Článek
Slavný tanečník si po všech televizních projektech vybral prostředí, které s kamerami nemá nic společného. „Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl vrátit zpátky ke kořenům na jižní Moravu, odkud pocházím, konkrétně do obce Čejč, kde jsem zdědil po babičce s dědou vinný sklípek. Mám štěstí, že prarodiče ještě žijí a vnímají, že se o to někdo stará,“ říká.
Rodinný sklípek se stal místem, kde našel klid a smysl. Na jihu Moravy, obklopený vinicemi, má Prágr úplně jiný rytmus než v pražském shonu. Ranní práce ve vinohradu střídá večerní posezení u sudu, kde není třeba řešit soutěže, body ani televizní ratingy. Místo potlesku poslouchá šumění listů a cinkot skleniček. Jeho rozhodnutí nerezonuje jen mezi fanoušky, ale i mezi těmi, kdo hledají podobný únik od nablýskaného světa.
Stavba, dřina a obyčejná radost
Z původního domu u vinice nezůstalo téměř nic. „Z devadesáti procent jsem ho zbořil a dělám tam své sídlo ve vinici,“ pochlubil se. Každý den tak místo tance vede zápas s lopatou, cihlami a betonem. A to vše s úsměvem. „Bavím se tím, manuální práce je strašné odreagování. Dá se říct, že tam žiju prostým životem – člověk je v jedněch trenkách a vůbec neřeší tu povrchní stránku,“ vysvětluje.
Není to ovšem žádná romantika bez potu. „Je to extrémní dřina, ale mám to strašně rád,“ uzavírá. Vedro na stavbě, bolavá záda i mozoly na rukou jsou pro něj součástí nové reality, kterou přijal s nadšením. Přiznává, že ruce rozedřené od malty mají svou vlastní hrdost, stejně jako dokončený krok na parketu.
A právě tahle fyzická práce mu dává zvláštní pocit svobody. Když položí další řadu cihel, vidí hmatatelný výsledek. Něco, co zůstane. Ne jen choreografie, která se roztančí a zmizí, ale skutečný dům a vinný sklep, do kterého se bude moct vracet. Na stavbě navíc zúročuje zkušenosti z dětství, kdy vyrůstal na statku a manuální práce byla jeho každodenním chlebem. Možná právě proto dnes zvládá dřinu s takovou lehkostí a v očích mu přitom zůstává radost.
Mezi parketem a staveništěm
Prágr přitom nezanevřel na tanec, jen se naučil vyvažovat dva světy. Na jedné straně noblesa StarDance, kde letos čelil velkým bolestem po návratu ze Survivoru. Na druhé straně stavba, sklípek a život v trenkách, kde nikdo neřeší dokonalou pózu ani vyžehlený frak.
A právě v téhle kombinaci, která by leckomu připadala absurdní, nachází Martin svůj největší klid. Dokáže se postavit do světel reflektorů a pak zase ponořit ruce do hlíny a cihel. Mezi potleskem a tichým večerem u sudu s vínem si našel rovnováhu, kterou by mu showbyznys nikdy nedal. A když po večerním tréninku přijede zpátky do Čejče, je to prý ten největší balzám. Z tanečníka se během minuty stane obyčejný člověk, který si jen užívá domov.
Možná proto působí vyrovnaněji než kdy dřív. Vinohrad, staveniště a tanec se pro něj spojily do jediné pravdy. Skutečný luxus není ve slávě, ale v tom, když člověk ví, kde má svůj domov. A Martin Prágr ho našel mezi vinohrady v Čejči.
Zdroje: ahaonline.cz, blesk.cz, super.cz, denik.cz
