Článek
Kdysi pobíhal po svazích s Vojtou Kotkem ve filmu Snowboarďáci, teď s malým Fandou po hřištích. Jiří Mádl býval velký pařmen, z divokého kluka je ale zodpovědný táta od rodiny. Vyměnil party za pastelky a vypadá spokojeněji než kdy dřív. Změnil se, z jeho dřívější divokosti zůstala jen jiskra v očích a samozřejmě jeho „žabí“ kukuč, podle kterého by ho poznala i babička v trafice. Tohoto poznávacího znamení se nezbaví asi už nikdy. Ostatně, není k tomu ani důvod.
Dnes o sobě mluví s pokorou, ale i s úsměvem. „Myslím si, že mi to jde docela dobře, ale ono to často není úplně jenom moje zásluha,“ svěřil se Mádl. Jeho život se točí kolem partnerky Kateřiny a malého synka Františka, kterému neřekne jinak než Fanda. Už téměř tři roky s ním objevuje svět z úplně jiné perspektivy, z každodenních drobností.
Otcovství jako nový začátek
V době, kdy jeho film Vlny bojoval o Oscara, prožíval Mádl zároveň svou největší životní roli, tu otcovskou. „Mám pocit, že co je Fanda na světě, tak se mi daří. Práce mi chodí tak dobře, že mám i pauzy. Zatím věřím, že Fanda netrpí tím, že by tátu neznal. Naopak je naše vazba hezká,“ sdílel Jiří Mádl.
Jiří Mádl s partnerkou Kateřinou
Tahle slova vystihují proměnu, kterou prošel. Z herce, který kdysi rozesmíval teenagery, se stal muž, který se nechá dojmout dětským smíchem. Dřív balancoval mezi herectvím a režijní precizností, dnes mezi kamerou a dětským pískovištěm. A zdá se, že právě tato rovnováha mu sluší víc, než kdykoli dřív.
S úsměvem doma i na place
I když se snaží být pro svého syna přítomný, filmová práce ho nikdy zcela neopustila. „Byl za mnou na natáčení Vln dvakrát, ale tehdy byl ještě malinkatý, takže si z toho samozřejmě nic nepamatuje. Ale pro mě to bylo krásné, bylo to jako balzám,“ popsal Mádl.
Z jeho vyprávění je cítit, že se rodina stala jeho bezpečným přístavem. A i když by si člověk řekl, že mezi filmovým světem a dětskými hračkami není moc prostoru pro kompromisy, Mádl to zvládá s lehkostí. Prý už dokonce přemýšlel, že by Fanda mohl být jeho dublér pro akční scény. „On je totiž nerozbitný,“ směje se herec, který kdysi riskoval hlavně na snowboardu, dnes spíš na skluzavce.
Kouzlo obyčejných věcí
Nejvíc ho však baví chvíle, kdy se svět zmenší na pár metrů kolem dětské postýlky. „Má rád, když mu třeba vyprávím, jak jsem jezdil lodí a podobně. Líbí se mu všechny dopravní prostředky a stačí mu, když o tom vyprávím, jak jsem někam jel, vystoupil, pak jsem nastoupil do něčeho jiného a zase jel. A to je podle mě skvělé, že se mu líbí i takové úplně obyčejné věci,“ sdílel dál Jirka.
Je to detail, který o něm říká všechno. Uznávaný režisér, který vede herce s precizností a trpělivostí, se doma proměňuje ve vypravěče příběhů o autobusech a lodích. Zázrak jednoduchosti ho zjevně fascinuje víc než červený koberec. Těšíme se, co mu přinese život v budoucnu.
Zdroje: zeny.iprima.cz, super.cz, extra.cz
