Článek
Když se řekne česká filmová pohádka, většina lidí si vybaví laskavý humor, písničky a šťastné konce. Panna a netvor z roku 1978 ale jde úplně jinou cestou. Režisér Juraj Herz, autor legendárního Spalovače mrtvol, se totiž rozhodl natočit pohádku, která bude zároveň romantická, znepokojivá i lehce hororová. A právě díky tomu vznikl jeden z nejvýraznějších filmů československé kinematografie.
Netvor, který se v mnohém lišil
Herz vycházel z divadelní hry Františka Hrubína inspirované francouzskou pohádkou Kráska a zvíře. Spolu se scenáristou Otou Hofmanem však příběh posunul do mnohem temnější polohy. „Děti z mých pohádek s křikem utíkaly, ale na hororových festivalech měly úspěch,“ vzpomínal později Herz. Divák se nikdy nedozví, jak se princ proměnil v netvora ani jak se skutečně jmenuje. Tajemství zůstává nedořečené a právě to dodává filmu jeho mimořádnou sílu.
Zatímco většina filmových verzí Krásky a zvířete pracuje s podobou lva nebo vlka, Herz chtěl něco mnohem méně lidského. Inspiraci našel u dravých ptáků. Netvor s dlouhým zobanem, drápy a trhavými pohyby působí dodnes zvláštně cize a neklidně. Není to postava, která by si diváka získala na první pohled. A právě o to šlo.
Do role obsadil tanečníka Vlastimila Harapese. Jeho zkušenosti s baletem byly pro film zásadní, protože Netvor komunikuje nejen hlasem, ale především pohybem. Pod maskou je Harapes téměř k nepoznání, přesto vytvořil jednu z nejvýraznějších postav českého filmu. Hlas mu nakonec propůjčil Jiří Zahajský. Zajímavé je, že diváci Netvorovu tvář dlouho vůbec nevidí. Herz pracuje se stíny, siluetami a hlasem ukrytým v temnotě. Teprve postupně odhaluje, kdo se za děsivou maskou skrývá. Tento princip funguje i po letech překvapivě dobře.
Největší barrandovské kulisy své doby
Atmosféra filmu by nefungovala bez výjimečné výpravy. Architekt Vladimír Labský navrhl rozsáhlý zámecký komplex postavený v barrandovském ateliéru číslo šest. Šlo o jednu z největších a nejnákladnějších dekorací, jaké tehdy na Barrandově vznikly. Natolik nákladnou, že studio požadovalo její další využití. Výsledkem bylo souběžné natáčení pohádky Deváté srdce, která část kulis také využila. Později se některé prvky objevily i v dalších filmech.
Přestože většina děje vznikla v ateliérech, filmaři vyrazili i do exteriérů. Ve filmu lze rozpoznat například zámek Ploskovice, zahrady v Mnichově Hradišti nebo některé pražské lokace. Díky práci kameramana Jiřího Macháně ale všechny působí jako součást jednoho podivného a snového světa.
Natáčení nebylo bez komplikací
Dnes by podobná produkce pravděpodobně fungovala za přísných bezpečnostních pravidel. V sedmdesátých letech však byly podmínky jiné. Při natáčení požáru zámku utrpěl kaskadér Ladislav Lahoda vážné popáleniny. Ochranné gely a speciální nehořlavé obleky tehdy ještě nebyly běžnou součástí filmové výbavy, a tak šlo o jednu z nejnebezpečnějších scén celého filmu.
Své si během natáčení vytrpěla i představitelka Julie, Zdena Studenková. Herečka později vzpomínala, že film vznikal v době, kdy prodělala vážné zdravotní potíže, přesto natáčení dokončila. Roli navíc získala až po náročném konkurzu, kterého se účastnilo velké množství hereček.
Zdena Studenková zářila i ve filmu S tebou mě baví svět
Hudba, která dotváří kouzlo filmu
Velkou část atmosféry vytváří hudba Petra Hapky. Je romantická, melancholická a zároveň lehce znepokojivá. Dokonale doplňuje obraz opuštěného zámku, temných chodeb i postupně vznikajícího vztahu mezi Julií a Netvorem. Soundtrack bývá dodnes označován za jeden z nejlepších, jaké pro český film vznikly. Stejně důležitá je ale i práce se zvukem a tichem. Herz se nebál dlouhých pasáží bez dialogů, v nichž slyšíme jen kroky, šustění šatů nebo vzdálené ozvěny zámeckých prostor. Díky tomu působí film mnohem dospěleji než běžné pohádky své doby.
Po premiéře nebyla reakce publika jednoznačná. Někteří diváci očekávali klasickou pohádku a Herzova temná poetika je zaskočila. V zahraničí však snímek získal několik ocenění a postupně si vybudoval kultovní postavení. Úspěch slavil mimo jiné na festivalech fantastického filmu v Sitges, Cádizu nebo Fantasportu.
Dnes je Panna a netvor často označována za jednu z nejlepších českých filmových pohádek vůbec. A není těžké pochopit proč. Místo prvoplánové roztomilosti nabízí silnou atmosféru, výjimečný „vizuál“ a příběh, který divákům nechává prostor pro vlastní představivost. Díky tomu působí svěže i v době digitálních efektů a moderních fantasy blockbusterů.
Zdroje: autorský článek s využitím
