Článek
Hereckou kariéru měla rozjetou slibně, přesto ji nakonec dobrovolně opustila. Eva Vejmělková (57) patřila na přelomu 80. a 90. let mezi známé tváře, ale postupně zjistila, že popularita sama o sobě nestačí k životní spokojenosti. Ze světa showbyznysu se prakticky stáhla. A i když se občas na nějaké společenské akci objeví, je to spíš výjimka potvrzující pravidlo. Žije totiž úplně jiným životem.
Neuspěl ani Zounar
Zásadní zlom přišel už během natáčení muzikálu Fontána pro Zuzanu. Nešlo jen o profesní příležitost, ale i o osobní moment, potkala tehdy režiséra Dušana Rapoše, který se později stal jejím životním partnerem. „Do něho jsem se zamilovala,“ říká prostě. Jejich vztah nebyl bez komplikací. Věkový rozdíl, jeho předchozí manželství i děti znamenaly, že okolí zpočátku váhalo. Vejmělková se ale rozhodla spoléhat na vlastní úsudek a jak se ukázalo, byla to sázka na jistotu.
Ani rostoucí popularita a zájem mužů jejich vztah nenarušily. Mezi těmi, kdo neuspěli, byl i Martin Zounar, který se do ní zamiloval během natáčení seriálu Chlapci a chlapi. Vejmělková měla jasno, kam její život směřuje.
Svatba v Las Vegas
Herectví ji provázelo řadu let. „Maminka hrála ochotnické divadlo. Svou lásku k umění předala i nám se sestrou. Chodily jsme do divadla, učila mě recitovat básně,“ vysvětlovala, kde se vzaly umělecké sklony. Diváci si ji dodnes pamatují třeba jako Píšťalku z filmu Jak básníkům chutná život. Přesto se postupně začala od hereckého světa vzdalovat. Symbolickým momentem byla i svatba s Rapošem, což nebyl žádná klasická pohádka v bílém, ale Las Vegas a obřad vedený imitátorem Elvise Presleyho. Možná netradiční, ale pro ně typické.
Rodinný život pro ni postupně převážil nad kariérou. Chtěla být přítomná pro své dcery a nevnímat svět jen skrze natáčení, role a veřejný obraz. Navíc ji začaly unavovat i mediální spekulace, například nepravdivé spojování s Pavolem Haberou.
Od herectví k lidské duši
Během mateřské dovolené proto udělala krok, který by si ne každý troufl a začala studovat psychologii. Nešlo o povrchní změnu, ale o promyšlený posun. „Lidská duše mě vždy zajímala. Poznala jsem výjimečné lidi, světové kapacity v oboru i kamarády, kteří mi zůstali doteď.“ Absolvovala odbornou praxi, mimo jiné i v psychiatrické léčebně v Bohnicích. „Strávila jsem s drogově závislými tolik času, že si umím představit, co zažívají. Viděla jsem na vlastní oči, co prožívají při odvykání drogám, a jak je to těžké,“ zavzpomínala. Šlo samozřejmě o prostředí, které člověka rychle zbaví iluzí a naučí respektu k lidské psychice.
Dnes pracuje jako psycholožka a věnuje se lidem s traumatem, vztahovými problémy nebo psychickým přetížením. Ve své praxi kombinuje odborné vzdělání s empatií a životní zkušeností. Často se zaměřuje i na ženy řešící nevěru, tedy téma, které podle ní není jen o zradě, ale hlavně o ztrátě důvěry a vlastní hodnoty. To ale není vše. „V poslední době se specializuji na hypnózu, která jako podpůrná metoda může velmi pomoci. Jsem ráda, že v dnešní době se už lidé nestydí vyhledat psychologickou pomoc,“ vysvětlovala.
Herectví úplně neopustila, ale už není středobodem jejího života. Občas se objeví v projektech svého manžela, spíš pro radost než z ambice. A začala také psát, má za sebou třeba milostnou novelu. „Je to takový duševní striptýz,“ glosovala svou práci. Nutno říct, že kritika ji přijala poměrně pozitivně.
