Článek
Policie samozřejmě neměla vždy k dispozici takové forenzní metody, které dnes považujeme za standard. Zejména DNA testování. Výsledkem bylo, že mnohé případy zůstaly neobjasněné nebo pachatelé byli usvědčeni až s velkým časovým odstupem. Jeden z klíčových případů, který to změnil, se stal v Brně a dodnes je připomínán jako obrat v československé kriminalistice: vražda devatenáctileté studentky, která nakonec vedla k prvnímu usvědčení pomocí analýzy DNA na našem území.
Místo činu bylo jeden velký chaos
Psalo se jaro 1990. Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně obklopovala obyčejná denní rutina, když se tam jednoho rána našlo tělo studentky Jany Krkoškové na dámských toaletách. Dívka byla brutálně pobodána. Pitva odhalila přes 30 bodných a řezných ran, včetně poranění v oblasti genitálií a konečníku, které nasvědčovaly tomu, že šlo o čin se sexuálním podtextem.
Policisté okamžitě zahájili rozsáhlé šetření. Místo činu bylo komplikované. Toalety jsou prostory, které během dne navštíví spousta lidí, a většina stop byla kontaminovaná nebo k ničemu nevedla. Jediná upotřebitelná stopa byla krev na dlaždicích, která naznačovala, že útočník si mohl při činu poranit ruku.
Na svobodě jen díky Havlově amnestii
Vyšetřovatelé brzy zaměřili pozornost na čtyři podezřelé. Z nich nejvíc padalo podezření na Milana Lubase. Nejen, že bydlel poblíž, ale v minulosti už byl odsouzen za násilné trestné činy. Starší paní sledoval a zaútočil na ni břitvou, přežila jen zázrakem. Už předtím také seděl za znásilnění, kterého se dopustil se svým strýcem, a za dvě krádeže. Na svobodě byl jen díky amnestii prezidenta Václava Havla, jinak by si stále odpykával dlouhý trest odnětí svobody.
Když byl Lubas zadržen, policejní práce připomínala spíš pátrání v mlze. U sebe měl obvázanou ruku a doma se našly kalhoty a ponožky s krevními skvrnami, které byly několik hodin máčeny v pracím roztoku. I přesto policie neměla jasné důkazy. Krevní skupina podezřelého se totiž shodovala s krevní skupinou oběti, což pro forenzní experty tehdy znamenalo, že tento test nemůže potvrdit ani vyloučit jeho účast na činu.
Obhájci požadovali jeho propuštění
Trestněprávní systém byl v tu chvíli bez přímých důkazů a obhájci požadovali propuštění. Jenže kriminalisté nechtěli případ pustit. Obrátili se za pomocí k vědcům, kteří experimentálně nasazovali tehdy novou metodu — DNA analýzu. Unikátně v rámci tehdejšího Československa požádali o analýzu vzorků docenta Vladimíra Feráka z Bratislavy, který tehdy na Přírodovědecké fakultě Komenského univerzity experimentoval s genetickým testováním.
Po třech měsících přišel průlom. Krev na podlaze toalety i skvrny na oděvu Lubase měly shodný genetický profil. To znamenalo, že s vysokou jistotou pocházely od stejné osoby. A právě tato analýza byla rozhodujícím důkazem, který soud uznal za dostačující.
Lubas byl odsouzen na 23 let vězení, což byl jeden z prvních rozsudků v Československu založených na genetické analýze. On sám se k činu nikdy nepřiznal, a nakonec si ve vězení vzal v roce 1993 život. Buď jak buď, tento případ se stal signifikantní nejen kvůli své brutalitě, ale především jako přelomový moment v policejní forenzice u nás.
Časová osa případu Jany Krkoškové a Milana Lubase
Červen 1990
Na Pedagogické fakultě v Brně je na dámských toaletách nalezeno tělo devatenáctileté studentky Jany Krkoškové. Má více než 30 bodných a řezných ran, některé v oblasti genitálií. Policie hned pracuje s verzí sexuálně motivované vraždy.
První hodiny po nálezu
Budova je uzavřena, začínají výslechy svědků, spolužáků i zaměstnanců fakulty. Ukazuje se, že Jana neměla konflikty ani partnerský vztah, žila spíš sportem a studiem. Vyšetřování nemá jasný směr.
Následující dny
Kriminalisté se kvůli nedostatku stop z osobního života oběti zaměřují na osoby s kriminální minulostí, které se pohybují v okolí fakulty. Vzniká okruh čtyř podezřelých.
Konec června 1990
Hlavním podezřelým se stává Milan Lubas. Důvodu k tomu je víc.
- byl v minulosti odsouzen za znásilnění
- měl za sebou útok nožem na starší ženu
- krátce předtím byl propuštěn díky Havlově amnestii
- pohyboval se v okolí místa činu.
Domovní prohlídka u Lubase
Policie nachází oblečení s krevními stopami, které bylo dlouhé hodiny máčeno. Lubas tvrdí, že byl přepaden neznámými muži. Má drobná poranění na ruce, což odpovídá i variantě, že se pachatel mohl při útoku pořezat.
Léto 1990
Krevní skupina podezřelého je shodná s krevní skupinou oběti. Tento fakt ale nemá velkou důkazní hodnotu, protože stejnou krevní skupinu má velká část populace. Policie stojí prakticky bez přímých důkazů.
Podzim 1990
Vyšetřovatelé se dozvídají o experimentální metodě genetické identifikace pomocí DNA. Obracejí se na doc. Vladimíra Feráka v Bratislavě, který má k dispozici potřebné laboratorní vybavení.
Konec roku 1990
Do Bratislavy jsou odeslány biologické vzorky z místa činu a srovnávací vzorky Milana Lubase. Testování je finančně i technicky náročné a v Československu zcela nové.
Začátek roku 1991
Přichází výsledky: genetický profil zajištěných stop se shoduje s profilem Milana Lubase. Jde o první prakticky využitelný důkaz, který propojuje pachatele přímo s místem činu.
Rok 1991
Lubas je obžalován a následně odsouzen k trestu 23 let odnětí svobody. Jedná se o první rozsudek v Československu, který stojí na důkazu v podobě DNA analýzy.
1993
Milan Lubas páchá ve vězení sebevraždu. Trest si celý neodsedí a k činu se nikdy nepřizná.
