Článek
V seriálu Ulice se objevil jako Robert Bláha, který sice mohl okouzlit kdejakou ženu, ovšem jeho duše byla poměrně temná. Na první pohled působil mile, ale postupně odhalil své skutečné zájmy. Vyklubal se z něj prostě klasický slizoun. Herec Vuk Čelebić (37) z Bláhy udělal postavu, kterou diváci buď nesnášeli, nebo obdivovali právě pro její nejednoznačnost. A i když Bláha ze seriálu už dávno zmizel, pro mnoho lidí je to dodnes role, podle níž si herce vybaví jako první.
Jméno podle literární postavy
Ve skutečnosti ale Vuk Čelebić působí mnohem klidnějším dojmem než jeho seriálové alter ego. Má v sobě zvláštní mix středoevropské civilnosti a balkánského temperamentu. Není to náhoda. Jeho otec pochází z Černé Hory a Vuk tam prožil velkou část dětství. Právě tam si zvykl na pestřejší jazykové i kulturní prostředí, které ho formovalo víc než jedna herecká škola.
Jeho jméno – Vuk, tedy „vlk“ – není běžné ani na Balkáně. Dostal ho podle literární postavy, kterou měla jeho maminka ráda. Symbolika se k němu vlastně hodí: působí nenápadně, ale má v sobě samostatnost a vnitřní tah na branku.
Otce maximálně respektuje
Výraznou kapitolou jeho života je bezesporu otec Gojko Čelebić. Vystudoval DAMU, věnoval se režii, dramaturgii i psaní a později vstoupil do politiky. V Černé Hoře zastával post ministra kultury a stál u obnovy tamní divadelní infrastruktury v době, kdy země hledala novou kulturní identitu. Pro Vuka to nebyla jen „politická funkce v rodině“, ale konkrétní vzpomínky. Třeba na návštěvy staveniště nového národního divadla. „Otec si zaslouží velkou úctu a velký respekt za to, co dokázal, protože se narodil v divokých podmínkách a prožil těžké dětství v horách v podstatě mimo civilizaci,“ říkal před časem.
Je znát, že na otce hledí s respektem, i když si nakonec musel vyšlapat vlastní cestu. A ta vedla zpátky do Prahy. DAMU byla logická volba. Znal jazyk, prostředí i mentalitu. Paradoxně to byl právě otec, kdo ho od herectví zrazoval. Ne proto, že by mu nevěřil, ale protože dobře věděl, jak nejistá profese to je. Vuk se přesto rozhodl risknout to.
Dnes je doma hlavně na divadelních jevištích. Objevuje se v různých scénách po republice a divadlo je pro něj zjevně stabilnější kotva než televizní sláva. Před kamerou se sice objevuje dál, hlavně v kriminálkách a různých seriálech, většinou však v menších rolích. Ale nepůsobí jako někdo, kdo by honil popularitu za každou cenu. Spíš si vybírá a drží si odstup.
Multijazyková rodina
Stejně zdrženlivý je i v soukromí. Dříve žil s klavíristkou Bárou Císařovskou, s níž má dvě dcery. O svém osobním životě dnes mluví minimálně a média do něj nepouští. Mimo světla reflektorů chce normálně fungovat. Občas sdílí momentky na sociálních sítích, ale žádné okázalé „celebrity story“ se nekoná.
Zajímavostí je jeho jazykový svět doma: s otcem mluví srbsky, s bratrem španělsky, s maminkou česky. Multikulturní prostředí je pro něj přirozené. Mrzí ho jen, že jeho dcery už vyrůstají hlavně v češtině. Což je možná malý, ale pochopitelný stesk člověka, který sám žil mezi jazyky a kulturami.
