Článek
Nová várka dokumentů zveřejněných americkým ministerstvem spravedlnosti přináší další jména i čísla. A znovu otevírá otázku, co přesně Jeffrey Epstein svým klientům nabízel a proč za to byli ochotni platit částky, které v oboru správy majetku působí téměř absurdně. Záhada se postupně začíná rozmotávat. Jisté je, že mnoha bohatým lidem je hodně úzko z toho, co vyplouvá na povrch.
Epstein jako značka pro nejbohatší
Epstein se pohyboval ve světě, kde peníze nejsou problém a diskrétnost je cennější než zlato. Jeho klientela zahrnovala miliardáře, šéfy fondů, dědice průmyslových impérií i vlivné politiky. V takovém prostředí často nevyhrává ten s nejlepším životopisem, ale ten s nejlepším přístupem k informacím a kontaktům. A právě tady Epstein exceloval a vynikal jako nikdo jiný.
Nebyl právník. Nebyl daňový specialista. Neměl třeba ani auditorskou licenci. Přesto mu lidé svěřovali strukturování majetku, trustů a mezinárodních finančních toků. To samo o sobě není nezákonné. Bohatí klienti si často najímají „koordinátory“, kteří propojují právníky, bankéře a poradce. Jenže u Epsteina tyto služby stály násobně víc než u zavedených profesionálů.
Nová jména: Zuckerman a de Rothschild
Z nových dokumentů vyplývá, že mezi jeho klienty byli i realitní magnát Mortimer Zuckerman a bankéřka Ariane de Rothschild. Oba patří do světa, kde se rodinný majetek počítá v miliardách a jeho ochrana je samostatná disciplína.
Podle spisů měl Epstein pro tyto klienty zajišťovat především:
- plánování majetku a dědictví
- strategické obchodní konzultace
- „analýzy rizik“
- obecně formulované finanční strategie
Za to měl inkasovat až 45 milionů dolarů. Jen pro srovnání: špičkové právní kanceláře si za komplexní správu majetku účtují vysoké sumy, ale pořád v řádu jednotek milionů, a to za práci celých týmů. Epstein si o podobné částky říkal jako jednotlivec.
Odborníci na wealth management se shodují, že takové odměny jsou extrémní. Ne proto, že by bohatí lidé šetřili, ale proto, že v tomto oboru existují profesní standardy a etická pravidla. Poplatky mají odpovídat reálné práci a odpovědnosti. Epstein do této logiky úplně nezapadá.
Nejlepší přátelé navždy - socha amerického prezidenta Donalda Trumpa a Jeffreyho Epsteina, krátce instalovaná na National Mall v centru Washingtonu
Peníze tekly i po jeho odsouzení
Možná ještě překvapivější je načasování. Některé platby probíhaly v letech 2013–2015, tedy roky poté, co se Epstein přiznal k trestným činům spojeným s prostitucí nezletilých. Jinými slovy: jeho pověst už byla veřejně poškozená. Přesto o klienty nepřišel. To vypovídá o dvou věcech. Vysoké finanční kruhy mají často jiný práh tolerance ke skandálům, pokud dotyčný přináší hodnotu. A Epstein musel nabízet něco, co klienti považovali za nenahraditelné.
U Ariane de Rothschilda dávají dokumenty relativně ucelený obraz. Smlouvy z roku 2015 mluví o desítkách milionů dolarů za strategické poradenství. Časově to souvisí s obdobím, kdy švýcarské banky řešily spory s americkými úřady kvůli účtům amerických klientů.
Je možné, že Epstein pomáhal s navigací v tomto regulatorním labyrintu. Nemusel být právníkem. Stačilo, že znal správné lidi a chápal, jak systém funguje. Z e-mailů navíc vyplývá, že jejich komunikace nebyla čistě formální. Působí to spíš jako vztah důvěrníka, který rozumí osobním i obchodním prioritám klienta. A právě důvěra je v této vrstvě společnosti měnou sama o sobě.
Zuckerman: dlouhá stopa, málo důkazů
U Zuckermana je situace méně jasná. Existují návrhy smluv s vysokými částkami, ale chybí přímé důkazy o zaplacení. Přesto e-mailová komunikace ukazuje, že Epstein měl přístup k detailům jeho majetku i daňových plánů. To naznačuje, že jeho role mohla být víc než jen epizodní.
Zuckerman je zkušený mediální i realitní investor, rozhodně ne někdo, kdo by se nechal snadno napálit. Pokud Epsteina využíval, zřejmě v něm viděl určitou hodnotu. Když se podíváme na celý obraz, nabízí se otázka, zda Epsteinovým hlavním „produktem“ nebyly konkrétní finanční služby, ale něco abstraktnějšího. Diskrétnost? Přístup k vlivným lidem?Schopnost řešit citlivé situace mimo veřejný dohled? Propojení mezi světy byznysu, politiky a bankovnictví? Všechno dohromady?
Ultra-bohatí klienti často neplatí jen za odborné know-how, to není žádným tajemstvím. Platí za klid, za pocit kontroly a za to, že jejich záležitosti zůstanou mimo titulky médií. V tomhle mohl být Epstein velmi efektivní.
Vágní smlouvy, velké částky
Další zajímavý prvek jsou formulace ve smlouvách. „Analýza rizik“, „strategické záležitosti“, „aplikace algoritmů“. To jsou pojmy, které zní sofistikovaně, ale dají se vyložit téměř jakkoli. V dnešní době by podobný jazyk možná evokoval fintech nebo AI poradenství. Tehdy to spíš působí jako záměrně mlhavý popis práce.
A mlhavost může být výhodná, protože nechává prostor pro flexibilitu i pro krytí skutečného obsahu spolupráce. Buď jak buď, celá tato kauza není jen o jednom muži. Je to i něco jako sonda do fungování elitních kruhů.
Ukazuje, že reputace nemusí být rozhodující, pokud je vyvážena užitečností. Že osobní vztahy mají často větší váhu než formální kvalifikace. A že vysoká cena může být sama o sobě signálem exkluzivity. Svět bohatých má zkrátka svá vlastní pravidla. Epstein byl extrémní případ, ale některé mechanismy, které využíval, jsou ve světě velkých peněz běžné.
Nové dokumenty tedy částečně vysvětlují, odkud pocházelo Epsteinovo jmění. Pořád ale zcela nerozklíčovaly otázku, proč mu byli lidé ochotni platit takové sumy.
