Článek
Druhá světová válka psala neuvěřitelné příběhy zmaru, bolesti, ale také odvahy, odhodlání a kamarádství, které je z dnešního pohledu asi jen těžko pochopitelné. Jacklyn Lucas přišel o otce, když mu bylo deset let. Možná to ho formovalo, udělalo ho tvrdším, než byla většina jeho vrstevníků. Musel se starat nejen o sebe, ale pomáhat i s uživením zbytku rodiny. Už jako malý kluk měl blízko ke zbraním, věnoval se střelbě a byl v tom opravdu dobrý.
Obelhal matku i odvodovou komisi
Kdo ví, jak by se jeho život dál odvíjel, kdyby Japonci v prosinci 1941 nenapadli americkou námořní základnu Pearl Harbour v Tichomoří. O této události toho bylo samozřejmě napsáno hodně, vznikla řada filmů apod. Ovšem díky tomu se začal odvíjet i další osud Jacklyna Lucase. Mladík hrozně moc toužil zapojit se do bojů, když USA oficiálně vstoupily do druhé světové války. Měl potřebu vyrovnat s Japonci účty za to, že zabili tisíce jeho krajanů. byl tu však jeden zásadní problém - v té době mu totiž bylo teprve čtrnáct let.
Přesto, že Lucas vypadal na svůj věk vyspěle a byl na tom dobře i fyzicky (měřil 170 centimetrů a vážil 84 kilogramů), žádná odvodová komise by ho neuznala schopným služby. Ale tak dlouho „hučel“ do své maminky, aby zalhala u odvodu, až nebohé ženě došla trpělivost a chtěla ho doslova zamknout doma. Pro mladíka nastal nejvyšší čas jednat. Poté, co vyplnil formulář a zfalšoval matčin podpis, obelhal i komisi a dorazil jako „sedmnáctiletý“ do náborového depa námořní pěchoty na ostrově Parris. Právě zde se tak začal psát další neuvěřitelný osud jednoho mladého muže.
Dopis přítelkyni nikdy nedorazil
V červnu 1943 sloužil Lucas u 21. náhradního praporu na letecké základně námořní pěchoty New River v Severní Karolíně. Následně byl převelen k 25. náhradnímu praporu v základním táboře námořní pěchoty Lejeune a přidělen k posádce těžkého kulometu. V listopadu téhož roku putoval k na základnu V. výsadkového sboru na Havaji. Byl zase o krok blíž ke splnění svého snu, kterým bylo srovnat „skóre“ s Japonci. 29. ledna následujícího roku se stal vojínem první třídy.
Mladík byl nadšený, dokonce napsal dopis své přítelkyni. Tak ho ovšem nikdy nečetla. Cenzoři psaní zachytili a nebyli ani trochu nadšeni z toho, že v americké armádě slouží ani ne patnáctiletý hoch. V té době však už zoufale potřebovali vojáky, takže ho nakonec přidělili ke službě na nákladním voze. 10. ledna 1945 mu došlo, že se asi nikdy nedostane do ostrého boje. Ze základny proto odešel velmi nalehko, pouze v botách a se základním vybavením. Byl prohlášen za nezvěstného.
USS Deuel ho dopravila na Iwodžimu
Vylodil se na Iwodžimě
Jeho cesta však teprve začala. Nastoupil na palubu USS Deuel, která mířila k japonskému ostrovu Iwodžima. 8. února 1945 se ohlásil nadřízeným, pouhý den předtím, než by byl oficiálně prohlášen za dezertéra. Nicméně byl degradován na vojína. Loď se však nemohla vrátit, Lucas byl tedy převelen k 1. praporu, 26. námořního pluku, 5. námořní divizi, pod velení kapitána Roberta Dunlapa z roty C. 14. února oslavil sedmnácté narozeniny, o pět dní později dorazil na Iwodžimu.
Boje o tento ostrov byla krvavá jatka. Jen první den přišlo o život téměř 2500 amerických vojáků. Lucas nebyl v prvním sledu, do bojů se dostal později. 20. února se poslu s dalšími třemi kamarády dostali pod palbu u místního letiště. Sice zalehli do zákopu, přesila ale byla veliká. Když do zákopu dopadly dva granáty, mladík neváhal a oba zalehl vlastním tělem, aby zachránil kamarády.
Absolvoval 26 operací
Jeden granát sice nevybuchl, druhý však ano. Mladý muž měl zranění prakticky po celém těle, do jeho těla se dostalo celkem 250 šrapnelů. Jeho kamarádi vyvázli bez zranění. Mysleli si však, že je mrtvý, nechali ho tedy na místě. Všimla si ho až další skupina, když Lucas pohnul dvěma prsty, aby na sebe upozornil. Vojáci ho odnesli na pláž, kde čekal do večera na evakuaci.
Během následujícího období postoupil celkem šestadvacet operací, během kterých mu byla z těla odstraněna většina šrapnelů. 5. října 1945 mu americký prezident Harry S. Truman udělil Medaili cti, čímž se stal nejmladším držitelem tohoto vyznamenání od americké občanské války. V roce 1997 umístil vyznamenání do trupu USS Iwo Jima, kde je dodnes zapečetěno. Mimochodem, v roce 1961 Lucas přežil, když mu během cvičného seskoku selhaly oba padáky. Zemřel 5. června 2008 v Hattiesburgu v Mississippi ve věku 80 let.
