doma. Kluci totiž pravděpodobně neměli vůbec tušení, co jejich nejmladší sestra musí s maminkou zažívat.
Divadlo bylo její záchranou
O tom, že je Jitka Smutná skvělou herečkou není pochyb. Talent se v ní paradoxně probudil zřejmě v době, kdy jí bylo nejhůř. Přiznává, že hraní bylo jediným způsobem jak náročné období přežít - jen to bylo hraní v trochu jiné podobě. Bez diváků, bez potlesku a bez opony. „Hrála jsem divadlo. To byl způsob, jak přežít. Jednou když zase doma byla scéna, se mi udělalo špatně a šla jsem zvracet. Táta všeho nechal a začal se o mě starat,“ vzpomíná Smutná s tím, že po této zkušenosti svůj dramatický výstup ještě několikrát zopakovala a vždycky to zabralo stejně dobře.
Její trápení nakonec trvalo pět let, pak prý rodiče pochopili, že tudy tedy cesta rozhodně nevede a podali žádost o rozvod. V tu ránu prý ustaly hádky, tatínek se znovu oženil a Jitce s bratry se narodila o dvanáct let mladší sestřička Dana. Ačkoli postupem času ledasco pochopila a otce částečně odpustila, tvrdí, že její dětství bylo všechno jenom ne šťastné. Kdyby se to všechno odehrávalo v dnešní době, byla by prý označována za týrané dítě.
Lásku našla u ženy
Snad právě špatné vzpomínky na vlastní dětství a rozpad rodiny, přiměli herečku žít v manželství s Jaromírem Nekudou ačkoli ji srdce táhlo jinam. Rodina pro ni byla naprosto svatá a vždycky by jí dala přednost před svými touhami a potřebami. Ve vztahu s mužem, přestože si byli velmi blízcí a skvěle si rozuměli, spokojená prý nebyla, jen chvíli trvalo, než si byla schopná a ochotná připustit, že má blíž k ženám, než k mužům. Když pak syn Jakub a dcera Tereza dospěli, mohla Smutná konečně roztáhnout křídla a dát průchod svým citům.
Zamilovala do své tehdejší partnerky, spisovatelky Petry Braunové a konečně zjistila, kam patří. „Vlastně mě to ani nepřekvapilo. My jsme vychovaní hodně liberálně, jsme schopni pochopit hodně věcí. Mně to nevadilo. My jsme rodina, která zvládá různé situace. Všichni spolu vycházíme krásně, máme se rádi, a tohle je ve finále jenom kosmetická změna,“ uvedla tehdy její dcera Tereza Nekudová. Smutná veřejně oznámila, že je lesba, což se u části veřejnosti nesetkalo s pochopením. Jí to ale konečně zajistilo určitý druh svobody.
Zdroje: zeny.iprima.cz, idnes.cz, iglanc.cz, super.cz, krajskelisty.cz
