Článek
Legendární Josef Kemr (†72) si za svůj život zahrál nespočet menších i větších rolí. Tento slavný herec, kterého můžeme znát jak z divadla, tak i z televize měl vždy slabost pro ženy, stejně tak jako ony měly slabost pro něj. Ačkoliv to nebyl žádný prvoplánový krasavec, měl neskutečné charisma, díky němuž působil na zástupkyně něžného pohlaví jako jakýsi magnet.
Maminka mu to řekla před svou smrtí
To se nezměnilo ani v momentě, kdy byl Josef Kemr již ženatý. Tak trochu paradoxem bylo, že se jednalo o silně věřícího člověka, avšak i přesto mu nedělalo problém mít milenku, a to ne jen jednu. S jednou z těchto žen pak měl herec dokonce zplodil syna Vladimíra, ale dlouhé roky o tom nikdo neměl ani potuchy. Jeho manželství s Evou Foustkovou (†66) přitom zůstalo bezdětné. Sám Vladimír se pravdu dozvěděl až krátce před smrtí jeho matky. „Moje maminka hrála na Kladně ochotnické divadlo, pan Kemr tam jezdil. Nevím, jestli spolu hráli, neznám ani další podrobnosti. Ona mi pak řekla, že on je můj otec. Nechtěla, abych se v tom dál šťoural. Dřív jsme o tom spolu nikdy nemluvili. Měl jsem ale určité podezření, které přišlo s věkem a podobou. Ta nešla přehlédnout,“ vysvětloval pan Vladimír.
Každopádně když Vladimír zjistil, kdo je jeho otec, získal tak i vysvětlení, proč jej lidé často upozorňují na jeho podobu právě s tímto slavným hercem. Dokonce jej prý zastavují klidně i jen tak na ulici. Vladimír totiž vypadá, jako by legendárnímu herci z oka vypadl. „Pan Kemr měl milostný románek s mojí maminkou Boženkou. Říkával jí Carmen. Přiznala mi to na smrtelné posteli. Věkem jsem mu začal být více a více podobný, tak jsem se na to snažil zeptat přímo jeho,“ uvedl.
Josef Kemr skrýval velké tajemství
První setkání v restauraci
Kdo by si však myslel, že život Vladimíra Poláčka je procházka růžovou zahradou, byl by zklamán. Vždycky měl co dělat, aby se uživil. Před lety například prodával ovoce a zeleninu na tržnici v centru Strakonic. Policie mu ale prodej zakázala. „Musíme to sbalit, jinak dostaneme pokutu, když nemáme razítko z radnice,“ smutnil Poláček s tím, že je přesvědčený o tom, že za vším stojí konkurenční boj. Místní lidé si dlouhodobě stěžovali, že ačkoli je tržnice prázdná, prodejci musí stát v dešti pod mostem jako žebráci.
V minulosti přitom Vladimír, který se vyučil v oboru kuchař, číšník, pracoval i ve vyhlášených pražských restauracích. Právě v jedné z nich se poprvé setkal i se svým pravým otcem, kterého obsluhoval, když tam Kemr dorazil s Jiřinou Bohdalovou a Aťkou Janouškovou na oběd. „Já vím, já vím. To chce čas,“ řekl mu tehdy herec. Poláček netušil, o čem mluví. Došlo mu to až mnohem později.
Poslední slova slavného otce
Když zemřela maminka Vladimíra Poláčka a on měl dle svých slov jistotu, kdo je jeho otcem, rozhodl se ho kontaktovat. Když Kemr točil na Kvildě film Pod jezevčí skálou, chodíval na natáčení se na tatínka podívat. Kemr se mu nejdříve vyhýbal. Až v roce 1994 se spolu sešli a o všem si pořádně promluvili. „Povídali jsme si o lese, o přírodě, o tom, co mě baví a jak se mi daří. A o společných zájmech,“ vzpomíná s dojetím Vladimír. Poslední, co mu dle něj Kemr řekl bylo: „Jsem rád, že jsi.“ Na tato jeho slova samozřejmě nikdy nezapomene.
Když herec počátkem roku 1994 onemocněl rakovinou žaludku, tměl obrovské bolesti. Chtěl, aby mu lékaři vždy říkali pravdu. Ti mu to splnili. Když se jeho čas naplnil, dostal tuto informaci bez příkras. Mimochodem, herec byl na svou smrt dokonale připravený. Nejen mentálně. Několik dní dokonce přespával v rakvi, aby si vyzkoušel, jaké to je. Josef Kemr zemřel 15. ledna 1995 v Praze.
Vladimír Poláček nemá svému otci za zlé, že ho tak dlouho zapíral a nic mu dříve neřekl. Vysvětluje, že měl alespoň hezké dětství a pohodový život, bez zájmu bulvárů. A díky tomu se také vyhnul boji o dědictví herce, které se rozpoutalo po jeho smrti. Sečteno a podtrženo, Josefu Kemrovi nikdy nic nevyčítal.
Zdroje: blesk.cz, vlasta.cz, lifee.cz, zeny.iprima.cz, ahaonline.cz, super.cz
