Článek
Když se řekne Princezna ze mlejna, většině lidí okamžitě naskočí dvojice Eliška a Jindřich. Zatímco Andrea Černá (49) zůstala v povědomí diváků jako něžná mlynářova dcera, představitel Jindřicha, Radek Valenta (50), se vydal o něco méně nápadnou, ale o to zajímavější cestou.
Náhoda, která změnila všechno
K roli pohádkového hrdiny se Valenta dostal vlastně omylem. „Byla to náhoda i shoda okolností. Byl jsem ve čtvrtém ročníku na pražské konzervatoři, bylo mi sedmnáct, takže jsem nebyl žádný hotový herec. Pan Kachyňa tenkrát točil Prima sezonu a tam jsem byl ve skupině několika kluků, mezi kterými se rozhodoval. A na ten konkurz se zastavil Zdeněk Troška, který hledal představitele Jindry. Tam mě viděl na fotce,“ vzpomínal před časem valenta.
Z dnešního pohledu je zajímavé, jak moc tahle role herce definovala. Ne že by neměl další práci, ale právě tahle pohádka zůstala jeho nejviditelnější vizitkou. A to je mimochodem osud, který potkal celou řadu českých herců spojených s jedním ikonickým projektem.
USA bez hollywoodského happy endu
Po úspěchu první Princezny ze mlejna přišla chuť zkusit něco úplně jiného. Valenta odjel do Spojených států. Ne za kariérou v Hollywoodu, ale spíš za zkušeností a tehdejší partnerkou. Realita byla dost syrová. Místo filmových rolí přišla práce, jaká se zrovna naskytla. „Roznášel jsem jídlo, uklízel jsem záchody, vykládal jsem kamiony. A do toho, protože se mi začalo stýskat po hraní, jsem zkusil pár konkurzů.“
Zkusil i herecké castingy, ale jazyková bariéra byla neúprosná i proto, že jeho angličtina nebyla úplně brilantní. Po zhruba roce se vrátil domů s tím, že ne všechno musí vyjít podle plánu, aby to dávalo smysl. A možná se dá říct, že právě tahle „obyčejná“ zkušenost z něj dělá o dost zajímavější osobnost než „jen“ pohádkového prince.
Comeback do českého hereckého prostředí nebyl jednoduchý. Velké filmové nabídky nepřicházely a televizní role byly spíš epizodní. Objevil se v seriálech jako První republika, Modrý kód nebo Slunečná, ale žádný z nich nepřepsal jeho pohádkovou stopu.
Divadlo jako jistota
Jenže místo honby za obrazovkou se Valenta postupně přesunul tam, kde má herectví úplně jinou váhu, a to k divadlu. Od roku 2009 je pevně spojený s Divadlo pod Palmovkou. A právě tam je dnes „doma“. Divadelní angažmá mu dalo stabilitu i prostor růst, což je něco, co filmová a televizní branže v Česku nenabízí každému.
Kromě klasického repertoáru (třeba Prodaná nevěsta nebo Zkrocení zlé ženy) se věnuje i dabingu, rozhlasu a reklamě. Jinými slovy – dělá herectví v celé jeho šíři, ne jen jeho nejviditelnější část.
Zajímavé je, že i po letech ho lidé pořád poznávají. Někdy podle obličeje, jindy podle hlasu. A i když už dávno nemá kudrny ani trvalou z natáčení, „Jindřich“ se ho drží. Na rozdíl od některých kolegů mu to ale nevadí. Naopak, bere to jako součást své cesty.
Spokojený manžel a táta
Navíc se pravidelně setkává s Andreou Černou, se kterou společně připravují vánoční programy pro veřejnost. Povídání o tradicích, koledy, trochu nostalgie, přesně ten typ akce, který má v Česku svoje pevné místo. Mimochode, do půvabné kolegyně byl během natáčení pohádky zamilovaný. „Jo, trošku jo. Ono jí to moc slušelo. Byla o rok mladší, takže já ji ochraňoval a o mě se zase staraly o trochu starší slečny kostymérky,“ vzpomínal.
To už je ale samozřejmě dávná epizoda. Dnes je Valenta ženatý, s manželkou vychovává dva syny. „Snažíme se, aby se dozvěděli o světě, a o tom, jak to funguje, co nejvíc. A o tom, jak my si to představujeme, že to je nejlepší. Oni si sami najdou to svoje, ale chceme jim dát to nejlepší,“ přeje si. A možná právě to je pointa celého příběhu. Ne každý musí zůstat hvězdou titulních stran, aby měl naplněný život.
Zdroje: blesk.cz, kafe.cz, vlasta.cz, topzine.cz, lifee.cz
