Článek
Na první pohled šlo o obyčejný seriál z hotelové kuchyně. Ve skutečnosti se ale Rozpaky kuchaře Svatopluka staly jedním z nejambicióznějších projektů Československé televize. Scénář Jaroslava Dietla a režie Františka Filipa spojily klasický televizní seriál s principem slavného Kinoautomatu. Výsledkem byl formát, který tehdejší diváci do té doby neznali.
Hlasování, které vlastně nic nerozhodlo
Největším lákadlem seriálu byla možnost hlasovat o tom, jak se zachová hlavní hrdina Svatopluk Kuřátko v podání Josefa Dvořáka. Diváci doma pomocí zapínání a vypínání světel údajně rozhodovali o dalším vývoji příběhu. Elektrická síť skutečně zaznamenávala změny odběru a výsledky se vyhodnocovaly v energetickém dispečinku. Jenže svoboda volby měla své limity. Tvůrci vždy natočili dvě varianty důležitých scén, ale po několika minutách se obě dějové linie znovu spojily.
Příběh tak pokaždé pokračoval podle předem připraveného scénáře. Na svou dobu šlo o mimořádně originální nápad, přesto byla interaktivita spíše chytrým podvodem než skutečným rozhodováním diváků. Herečka Kateřina Macháčková po letech vzpomínala, že mezi publikem ve studiu a lidmi u televizních obrazovek panoval zajímavý rozdíl. „Ti, co hlasovali v anonymitě doma, hlasovali vždycky jinak než diváci ve studiu.“
S kuchařským uměním Josefa Dvořáka to nebylo vůbec slavné
Myšlenka interaktivního vyprávění nevznikla kvůli seriálu. Jejím autorem byl režisér Radúz Činčera, který ji poprvé představil už na světové výstavě Expo 67 v Montrealu prostřednictvím slavného Kinoautomatu. V době vzniku seriálu však nebyl u komunistického režimu v oblibě a na projektu se oficiálně podílet nemohl.
Sympatický kuchař, který neuměl vařit
Josef Dvořák se pro roli dobrosrdečného kuchaře výborně hodil svým komediálním talentem i lidovým projevem. Jediný problém spočíval v tom, že gastronomii vůbec neovládal. „Hned jsem je upozorňoval, že vařit neumím. František Filip řekl, že to ale není vůbec potřeba, že od toho tam budou profesionální kuchaři. Prý to udělá tak, že nikdo nebude vědět, kdo je u plotny. Jednoho dne ale obrátil. Nakonec jsem ho přesvědčil, že bude stačit, když budu obracet palačinky,“ vzpomínal.
Vaření za něj proto během natáčení často předváděli profesionální kuchaři. Kamera zabírala jejich ruce při krájení nebo přípravě jídel, zatímco Dvořák se soustředil hlavně na herecký výkon. Sám později s humorem přiznal, že díky seriálu získal mezi kuchaři větší respekt, přestože doma prý nezvládl ani obyčejný čaj.
Natáčení pro něj ale mělo ještě jeden zásadní význam. Právě během práce na seriálu poznal asistentku produkce Jarmilu, která se později stala jeho manželkou. Herec opakovaně vyprávěl, že ho zaujaly zvláštní shody okolností, oba se narodili ve znamení Býka a dokonce měli podobnou jizvu na pravé ruce. „Začal jsem zjišťovat, že se nemůže jednat o náhodu.“ Manželé spolu zůstali celý život.
Matuškův hlas zůstal, jméno zmizelo
Úvodní píseň Kuchař je umělec neodmyslitelně patří k seriálu stejně jako Josef Dvořák. Nazpíval ji Waldemar Matuška, který však po emigraci do Spojených států upadl v Československu v nemilost. Televize už nemohla známou znělku jednoduše odstranit, a tak zvolila jiné řešení. Při pozdějších reprízách zmizelo ze závěrečných titulků Matuškovo jméno. Jeho hlas zůstal zachovaný, autor interpretace však oficiálně uveden nebyl.
Waldemar Matuska byl u soudruhů v nemilosti
Přestože seriál působí dojmem, že se odehrává v jednom hotelu, skutečnost byla mnohem pestřejší. Exteriéry hotelu Vltava vznikaly u tehdejšího hotelu Panorama v Praze, některé interiéry se natáčely v Paláci kultury, dnešním Kongresovém centru. Kuchyňské scény pak vznikaly v tehdejším Grandhotelu Moskva v Karlových Varech, dnešním Grandhotelu Pupp. Díky pečlivému střihu diváci téměř nepoznali, že se jednotlivé prostory nacházejí desítky kilometrů od sebe.
David Matásek byl začátečníkem bez televize
V seriálu se objevil také tehdy dvaadvacetiletý David Matásek jako číšník Olin. V té době teprve začínal profesionální hereckou kariéru a studoval konzervatoř. Později se stal jednou z nejvýraznějších tváří českého filmu i divadla, zahrál si například ve filmové sérii Básníci, seriálech Polda, Redakce nebo dlouhá léta působí v Národním divadle. S úsměvem po letech přiznal, že první vysílání seriálu doma vůbec neviděl. Neměl totiž vlastní televizor, takže popularitu poznával hlavně podle reakcí lidí na ulici.
Mimochodem, Svatopluk Kuřátko nebyl úplně smyšlenou postavou. Jaroslav Dietl se inspiroval svým bratrancem Jaroslavem Řešátkem, který patřil mezi uznávané československé šéfkuchaře. Řešátek působil mimo jiné v pražském hotelu Alcron a během své kariéry připravoval jídla pro řadu významných osobností. Mezi jeho hosty patřil například Jan Werich a při světové výstavě Expo 67 vařil také pro Roberta Kennedyho i Jacqueline Kennedyovou. Právě jeho historky z hotelových kuchyní dodaly seriálu autentickou atmosféru.
Zdroje: autorský článek s využitím
