Článek
Z běžných diváků jen málokdo věděl, že Pavel Vondruška (†85) byl především muzikant a hudbě se také celý život aktivně věnoval. Pocházel z Českých Budějovic a hudební talent zdědil po svém tatínkovi, který byl sice povoláním profesor matematiky na průmyslové škole, ale zároveň také nadšený amatérský hudebník.
Osud rozhodl za něj
Po válce vystudoval Vondruška konzervatoř a jeho další kroky vedly HAMU, kde si vybral jako studijní obor dirigování, dramaturgii a operní režii. Dirigentské taktovky se chopil ještě při studiích a po nich nastoupil jako dirigent Moravské filharmonie. Postupně působil také v opeře Státního divadla v Ostravě, v pražském Hudebního divadla v Karlíně, aby nakonec zakotvil ve Zlaté kapličce.
A v roce 1969 začal vystupovat v Divadle Járy Cimrmana, kterému zůstal věrný skoro čtyřicet let. „Spíš mě tam zavál osud než zvídavost. V době, kdy se zkoušela Hospoda na mýtince, což měla být opereta, hledali někoho schopného hudby i herectví. A mou osobu jim doporučil Ladislav Smoček, s nímž jsem se dobře znal i proto, že jsem v Ostravě hrál Zvonka Burkeho. A když pak vznikla myšlenka nastudovat operu Úspěch českého inženýra v Indii, tak jsem se jim hodil,“ vzpomínal herec na své cimrmanovské začátky v Divadelních novinách.
Alzheimer ho přinutil skončit
Vedle toho ale dál působil v Národním divadle v Praze, kde byl od roku 1977 více než dvacet let vedoucím orchestru tamější činohry a občas vystoupil i v nějaké epizodní roli. Své působení tu ukončil v roce 2009 a o rok později skončil i u „Cimrmanů“. Ze svých milovaných divadel odešel v podstatě nedobrovolně, přinutila ho k tomu neustále se zhoršující Alzheimerova choroba. Velmi těžce nesl, že už se pro něj z tohoto důvodu nenašla role v tehdy nové cimrmanovské hře – v Českém nebi. Byl tehdy hodně naštvaný. Jenže ho stále víc a víc zrazovala paměť a při některých představeních mu museli kolegové pomáhat i fyzicky, protože ztrácel síly.
Do Národního divadla se vracel alespoň jako průvodce zahraničních turistů po historické budově. Jedna z těchto exkurzí se mu ale bohužel stala osudnou. Na konci roku 2010 se velmi vážně zranil při pádu do orchestřiště a skončil v umělém spánku v nemocnici v pražském Motole. Lékaři ho pak sice probudili, ale byl při vědomí jen krátce, jeho stav se opět zhoršoval a 5. února 2011 zemřel. „Smrt pro něj byla vysvobozením,“ konstatoval Zdeněk Svěrák, který věděl o bolestech a trápení bývalého kolegy. Divadelní múza tomu chtěla, že to byl den, kdy se v Divadle Járy Cimrmana hrál kus s názvem Cimrman v říši hudby, v níž Vondruška tak rád účinkoval. A během ní Zdeněk Svěrák oznámil divákům smutnou zprávu.
Byl takové sluníčko
Jako bývalý člen Zlaté kapličky měl pohřeb v tomto divadle. Na přání rodiny se tak stalo až skoro po dvou týdnech od jeho úmrtí, údajně proto, aby se s ním mohlo přijít rozloučit co nejvíce přátel a kolegů. Na samotném pohřbu nechyběly pochopitelně ani ostatní „Cimrmani“, ale také třeba režisér Zdeněk Troška, v jehož trilogii Slunce, seno… Vondruška hrál. Ten na herce dojatě zavzpomínal hned po obřadu následujícími slovy: „Pavel Vondruška byl vzácný člověk, to bylo sluníčko. Za těch třicet let, co jsme se znali, si ho nepamatuji naštvaného, zamračeného nebo nespokojeného. Mluvit s ním, to bylo pohlazení po duši.“
Český film byl k Pavlu Vondruškovi opravdu štědrý. Za svůj život vystoupil skoro v sedmi desítkách filmů, a třebaže to byly role malé, nikdy v nich nezapadl. Typické pro něj byly postavy roztomilých popletů a prostomyslných mužíčků, které ale diváky dojímaly a pro které ho měli rádi. Všichni si ho tak budeme navždy pamatovat nejen v již zmiňovaných Troškových komediích, ale také ve filmech jako Marečku, podejte mi pero, Rozpuštěný a vypuštěný, Slavnosti sněženek, Kolja nebo Vratné lahve.
Bratra Cimrmani odmítli
I když žil sám a nikdy se neoženil, Pavel Vondruška rád říkal, že se nenudí. Byl velmi vzdělaný, vedle hudebního talentu měl také obrovské nadání na jazyky. Ovládal francouzštinu, italštinu, španělštinu, angličtinu, ruštinu, němčinu, srbochorvatštinu, latinu a esperanto. Nejvíc ale miloval rodnou češtinu a rád zkoumal původ slov. Dalším velkým hercovým koníčkem byla četba a studium partitur.
Jeho nejbližším člověkem byl mladší bratr Miloš, který po něm převzal i průvodcovskou štafetu v Národním divadle, protože měl podobný jazykový talent a mohl provázet cizí turisty. Málo se ví, že Pavel Vondruška kdysi chtěl, aby Miloš také hrál s Cimrmany, ale dočkal se odmítnutí. Odehrávalo se to v době, kdy divadlo natáčelo film Nejistá sezóna a zhrzený Vondruška se účinkování v tomto snímku vzdal.
Zdroje:
