Článek
Jana nikdy nepovažovala své přátelství za něco, co by mělo ohrožovat její manželství. Kamaráda zná ještě z doby před svatbou, pravidelně si píšou a občas spolu zajdou na kávu nebo se potkají i s dětmi. Její manžel o jejich vztahu ví a podle Jany s tím nemá zásadní problém.
Jiný názor má ale její matka. Od chvíle, kdy zjistila, jak často se Jana s kamarádem stýká, jí začala dávat najevo, že podle ní překračuje hranice. „Máma mi pořád opakuje, že si koleduju o nevěru. Prý je jen otázkou času, kdy mezi námi přeskočí jiskra a já podvedu manžela,“ říká Jana.
Ze slov dcery byla v šoku
Sama by možná její poznámky dokázala ignorovat, kdyby zůstalo jen u jejich vzájemných rozhovorů. Postupně si ale všimla, že podobné věci začíná její matka říkat také před Janinou dcerou. A právě to jí vadí nejvíc. „Dcera se mě začala ptát, proč se s tím kamarádem pořád vídám. Nejdřív jsem nechápala, kde to vzala. Pak mi došlo, že to slyší od babičky,“ popisuje Jana.
Podle ní matka před vnučkou nepoužívá přímo slova o nevěře pokaždé. Spíš jí naznačuje, že Janin kamarád je pro jejich rodinu problém a že by se mu měla Jana vyhýbat. „Řekla jí třeba, že by měla maminku hlídat, aby nedělala něco, čeho by potom litovala. Když jsem to slyšela, byla jsem úplně v šoku.“
Situace začala být nepříjemná i doma. Dcera se totiž postupně začala na kamaráda dívat s nedůvěrou. Když Jana oznámila, že se s ním během týdne potká, dcera se jí začala vyptávat, proč tam musí chodit a jestli o tom ví její manžel. „Najednou jsem měla pocit, že se musím před vlastním dítětem obhajovat. A přitom jsem neudělala vůbec nic špatného,“ uvádí Jana.
Máma prý ví, jak to dopadne
Matce proto vysvětlila, že její obavy může mít, ale neměla by je přenášet na vnučku. Jana nechce, aby její dcera získala pocit, že je normální kontrolovat dospělého člověka nebo rozhodovat o tom, s kým se smí přátelit. „Řekla jsem jí, že jestli má problém s mým kamarádem, ať ho řeší se mnou. Ale ať do toho netahá dceru. Ta za naše vztahy nemůže a nemá poslouchat, že její máma možná jednou podvede tátu,“ vysvětluje.
Její matka ale podle Jany svůj postoj nezměnila. Tvrdí, že se jen snaží chránit rodinu a že Jana si nechce připustit, kam může příliš blízké přátelství s jiným mužem vést. „Máma mi řekla, že mě zná celý život a že ví, jak tohle dopadne. Prý jsem naivní, když si myslím, že můžu mít ženatého manžela, dítě a zároveň takhle blízkého kamaráda.“
Manžel samozřejmě o všem ví
Problém přitom podle ní není v samotném přátelství, ale v důvěře. Jana nechce nic skrývat před manželem a nemá pocit, že by musela kvůli svému rodinnému stavu přerušovat vztahy s lidmi, kteří pro ni byli důležití dávno před svatbou. „Kdybych měla před manželem něco tajit, bylo by to samozřejmě špatně. Ale já před ním nic neskrývám. Ví, s kým se stýkám, a zná i mého kamaráda,“ má jasno.
S dcerou se proto snaží celou věc vysvětlit klidně a bez toho, aby babičku před ní shazovala. Nechce ji stavět mezi dvě dospělé ženy, které mají rozdílný názor. „Řekla jsem jí, že dospělí lidé si někdy myslí různé věci a že nemusí věřit všemu, co slyší. Zároveň jsem jí vysvětlila, že můj kamarád je prostě můj kamarád a že o našem vztahu rozhodujeme dospělí.“
Nejvíc ji ale mrzí, že kvůli celé situaci začala být opatrná i při běžných návštěvách u rodičů. Nechce, aby se z každého setkání stala další debata o jejím kamarádovi a manželství. „Mám mámu ráda a nechci se s ní hádat. Ale nemůžu dovolit, aby si přes dceru vyřizovala svůj názor na můj život. Jestli mi nevěří, může mi to říct přímo,“ dodává Jana.
Zdroj: autorský článek
