Článek
Severní Korea je země, která už desítky let balancuje mezi izolací a nutností přežít v globální ekonomice. Sankce, slabý průmysl a omezený export ji tlačí do kouta, kde se každá možnost, jak získat zahraniční měnu, stává strategickou. Vedle uhlí, pracovních sil posílaných do zahraničí nebo prodeje zbraní se v analýzách bezpečnostních expertů opakovaně objevuje ještě jedna položka — drogy, především pak metamfetamin.
Důkazy o státním pašování narkotik
Kořeny údajné severokorejské drogové stopy sahají do minulého století, kdy stát hledal způsoby, jak obejít ekonomická omezení. V zemi, kde je většina výroby zastaralá a kde mnoho moderních technologií podléhá embargu, představují syntetické drogy zvláštní paradox, protože nepotřebují rozsáhlé továrny, suroviny jsou relativně dostupné a výsledný produkt má na černém trhu vysokou hodnotu. Pro režim, který potřebuje dolary, eura nebo jüany, jde o lákavou kombinaci.
Západní i jihokorejští analytici dlouhodobě poukazují na to, že severokorejské státní struktury byly v minulosti spojovány s výrobou a pašováním narkotik. „Od roku 1976 byla Severní Korea spojena s více než 50 potvrzenými případy zadržení drog v nejméně 20 zemích, přičemž významné množství těchto případů zahrnovalo zatčení severokorejských diplomatů nebo úředníků,“ zaznělo mimo jiné v oficiální analýze amerického Kongresu.
Kim Čong-un nepůsobí jako „muž z lidu“, jeho „poddaní“ většinou jeho proporcí ani zdaleka nedosahují
Často se zmiňuje speciální stranické oddělení, jehož úkolem je obstarávat devizy pro nejvyšší vedení země. Vedle padělání měn, pašování luxusního zboží nebo obcházení sankcí se v jeho portfoliu měly objevovat i drogy. Přímé důkazy z uzavřené země se získávají těžko, ale právě opakované incidenty v zahraničí naznačují, že nejde jen o konspirační teorii.
Diplomaté jako samostatná „jednotka“
Specifickou kapitolou jsou diplomaté. Ti patří k úzké skupině Severokorejců, kteří mohou legálně vycestovat a pohybovat se v zahraničí. Zároveň jsou pod obrovským tlakem dodat režimu výsledky, tedy peníze. „Během posledních dvaceti let bylo více než 50 dokumentovaných případů, kdy byli severokorejští diplomaté zatčeni při pašování drog,“ zaznělo od amerického úředníka, který si přál zůstat v anonymitě. Někteří přeběhlíci i zpravodajské zdroje tvrdí, že část z nich dostávala „obchodní úkoly“, které měly s diplomacií společné jen málo. Oficiálně to Pchjongjang popírá, ale reputace severokorejských misí tím utrpěla v mnoha zemích.
Černý trh je velice čilý
Zajímavé je, že metamfetamin se postupně nešířil jen za hranice, ale i uvnitř samotné Severní Koreje. V prostředí, kde je zdravotní péče omezená a léky nedostatkové, se droga podle výpovědí uprchlíků někdy používala jako improvizovaný prostředek proti bolesti, únavě nebo hladu. „Drtivá většina obyvatel Severní Koreje začala používat metamfetamin nejen jako lék, ale i jako prostředek proti únavě a stresu. Uživatelé jej dokonce považují za dostupný skoro stejně jako espresso v kavárně,“ potvrdila profesorka Kim Seok-Hyang, která se zabývala rozhovory s uprchlíky.
To samozřejmě neznamená, že by stát oficiálně podporoval domácí spotřebu, ale ukazuje to, jak se může původně „exportní produkt“ vymknout kontrole. Rozsah užívání se přitom těžko měří. Severní Korea neposkytuje spolehlivá data a zahraniční výzkumníci jsou odkázáni na rozhovory s uprchlíky nebo na nepřímé indicie. Přesto se odborníci shodují, že dostupnost drog v pohraničních oblastech s Čínou byla v některých obdobích překvapivě vysoká. Černý trh tam funguje živěji než ve zbytku země a zboží tam proudí oběma směry. Od oblečení, přes elektroniku až po drogy.
Změnily se metody, nebo zasáhl režim?
Ekonomická logika je neúprosná. Zatímco doma v Severní Korei má metamfetamin relativně nízkou cenu, za hranicemi může mít násobně vyšší hodnotu. Pro jednotlivce i pro stát to vytváří silnou motivaci riskovat. Z pohledu režimu jde navíc o komoditu, která se dobře převáží a nezabírá místo jako uhlí nebo železná ruda. V malém objemu představuje velké peníze.
Některé zprávy naznačují, že v posledních letech se stát snaží část drogových aktivit omezovat, možná i kvůli mezinárodnímu tlaku a rizikům. Jiní lidé ale naopak tvrdí, že se jen změnily kanály a metody. U země, která je jednou z nejuzavřenějších na světě, zůstává mnoho věcí v šedé zóně mezi fakty a kvalifikovanými odhady.
