Článek
Herec Roman Čada (63) si většina diváků pamatuje jako rošťáka Prcka z komedie Můj brácha má prima bráchu. Byl vtipný, trochu drzý, ale vždy působil jako sympatický kluk s dobrým srdcem. Člověk by tehdy řekl, že má dráhu v showbyznyse jasně nalinkovanou. Jenže jeho skutečný život se od filmového scénáře docela lišil. Často byl smutný a plný pochybností. Nakonec se vydal úplně jinou cestou než herectví.
Sláva není pro každé dítě
K filmu se dostal vlastně náhodou. Bylo mu deset, když do školy přišli filmaři hledat dětské tváře pro nový muzikál režisérky Věry Plívové Šimkové. Roman zaujal okamžitě. Asistentka si ho vytáhla na chodbu a dala mu jednoduchý úkol. Měl pořádně vynadat dospělým. Zvládl to tak přesvědčivě, že postoupil dál. Další kolo probíhalo na Střeleckém ostrově, tam měl pro změnu hrát fotbal, který ho vůbec nebavil. Ironií je, že nakonec získal roli malého fotbalisty.
Největší popularitu mu přinesla až role Prcka z filmu Můj brácha má prima bráchu. Diváci si ho zamilovali, filmaři také, a tak přišly další nabídky. Jenže natáčení mělo i odvrácenou stranu. Zabíralo hlavně prázdniny, takže místo volnosti trávil léto na place. A ve škole? Tam mu dětská sláva spíš komplikovala život. Některým učitelkám vadil jeho temperament i to, že „točí filmy“. Skončilo to až změnou školy.
Za to, že odešel dobrovolně, dostal lepší známku z chování. Možná i proto se v něm postupně usadilo rozhodnutí, že herectví nebude jeho hlavní cesta. Kamery ho bavily, ale ne natolik, aby jim obětoval všechno.
Technika místo reflektorů
Po maturitě zamířil na elektrofakultu ČVUT a rychle se ukázalo, že technické obory mu sedí. Patřil k nejlepším studentům a už během studií se věnoval fotovoltaice a nízkoenergetickým domům. Tématům, která jsou dnes aktuálnější než kdy dřív.
Měl také čich na nové technologie. Z našetřených peněz si v Tuzexu pořídil počítač v době, kdy to byla v Československu skoro exotika. „Koupil jsem ho v Tuzexu a málem omdlel radostí,“ vzpomínal se smíchem. A v polovině 90. let stál u zrodu jedné z prvních internetových kaváren v Praze. Kdo pamatuje dobu vytáčeného připojení a front na „internet“, ví, jaký to byl fenomén. „Svůj první server ve Štěpánské provozoval Ivo Lukačovič, vizionář a nynější majitel Seznamu.cz,“ říkal. Práce v tomhle světě ho pohltila mnohem víc než herectví.
První manželství nevyšlo, druhé spojil s prací
Sám otevřeně říká, že vysoké pracovní tempo a chuť užívat si svobody se podepsaly na jeho prvním manželství, které skončilo v roce 1995. „Částečně za to mohl můj tehdejší životní styl. Dost jsem s kamarády řádil. A tak jsem prošvihl i manželství a nejlepší léta.“ Ze vztahu má dceru Terezu a dnes už i vnučku. Podruhé do manželství vstupoval opatrněji. S psycholožkou Lenkou vytvořili nejen rodinu se dvěma dětmi, ale i pracovní partnerství. Společně se věnují využití pletysmografie v psychologii, tedy metodě, která sleduje proměnlivost srdeční frekvence a pomáhá lépe chápat psychické procesy.
Není to zrovna lifestylové téma do kavárenské debaty, ale v odborném světě má své místo. „Je to stav, jaký znají mistři meditace. Není to nic nadpřirozeného, jde jen o vyladěný autonomní nervový systém. Člověk je pak uvolněný, a přitom pozorný, dobře se učí a je klidný,“ nechal nahlédnout do oboru, který ho kouzlil. Pokud jde o natáčení, na to i dnes vzpomíná rád.
Setkal se s hereckými osobnostmi, které měly charisma i lidskost. Bavily ho historky z šaten, návštěvy u kolegů doma i nekonečné debaty o životě. Jednu věc jim ale jako kluk neodpustil. Šlo o kouření. Vadilo mu v autech i v zákulisí a z jeho pohledu to byl zbytečný zlozvyk, který kazil dojem z jinak obdivovaných lidí. Dnes už je ale samozřejmě úplně jinde. Zůstaly mu právě jen ty vzpomínky.
Zdroje: novinky.cz, dotyk.cz, lifee.cz, extra.cz, idnes.cz
